S Německem musíme umět vycházet po dobrém, jinak to nejde

Chtít suverénní stát s deseti miliony obyvateli uprostřed Evropy může jen naiva nebo opravdu agent Kremlu. S Německem sousedíme, to se nezmění a tento fakt nezbývá, než respektovat. Ono to sousedství bylo problematické, ale v dlouhé více než tisícileté společné historii pozitiva převažovala. A převažují i v současné době.

Je pravdou, že přemyslovští panovníci s německými vládci válčili, avšak vzájemně výhodná spolupráce převažovala. Knížata a králové z rodu údajného oráče ze Stadic proto také v mnoha případech krále a císaře Svaté říše římské vojensky podporovali.

Tak již Boleslav I. se podílel se svými vojáky na rozhodné porážce Maďarů v bitvě u řeky Lechu v roce 955 a později jeho syn Boleslav II. společně s říšským vojskem vytáhl se svým mužstvem do boje proti polabským Slovanům. V polovině 12. století se Vladislav II. stal věrným spojencem císaře Friedricha I. řečeného Barbarossa, a tak se české oddíly zúčastnily několika italských tažení, která vyvrcholila roku 1162 dobytím Milána. Za svoje věrné služby obdržel Vladislav královský titul a polepšený znak. Namísto černé orlice v stříbrném poli nyní Přemyslovci užívali stříbrného lva v červeném poli. Rovněž Zlatá bula sicilská z roku 1212, kdy se Čechy staly dědičným královstvím, byla odměnou Přemyslu Otakaru I. za věrné služby německým panovníkům.

Chytří Přemyslovci se zkrátka snažili využít mocného souseda k prosazení svých zájmů a často se jim to dařilo. Pochopili, že rozumné dohody jsou lepší než válčení.

V pozdějších dobách se Němci výrazně podíleli na povznesení českých zemí. Byli to lidé z mnoha oborů, kteří nám zprostředkovali vyšší západní kulturu. Němečtí lokátoři u nás ve středověku zakládali královská města, která se stala výrazným zdrojem panovnických příjmů. Němečtí odborníci z mnoha oborů k nám přinášeli modernější výrobní postupy, dokonalejší řemeslnou výrobu, němečtí hudebníci vystupovali na českém královském a šlechtických dvorech atd. Tak to zkrátka bylo.

V pozdější době pak soutěžení mezi Němci a Čechy přinášelo pozitivní výsledky, například i založení českobudějovického Budvaru v roce 1895 bylo jeho důsledkem. V tomto případě německá většina nechtěla pustit Čechy do budějovického měšťanského pivovaru (nyní Samson) a ti si tedy založili vlastní pivovar. V jiných případech zase Češi chtěli v 19. století dokázat, že jsou stejně dobří jako Němci a tak zakládali vlastní průmyslové podniky. Tato atmosféra tak vedla k prudkému ekonomickému rozvoji českých zemí.

Vytýkat Německu obě světové války v minulém století je zjednodušené a současní historici to odmítají. Ta první začala po atentátu na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este, kterého nesmyslně zastřelil srbský nacionalista Gavrilo Principe, a Rakousko-Uhersko toho zbytečně zneužilo k útoku na Srbsko. U té druhé je to také složitější. Nikdo rozumný jistě nebude zpochybňovat nacistické zločiny a hlavní podíl Německa na rozpoutání tohoto nejhoršího světového konfliktu v dějinách, ale výrazným spoluviníkem této hrůzy se stal i bolševický Sovětský svaz v čele s masovým vrahem Stalinem. Obě mocnosti společně napadly Polsko, které si pak, jako zločinecké bandy kořist, rozdělily mezi sebe.

Jeden můj kamarád, Slovák z Komárna, mně kdysi řekl, že nejhorší maďarobijci pochází ze Žiliny a okolí (narážka na Slotu), kteří v životě neviděli živého Maďara. A u nás je to podobné. Proti Němcům se brojí ve Frýdku-Místku a v podobných místech, kde o česko-německých vztazích neví nic.

Ano, když byly v Bavorsku pokusy o blokádu hranic kvůli Temelínu, tak bylo potřeba křičet, že takhle ne. Tohle si nesmíme nechat líbit. Ale dobré sousedské česko-německé vztahy jsou v životním zájmu nejen jižních Čech. Tisíce lidí od nás pracují v Německu, kde si vydělávají pěkné peníze, které pak utrácejí doma v Čechách, třeba i tím, že si staví pěkné domy, kterých v jihočeských vesnicích vyrostly po listopadu 89 stovky. Určitě je to lepší, než kdyby byly na podpoře. Z Německa k nám přijíždí nejvíc turistů, kteří u nás utrácí peníze a drží naše obchody a hospody, zvláště v pohraničí nad vodou. Německá firma Bosch má v Českých Budějovicích prosperující továrnu, ve které jsou velmi slušné platy. Navíc to není pouhá montovna, ale patří k ní i vývojové centrum, kde pracují stovky odborníků. Mluvil jsem také s některými starosty šumavských obcí a ti mně potvrdili, že němečtí majitelé firem patří mezi nejsolidnější zaměstnavatele.

Německo je našim nejdůležitějším hospodářským partnerem a to jistě z důvodu, že se nám to vyplácí. Nebo chce snad někdo říct, že Češi obchodují s Německem proto, aby prodělávali?  Tím samozřejmě neříkám, že bychom neměli exportovat naše výrobky i od jiných zemí, ale proč omezovat něco, co funguje.

V jižních Čechách navíc výborně funguje i spolupráce záchranných složek z obou zemí a je snad něco špatného na tom, že ke zraněnému jede sanitka z místa, které je nejblíž bez ohledu na hranici, Nebo snad vadí, když k ohni v pohraničí přijedou hasiči z obou zemí? Dokonce i někteří rodiče z Čech posílají děti do německých škol. A já říkám, proč ne, je to přece jejich svobodná vůle.

Jistě, v minulosti to ve vztazích Čechů a Němců často skřípalo, ale spíše „nahoře“. Mezi obyčejnými lidmi nebyly smíšené sňatky žádnou vzácností a děti neměly problém mluvit s jedním z rodičů německy, a s druhým česky.  

Rozpad Rakouska-Uherska byl velkou geopolitickou chybou, protože Německu a Rusku zmizel přirozený protivník. Malé Česko s deseti miliony obyvatel nemůže být samo a kulturně a civilizačně je nám Německo respektive sousední Bavorsko daleko blíž než Rusko.

V Bavorsku když jdu do hospody, cítím se jako doma, k jídlu guláš s knedlíkem nebo řízek s bramborami, k pití dobré pivo. Tohle v Rusku fakt není.

Hloupé vymezování se proti Německu je výrazem zakomplexovaného čecháčkovství. Tito lidé jsou totiž ve skutečnosti zbabělci, kteří strach skrývají pod rádoby siláckými řečmi. Je dobré si připomenout, že „nejhorlivějšími vlastenci“ za I. republiky nenávidící vše německé byli hlavně ti, kteří se po 15. březnu1939 stali nejhoršími kolaboranty s nacisty. Emanuel Moravec je toho nejzářnějším příkladem.