Upřímně řečeno, kauza této vynikající ruské operní divy mně žíly netrhá, za její koncert se být nebudu, ale ani by mně nevadil. Na druhé straně si říkám, pokud ji tolik milujete, tak jí jistě rádi vystoupení zařídíte.
Nesnáším kapelu Ortel, ale pokud někde uspořádá koncert, tak tam nepojedu protestovat a vyvádět. To je věc majitele dotyčného kulturního centra, koho u sebe nechá vystoupit. Někde tuto kapelu chtějí, jinde ne. Tak to holt chodí.
A stejně to platí i v případě Anny Netrebko. Vedení Obecního domu nakonec rozhodlo po doporučení vládnoucí radniční pražské koalice, že koncert nebude. Teď si to shrneme. Pražský Obecní dům je akciovou společností, jehož jediným akcionářem je hlavní město Praha. Z pozice vlastníka a akcionáře za ní jedná demokraticky zvolené zastupitelstvo. Respektive vládnoucí koalice Zastupitelstva hlavního města Prahy. Tak to chodí od roku 2005, kdy hlavní město založilo akciovou společnost Obecní dům. Jeho představenstvo po doporučení akcionáře, rozhodlo, jak rozhodlo. Právně naprosto čisté. Uvědomme si, že v současné době se respektují vlastnická práva a žádné samozvané komsomolské úderky nemohou diktovat, co majitelé smí, či nesmí. Toto je věc Pražanů, a pokud těm se to nelíbí, mohou si v příštích volbách zvolit jiné zastupitele. Vlastnická práva je nutné respektovat, v opačném případě by to byl konec právního státu a demokracie.
A co by se stalo, kdyby vedení Obecního domu trvalo na koncertě Anny Netrebko? Představenstvo může odvolat dozorčí rada, myslím si však, že tak daleko by to kvůli této kauze nedošlo. Také doufám, že náměstek pražského primátora pro kulturu Jiří Pospíšil, který byl hlavním strůjcem zrušení koncertu, ztrátu Obecnímu domu uhradí, jak slíbil.
Je ovšem nesmyslem tvrdit, že zvítězila totalita. To je hloupá hysterie, záměrné lhaní nebo nenávist. Je rozdíl, když vystoupení zakazovala komunistická moc, která takto zlikvidovala například skvělou zpěvačku Martu Kubišovou, jež pak nesměla vystupovat nikde veřejně, nebo když vystoupení odřekne pořadatel. Nikdo nikomu nebrání, aby koncert Anny Netrebko v České republice uspořádal sám. Jindřicha Rajchla nesnáším, a jeho nápadu, že by paní Netrebko měla vystoupit na jeho seanci na Václaváku, jsem se zpočátku smál. Zároveň politoval proslulou operní pěvkyni, že by měla zazpívat publiku, pro jehož většinu jsou vrcholem kultury hity typu Ančo, Ančo ty se nezdáš, Já ti ho tam našroubuju, apod. Pak jsem si ale řekl, že on má přece jenom něco do sebe, tedy pokud svůj nápad myslí vážně. Rajchla opravdu nemám rád, ale líbí se mi, že začal jednat, a plánuje vystoupení uskutečnit.
To platí obecně pro všechny příznivce Anny Netrebko. Pokud ji tedy máte tolik rádi, začněte jednat, kontaktujte její agenturu, zajistěte sál, sponzory, distribuci vstupenek, atd. Nestačí jenom nadávat, rozhodující jsou skutky, nikoliv prázdné řeči, které ještě nikomu nepomohly. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Mám však obavy, že Ti, kteří kvůli své neschopnosti žádný majetek nevytvořili, by o to víc rádi rozhodovali o vlastnictví druhých.
