Válka taxikářů aneb obcházení zákona

V Praze se rozhořel boj mezi zástupci taxislužeb a společnosti Uber, která jim fušuje do řemesla. Rozumím tomu, že někteří pražští taxikáři mají pověst, jakou mají, ale zákony musí platit pro každého.

Pochopil jsem, že v Uberu se může zaregistrovat prakticky každý zájemce jako řidič a vozit na objednávku lidi. To je špatně, protože takto vzniká nekalá konkurence. Taxikáři musí mít zkoušky na magistrátu, řidiči Uberu nemusí. Podle mého názoru je to stejná situace, jako kdyby v hokejové extralize si jedno mužstvo chtělo vynutit, že místo s klasickými šesti hráči bude hrát se sedmi muži v poli. To je samozřejmě nesmysl, ale Uber se chová naprosto stejně.

Vynucuje si nedovolenou výhodu, jenomže pravidla musí platit pro všechny. Navíc u této nové taxikářské konkurence je ještě jeden sporný moment, jeho auta nemají taxametr, a tak zákazníkům nemohou vydat ani účtenku.

Jeho obhájci sice tvrdí, že Uber nenabízí klasickou taxislužbu, ale tzv. sdílenou jízdu. To je ovšem totální nesmysl. Sdílená jízda je situace, když po sociálních sítích rozhlásím, např. dnes v pátek v 15 hodin jedu autem z Českých Budějovic do Brna, chcete jet někdo se mnou? „A ještě to řidič nemůže provozovat jako výdělečnou činnost, ale může chtít po spolucestujících jen tolik peněz, aby mu to pokrylo provozní náklady,“ upozorňuje šéf pražské AAA radiotaxi Jiří Kvasnička. Jenomže Uber vozí zákazníky na objednávku z bodu A do bodu B jako klasické taxi.

Argument, že mezi pražskými taxikáři jsou i nepoctivci, neobstojí. To, že třeba jeden hoteliér nabízí mizerné služby a podvádí zákazníky, přece není důvodem k tomu, abychom zavřeli všechny hotely a lidem nabízeli pouze ubytování v soukromí.