Miloš Zeman jako dobrý voják Švejk

Prezidentovi příznivci už v zoufalství nad hrozící volební porážkou už neví kudy kam, a tak svůj idol přirovnali k Churchillovi. Britský politik ovšem za svoji vlast v několika válkách bojoval, ale Zeman má modrou knížku.

To srovnání pokulhává vůbec v mnoha směrech, jedna z nejvýznamnějších osobností britských dějin na rozdíl od Miloše Zemana tvrdě odsuzovala anexi cizího území, kdežto Miloš Zeman jí schvaloval. Čili on je tedy tím zbabělým Chamberlainem.

Winston Churchill byl novinářem, úspěšným spisovatelem s Nobelovou cenou za literaturu, byl několikrát jako voják na bojišti, při potlačení povstání radikálních islamistů v Súdánu na konci 19. století a v I. světové válce. Působil také jako válečný dopisovatel v tzv Búrských válkách v jižní Africe. Zeman nic z toho za sebou nemá a na vojně nikdy nebyl. On patřil spíše k takovým loajálním šedým myším.

O všem jiném než o statečnosti vypovídá fakt, že z komunistické strany byl vyloučen až v roce 1970, dlouho po brutálním potlačení demonstrací proti sovětské okupaci v roce 1969, tedy v době, kdy už byla normalizace v plném proudu. Zkrátka se snažil v rudé partaji držet zuby nehty, kdežto ti slušnější lidé komunistickou legitimaci zahodili nejpozději po událostech srpna 196, kdy represivní složky střílely do protestujících lidí a v Brně byli dva mrtví.

Obecně mně také vadí chvastounství, které dotyčného nic nestojí. Kdysi jsem se na jedné recepci v Praze setkal s našimi válečnými hrdiny, bývalými britskými piloty, generály Františkem Peřinou, Františkem Fajtlem a dalšími. A jakýsi zhruba pětadvacetiletý mladík těmto veteránům vykládal, že on by se zachoval stejně jako oni. Sorry, ale to je velmi laciné takové vytahování se v dobách míru, kdy dotyčnému nic nehrozí.

Stejně hledím s despektem na Miloše Zemana, který někdy dříve prohlásil, že proti islamistům by vzal pušku a šel bránit naše hranice. On dobře ví, že je to nesmysl už vzhledem k jeho zdravotnímu stavu. Ve skutečnosti proto připomíná spíše dobrého vojáka Švejka, který se k odvodní komisi nechal vézt na invalidním vozíku tlačenému paní Müllerovou, máchal berlemi, a vykřikoval přitom „na Bělehrad, na Bělehrad.“