Písek slaví významná výročí, založení polské a české školy

Dvě zajímavá školská výročí si připomněla obec Písek v okrese Frýdek-Místek. Letos je tomu 150 let od založení polské školy, v minulém roce bylo připomenuto sté výročí zahájení vyučování v obecné škole s českým vyučovacím jazykem.

Oslavy založení polské školy v Písku s 1800 obyvateli na Těšínsku chystá na 25. května letošního roku i Kongres Poláků v České republice. Školních výročí je na Těšínsku nyní poměrně dost, například loni oslavovala 150 let od svého založení polská škola v horské osadě na Bahenci.

Školní výuku v českých zemích, jejichž součástí bylo i těšínské knížectví, zavedla již císařovna a česká královna Marie Terezie v prosinci 1774. Tehdy byla nařízena povinná šestiletá školní docházka pro děti od 6 do 12 let. Reforma zavedla tři typy škol, nejníže pak byly na vesnicích tzv. školy triviální, kde se děti učily třem základním znalostem – čtení, psaní a počítání. Dále pak také základním hospodářským a pracovním návykům. Tyto školy ovšem nevznikly všude a tak v Písku si vlastní školu musely počkat ještě sto let.

Místní děti proto chodily do škol v okolí a to podle náboženského vyznání, V Písku žijí převážně římští katolíci, dále pak členové Slezské církve evangelické augšpurského vyznání, kteří zde mají vlastní sbor a od roku 2010 i kostel. Děti z katolických rodin navštěvovaly v letech do roku 1874 školu v Bukovci. Potomci z evangelických rodin docházeli do školy při evangelickém kostele v Návsí.

V éře panování Marie Terezie byla vyučovacím jazykem ve školách němčina. Polský jazyk jako vyučovací společně s polskými učebnicemi byl zaveden rakouskou vládou v roce 1848. Polské školství se v těšínském regionu rozvinulo zvláště po roce 1867. Tehdejší poměry ovlivnila tzv. prosincová ústava z roku z téhož roku, konkrétně zákon č. 142 o všeobecných právech státních občanů. V článku 19 je uvedeno: „Všichni národové v státě mají rovné právo, a každý národ má neporušitelné právo, chovati a vzdělávati národnost a řeč svou.“

Rakouská část Rakouska- Uherska proto umožňovala po roce 1868 založení národních škol. Předlitavsko se chovalo, co se týče školství, ke svým národům poměrně spravedlivě. Poláci i Češi tak měli k dispozici školy všech stupňů, obecné, měšťanské, střední odborné, gymnázia, vysoké školy a univerzity s vlastním vyučujícím jazykem.

V roce 1869 v květnu vstoupil v platnost nový zákon o všeobecné povinné školní docházce. Ten stanovil osmiletou povinnou školní docházku a zároveň stanovil povinnost zřizovat školy všude tam, kde v okruhu jedné hodiny (pěší chůze) žije po dobu 5 let nejméně 50 dětí. Zlepšila se příprava vyučujících a především se pedagogům výrazně zvýšily platy. To bylo důležité, protože ve školách nyní působili absolventi tzv. učitelských ústavů namísto dřívějších často vysloužilých vojáků. Náklady na provoz obecních a navazujících měšťanských škol zajišťovaly obce, za vzdělávání učitelů odpovídal stát.

Klíčovou úlohu v rozvoji formování polského školství v těšínském regionu sehrála polská Matice školská pro Těšínské knížectví (Macierz szkolna dla Księstwa Cieszyńskiego), která se ustanovila v roce 1885.

Založení obecné školy v Písku však nastalo už dříve a to zásluhou iniciativy místních obyvatel a s podporou úřadů. V roce 1874 byla v centru obce postavena první zděná, jednopatrová škola s polským vyučovacím jazykem. Později bylo z kapacitních důvodů přistavěno druhé patro, v němž se nacházely další dvě třídy, kancelář a byt učitele. Výstavba školy byla bezesporu jednou z nejvýznamnějších událostí v historii obce. Zvláštností pak bylo, že i když mělo jít o polskou školu, tak se jejím prvním ředitel stal Čech pocházející z Moravy František Brumovský, který na ní působil v letech 1874 – 1882 a vyučoval v „moravském” (českém) jazyce. Tehdy bývalo zvykem, že se vyučovalo podle národnosti učitele a v tomto případě to byl Čech. Výuka v češtině tedy v Písku trvala osm let a v tehdejší době se tolik neřešilo, v jakém jazyce děti učí. Jinde však byli vyučujícími především Poláci a tak vyučovalo se v polštině nebo v místním nářečí. Někdy se však i v polských školách používaly české učebnice.

