Známý podnikatel tvrdí, že se nemůže jen tak lehce zbavit problémového zaměstnance a složité pracovní právo v Evropské unii je jednou z příčin, které nás omezuje v konkurenci s USA a Asií.
On si našel recept jak zákony obejít a to výpovědí tzv. dohodou. Ideální by podle něj bylo, kdyby existovala možnost jako okamžitá výpověď z pracovního poměru bez udání důvodu. „Něco takového mají v USA, Číně a dalších asijských zemích, pružné pracovní právo, a to je také jedna z příčin, proč nás tato konkurence drtí. Zbavit se neschopného lempla je u nás téměř nemožné a v takové Francii je to ještě horší.“
Namítl jsem mu, že přece existuje možnost okamžitého vyhazovu pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně, jenomže on správně namítl, že to se dá použít jen ve výjimečných případech, třeba, když někdo fyzicky napadne spolupracovníka nebo přijde do práce opilý.
Je fakt, že v Americe pracovní zákonodárství neupravuje výpověď z pracovního poměru a ani odstupné. To mi také potvrdila moje spolužačka ze střední školy, která do Států emigrovala v osmdesátých letech a nyní žije v Jižní Karolíně. Podle ní skutečně v USA neexistuje žádná nařízená výpovědní doba, záleží na dohodě mezi zaměstnancem a firmou, většinou to však podle ní bývá 14 dnů. Stejně tak ve Státech není žádný nárok na odstupné, ale pokud se na něm zaměstnanci se zaměstnavatelem dohodnou, například v kolektivní smlouvě, může být vypláceno.
„Já to tedy řeším tak, když někdo nepracuje, jak má, tak si ho zavolám, předložím mu výpověď dohodou a řeknu, „podepiš, u mne končíš toho a toho dne, a pak už Tě tady ve své firmě nechci vidět. Zatím to tak funguje, nakonec všichni podepsali. Když tak jim velmi důrazně naznačím, co by je čekalo, kdyby se chtěli cukat a zatím to pokaždé zabralo.“
Takže podle něj by bylo řešením zavedení možnosti okamžité výpovědi bez udání důvodů, ze strany zaměstnavatele i zaměstnanců, s tím, že by výpovědní lhůty a odstupné řešily pracovní či kolektivní smlouvy. Možná to není špatný nápad. Jenomže, nemohlo by to být zneužito proti nepohodlným lidem? „A proč bych to dělal, já si schopných pracantů vážím, ale nemám rád, když jim to jiní kazí. Špičkový soustružník si u mne vydělá pětatřicet tisíc čistého měsíčně. To je na náš region královský plat. Dávám i slušné benefity, stravenky, příspěvky na penzijko a třináctý plat, pět týdnů dovolené beru jako samozřejmost. Avšak něco za to chci. Ale přece se nebudu zbavovat pracovitých lidí, to bych byl sám proti sobě. Já takové potřebuji a takových si vážím.“
Je jasné, že takové výpovědi dohodou nejsou záležitostí pouze známého, ale praktikuje je poměrně hodně firem. To si nebudeme nalhávat, že to neexistuje. Podnikatelé se ovšem brání tím, že na vině je stát, který jim neumožňuje zbavit se neschopných lidí, a že toto je pro ně opravdu krajní řešení, v mnoha případech zabere předchozí důrazná domluva.
Pravdou však je, že nějaká razantní změna pracovního zákonodárství v ČR nehrozí, Bylo by to příliš nepopulární a nikdo, jak z vládní koalice, tak z opozice si na tom prsty pálit nebude. Vím, že někteří poslanci či senátoři za ODS by na to kývli, ale nepůjdou do předem prohraného boje.
Mně by spíš zajímali názory ostatních, věcná diskuse bez osobních útoků na toto téma. Já o tom moc nevím, jsem sice OSVČ, pracuji sám na sebe, ale nemám žádné zaměstnance a ani nechci mít, jsou s nimi jenom starosti. Já se ale ptám, opravdu je v České republice pro zaměstnavatele problémem zbavit se neschopného pracovníka? Jako pravičák však razím zásadu, co nejméně zákonů, co nejméně byrokracie, co nejméně regulací, atd.
