Zdravím z Budějc,

posílám karmu za připomenutí skvělého podnikatele, pana Bati -oba moji rodiče byli od Zlína a podle jejich vyprávění byl pan Tomáš Baťa neskutečně úspěšný podnikatel - i jenom pracovat jako dělník v jeho továrně představovalo prestiž

Děkuji.

Pětidenní pracovní týden měli také v Kremličkově továrně v Lázních Bělohradě. Nevím přesně od kdy. Bylo to kvůli tomu, že se jim nevyplatilo pouštět stroje na půl dne (sobotu). Vím to od svého dědečka, který tam byl za 1. republiky a protektorátu ředitel, než mu komunisté po r. 48 nabídli zametat dvůr .

Děkuji za doplnění.

Prvni 3 roky jsem mel v sobotu volnou . (1945-1948) V tovarne se pracovalo jen rano (v nutnych provozech to bylo jine) a den zacal v 7 hodin rano. Presne ve 12 hodin prace skoncila a nastala poledni prestavka. Muzete najit obrazky pracovniku pri poledni prestavce pred trznici. Odpoledne prace zacala ve 2 hodiny a vse ten den skoncilo zase presne v 5 hodin. Lokalka z Otrokovic az do Vizovic byla nacasovana presne podle prace a take, podle skolaku. Pamatuji te roj kolaru na nabrezi jezdici v poledne domu a pred druhou zase do fabriky. I ty kola mela presne cislo, skladajici se z pulky na kole a z pulky u vlastnika kola. Na brane kontrola cetla ten vynalez presne podle cisla, ktere muselo byt citelne z tech obou casti. Jedna vzacna ukazka. Nemci se neovazili zadnou zmenu. Pani Batova na to dohlizela.

Jeden muj stryc absolvoval Bat'ovu skolu ve Zline a pet let stravil prodejem bot v zemich severni Afriky. Rikal nam detem ze jeho leta v Bat'ove skole a ve sluzbach Bati byly nejlepsi v jeho zivote!

(Po nemecke invazi Afriky se pridal k RAF, jako pozorovatel na Catalinach honil nemecke ponorky v Atlantiku, kdyz se vratil páni komuniste ho strcili na nejspinavejsi misto v chemicke fabrice a zemrel 58-ilety...).

Karma, velice dobré připomenutí.

Kdo má oči k vidění a chce vidět, může si všimnout obrovský rozdíl od říše na východě, kde dodnes lidský život nemá žádnou cenu. Ve stejnou dobu, kdy zde u nás vzkvétalo Baťovo podnikání, díky němuž měli pracující lidé takové pokročilé podmínky k životu, byly ve Stalinově říši miliony lidí v lágrech na Sibiři jako otrocká pracovní síla. Umírali tam na naprosto nelidské podmínky. Což sovětské komunistické moci jaksi "nevadilo", nikdo si s tím nelámal hlavu. Prostě se zatýkalo jak na běžícím pásu a do lágrů byli odesíláni další a další...

V gulagu se tehdy ocitly také tisíce Čechoslováků. Z těch, kdo v naprosté naivitě, obelhaní propagandou odjeli do Sovětského svazu, aby tam pomáhali budovat spásný nový světový řád.

Jen pro ilustraci v roce 1925 jsme vyráběli 50% světové produkce obuvi hlavně díky Baťovi a jeho rodině. V roce 1935 založil průmyslovou školu, kterou jsem studoval před koncem bolševiků a dnes již neexistuje. Bohužel obuvnická výrobu u nas dělá jen pár firem v malém množství výrobků.

I přes technický pokrok neseženete na náročnou úkolovou práci kvalitní pracovníky. Boty, textil ... Už před 40-50 lety jsme ve fabrice zaměstnávali Polky, Vietnamky, Kubánky, Mongolky.