Husův proces byl spravedlivý, Slánského nikoliv

Opakuje se to dokola, výročí Husova upálení se ujímají lidé, kteří o tomto náboženském reformátorovi nic nevědí a jejich znalosti pochází nejvýše z příšerné Vávrovy filmové rudé agitky z padesátých let. Skutečný Mistr Jan Hus, který se vždy považoval za vzorného katolíka, jim nic neříká a ve skutečnosti by ho nenáviděli jako náboženského fanatika.  

Kdo se chce vyjadřovat fundovaně o Husovi, tak by měl především znát zásadní literaturu, která přibližuje tuto postavu, takovou jaká byla, a ne tu, jež si vymyslel škůdce českého národa Zdeněk Nejedlý. Klíčové jsou především publikace profesora brněnského bohosloveckého semináře Jana Sedláka a vícesvazkové dílo profesorů Karlovy univerzity Václava Novotného a Vlastimila Kybala, obojí vyšly pod stejným názvem - Mistr Jan Hus. Solidní práce o Husovi napsal také nejvýznamnější český historik všech dob Josef Pekař. Kdo tyto knihy nezná, neví nic o Husovi!  

Takže Hus nebyl žádným bojovníkem za sociální práva chudého lidu, ale středověkým náboženským reformátorem, který tepal zlořády v katolické církvi v upřímném přesvědčení, že ji pomáhá, protože měl svoji církev rád.

Rodák z jihočeského Husince nijak nezpochybňoval v souladu se svatými Augustinem a Tomášem Akvinským rozdělení středověké společnosti. Souhlasil s tím, že úlohou poddaných je sloužit svým Pánům, ty pouze napomínal, že s nimi v souladu s Božími přikázáními musí jednat slušně. Hus byl také přísným mravokárcem a proto zakazoval pití alkoholu a tance, jelikož jsou necudné a vedou k nemravnostem. Mám dojem, že kdyby si někdo přečetl Husovo pojednání na toto téma a neznal autora, tak si pomyslí, co je to za šílence. Hus mimochodem rovněž považoval trest smrti pro kacíře za správný.

Hus měl rovněž svůj podíl na vydání tzv. Dekretu kutnohorského v roce 1409 králem Václavem IV. Ten výrazně změnil poměry na Karlově univerzitě, kde Češi získali rozhodující moc. To ovšem přispělo o odchodu cizích profesorů z Prahy a vedlo k postupnému úpadku a proměně starodávného učení Karlova ze špičkové světové instituce na provinční učiliště.

Na kostnickém koncilu nešlo o Husovu kritiku poměrů v církvi, která byla jistě v mnoha případech oprávněná. Proces s ním ale nepochopí nikdo, kdo nezná křesťanskou nauku a neví nic o katolické teologii. Podle studie profesora evangelické bohoslovecké fakulty Karlovy univerzity Jiřího Kejře byl proces s Mistrem Janem Husem z hlediska tehdejšího práva spravedlivý. A to tvrdí evangelík, nikoliv katolík.

Hus nebyl žádným brilantním teologem, v tomto oboru patřil k podprůměrným studentům Karlovu univerzity a v Kostnici měl tu smůlu, že narazil na tehdejší světovou teologickou špičku, které argumentačně nestačil a dost dobře nepochopil, co se mu může stát. On byl přesvědčen, že si přijel s kardinály zabesedovat, ti ho ovšem rychle vyvedli z omylu. Je nutné také uvést na pravou míru pohádky ohledně ochranné listiny tehdejšího římského a uherského krále Zikmunda, která mu zaručovala bezpečnou cestu do Kostnice a zpět do Čech. Jenomže nikde nebylo psáno, že Hus se musí z Kostnice vrátit domů. Sám Zikmund proti jeho uvěznění protestoval a důrazně žádal jeho propuštění. Jenomže když mu zástupci koncilu řekli, že v takovém případě se rozejdou, protože do církevního procesu nemá právo zasahovat, tak ustoupil. Kostnický koncil měl totiž daleko důležitější úkoly než proces Husem a panovník ho obětoval vyšším cílům, mezi které patřilo hlavně skoncování s trojpapežím.

Hus byl nakonec prohlášen koncilem za kacíře, ovšem nebyli to kardinálové, kteří nad ním vynesli ortel smrti. K upálení na hranici ho odsoudila světská moc a to Rada města Kostnice, která také odborně řečeno vykonala rozsudek.

Je třeba si upřímně přiznat, že Hus měl na Koncilu své příznivce, mezi které patřil například florentský arcibiskup kardinál Francesco Zabarella. Ten dělal všechno, co mohl, aby Husa zachránil před smrtí a zmirňoval námitky vůči němu. Hus ovšem nabídky ke kompromisu odmítal.

Nabízí se také srovnání Husova procesu vedeného podle tehdejšího církevního práva se soudem se Slánským a spol. v komunistické režii. Hus nebyl mučen, bylo mu umožněno opakované slyšení před koncilem a mohl se slovně bránit, jak chtěl. Soudci se ho opakovaně snažili přimět k odvolání, čímž by si Hus zachránil život.

Monstrproces se Slánským a jeho kumpány z padesátých let byl výsměchem práva. Obžalovaní byli předtím komunistickými vyšetřovateli brutálně mučeni, násilím donuceni k naučeným výpovědím, při kterých ze sebe udělali totální zrůdy (i když těm byli většinou též ve skutečnosti), odvolali, co mohli, prosili o shovívavost, ale ani to většinu z nich nezachránilo před oprátkou.