Teprve Brumovského nástupce Jan Marszałek z Jablunkova, který působil v Písku dlouhých 37 let, zavedl na zdejší škole výuku v polštině. Nutno říci, že v tehdejších okresech Fryštát a Těšín Poláci výrazně převažovali nad Čechy. Podle sčítání lidu z roku 1910 jich zde žilo 123 923 oproti 32 821 Čechů. Situace se ve prospěch české národnosti začala měnit až po vzniku Československé republiky v roce 1918.

V horské obci žily převážně chudé děti a ty ještě začátkem minulého století, přicházely do školy velmi skromně oblečené. Od jara do podzimu chodily většinou bosé a na sobě mívaly jen dlouhé plátěné košile. V zimě se také stávalo, že z rodiny přišlo do školy jen jedno dítě, protože si rodiče nemohly dovolit koupit všem svým ratolestem boty. Obuv se také dědila po starších sourozencích. Bez bot však chodily děti z nejchudších rodin i v pozdějších dobách, za hospodářské krize ve třicátých letech minulého století. Takové poměry rozhodně nepanovaly jenom na Těšínsku, ale třeba i na Šumavě a jinde v horských oblastech českých zemí, kde býval těžký život. Je také pravdou, že za Rakouska -Uherska se za školní vzdělání platilo. Školné záviselo na majetkových poměrech rodičů. Nicméně dětem z nejnuznějších rodin, které se mohly vykázat tzv. chudinskými listy, bývalo školné odpuštěno.

Během druhé světové války za německé okupace se ve škole nevyučovalo, sloužila jako sklad, podlaha byla vytrhána a budova celkově zdevastována. Nelze se tomu divit, protože Poláci byli německými nacistickými okupanty brutálně utiskováni.

O tehdejších nepříznivých poměrech vypovídá i skutečnost, že teprve po roce 1945 byla do školní budovy přivedena elektřina a voda. To ovšem nebyl problém jenom těšínského Písku, ale všech horských obcí v tehdejším Československu, ve kterých byla elektrifikace komplikovanou a drahou záležitostí a proto i vybavenost inženýrskými sítěmi, na které jsme zvyklí ze současnosti, patřila k zdlouhavým záležitostem.

V roce 1949 nový ředitel Franciszek Swoboda zavedl převratnou novinku - školní stravování. Za malý poplatek byly pro žáky připravovány teplé polévky. V roce 1974 polská škola oslavila 100. výročí svého založení. Bohužel počet žáků trvale klesal a školní rok 1999/2000 byl pro ni poslední. Nyní děti, které se chtějí vzdělávat v polském jazyce, navštěvuji polské základní školy v sousedních obcích, například v Bukovci.

Po vzniku první Československé republiky přibyla v Písku v roce 1923 i česká škola, která v obci působí stále a loni oslavila sté výročí. Zatímco v prvním roce existence v září do ní začalo chodit pouhých devět žáků, o měsíc později už jich bylo 44. V současné době zdejší plnohodnotnou devítiletou základní školu navštěvuje 241 žáků. Od roku 2004 mají k dispozici moderní školní budovu včetně nové školní jídelny a tělocvičny.

Polské školství v České republice tvoří v současnosti mateřské a základní školy a gymnázium v Českém Těšíně. Výrazně se podílelo i na rozvoji Těšínska, v polských školách se vzdělávaly také významné osobnosti. Například píseckou školu navštěvoval na konci 19. století zdejší rodák, pozdější vynikající chemický odborník, profesor Jerzy Suszko. Ten se posléze stal rektorem Poznaňské univerzity, která za jeho éry přijala v padesátých letech stále platný název Adama Mickiewicza.

Polské školy jsou na Těšínsku starší než české a to z důvodu, že polské obyvatelstvo tady dříve převažovalo. Souběžná existence polských a českých škol na území těšínského Slezska je bezproblémová, obohacovala a obohacuje zdejší region. Poláci jsou zde přítomni už stovky let a rovněž mají podíl na jeho rozmachu. Polské školy v České republice umožňují občanům polské národnosti vzdělávat se ve svém jazyce. Každý stát by měl zajistit svým národnostním menšinám existenci vlastního školství a Česko si v tomhle ohledu vůči Polákům vede spravedlivě. Lidé si mohou svobodně a bez nátlaku pro své děti vybrat, jestli chtějí chodit do polské či české školy a to je dobře.

Poděkovaní jsou hodni všichni ti, kteří se zasloužili o současné bezproblémové česko-polské vztahy, protože v minulosti tomu tak vždy nebylo.

Zdroje:

https://zsamspisek.edupage.org/a/100-let-ceskeho-skolstvi

Dějiny zemí Koruny české v datech, František Čapka, nakladatelství Libri, Praha 2009,

Dějiny českého státu v dokumentech, uspořádal Zdeněk Veselý, nakladatelství Professional Publishing, Praha 2012