I v českých sociálkách je cosi shnilého a hodně!

Bohužel nejen v Norsku se berou děti rodičům jen kvůli podezření, nikoliv důkazům. Něco podobného se stalo i v Nýrsku na Klatovsku, kde bylo otci zakázáno stýkat se s dětmi jen pro podezření ze sexuálního obtěžování dcery, kterému nikdo z jeho okolí nevěřil. Nicméně kvůli nařčení a výhrůžkám vězení se onen táta oběsil. Z Českých Budějovic mám naopak svědectví, že odbor sociální péče tam, kde by měl něco dělat, lidem nepomáhá a úřednice klidně řekne klientce, že nejsou od toho, aby jí sloužili.

Případ z Klatovska je hrozný, otec byl obviněn ze sexuálního obtěžování své dcery jen proto, že jí pomáhal s koupáním a uspával ji. Tomu, že by se k vlastní dceři choval nějak hrozně, nevěří jeho partnerka, příbuzní ani obyvatelé Nýřan.

Myslím si tedy, že sociálka klatovské radnice, pod kterou Nýrsko spadá, se zachovala slušně řečeno hodně necitlivě, když okamžitě bez jasných důkazů zakázala otci se s dětmi stýkat a i přes protesty matky je sebrala z rodiny. Otec dvou dcer nevydržel obrovský tlak, kdy mu bylo vyhrožováno též vazbou, a nakonec se oběsil.

Nemohu si pomoci, ale takové metody sociální péče mně spíše připomínají gestapo, než pomoc potřebným dětem. Pokud vím, tak dcery si na tátu nestěžovaly, že by je zneužíval. Kdyby tomu tak dávno bylo, tak by to asi některá z nich logicky řekla.

Zdá se však, že tam, kde by „sociálka“ měla být aktivní, tak pro změnu není. Když přišla moje kamarádka – matka samoživitelka, které její bývalý partner neplatí alimenty, na českobudějovický odbor sociální péče a slušně poprosila její úředníci, aby ji pomohla vyplnit nějaký formulář, tak ta jí odmítla s tím, že to není její povinnost. Když ji kamarádka namítla, že jsou přece placeni z našich daní, tak dotyčná odsekla, že to přece neznamená, že mají lidem sloužit.

A vím, že pracovnice českobudějovické sociálky se i v jiných případech chovají chladně byrokraticky bez citlivého lidského přístupu k dětem. Ony třeba zastupují děti u soudu, ale vůbec je předtím neviděly, nenavštívily je doma, neznají je. Jak tedy můžou za ně mluvit, když vůbec neví, v jakých podmínkách žijí, co je trápí, co si myslí apod.

Nevím, jestli je cosi shnilého ve státě dánském, ale na českých sociálkách určitě. Je potřeba radikálního řezu, aby si jejich pracovníci uvědomili, že lidé pro ně nejsou obtížný hmyz, ale klienti, kterým mají sloužit, ano zdůrazňuji sloužit. Tím samozřejmě nemyslím na zneužívače sociálních dávek, s těmi je naopak nutné rázně vyběhnout.

Europoslanec Tomáš Zdechovský už dříve prohlásil, že paní ministryně práce a sociálních věcí je buď líná, nebo neschopná. Chápu ho, protože zatímco on se o osud odvlečených dětí hodně zajímal přímo na místě a dělal všechno pro jejich vrácení matce, tak paní ministryně se zmohla pouze na prohlášení, ze kterých bylo jasné, že o problému nic neví.

Vím, že na sociálkách jsou i slušní zaměstnanci a jejich práce si vážím. Nicméně výše zmíněné praktiky jsou nepřijatelné a podle všeho jich bohužel není málo. Vyzývám tedy všechny, kteří mají s odbory sociální péče špatnou zkušenost, aby mně o ní napsali. Mail je u mého blogu. Děkuji.           

http://klatovsky.denik.cz/zpravy_region/vzali-mu-milovane-deti-tak-se-obesil-20150126.html