Proslulá romská zpěvačka je na dně, dluží spoustu peněz a má se stěhovat do holobytu. Rokycanská radnice s ní ztratila trpělivost, protože ji dluží tisíce korun a o splátky se nesnaží. Ovšem pseudohumanisty její osud nezajímá, protože na něm se nedá tolik zviditelnit, jako třeba v Novém Bydžově.
Vedení města chápu bylo vůči paní Bílé mimořádně velkorysé, navrhlo ji odkoupení jejího dosavadního městského bytu za padesát tisíc korun, dále ji nabídlo čtyři rovnocenné náhradní byty, a když tohle všechno umělkyně odmítla, dluhy nesplácela, a naopak jich přibývalo, muselo zakročit. Starosta a radní by totiž majoritě těžko vysvětlovali, jak je to možné, že oni musí platit nájem, protože jinak jim hrozí exekutor, kdežto Věra Bílá nikoliv. Pravidla musí platit pro všechny stejně, bez ohledu, jestli jsi bílý černý, katolík, mohamedán, liberál či socialista.
To, jak velkoryse se v Rokycanech radnice k této významné pěvkyni zachovala, je rovněž důkazem toho, že to u nás s diskriminací Romů, není nijak horké, jak se snaží u nám i Evropě namluvit někteří rádoby ochránci lidských práv.
Čekal bych tedy, že aktivisté typu Petra Uhla, Michaela Kocába a dalších nyní vyrazí směr Rokycany, navštíví paní Bílou, pomohou ji domluvit splátkový kalendář, naučí ji zacházet s penězi a něco konkrétního pro ni udělají, když tedy takové nebožáky tolik milují. Věra Bílá totiž není zlý člověk, který by ubližoval druhým, přepadával lidi na ulicích apod., naopak je nešťastníkem, který potřebuje pomoc od svých bližních.
Očekával bych tedy, že jako první přispěchají na pomoc ti, kteří se jindy pasují do rolí zastánců nebohých Romů. Jenomže to není tak mediálně zajímavé jako jiné známě kauzy a nelze se na tom tedy tolik zviditelnit. Proto tyto „lidskoprávní“ aktivisty v Rokycanech nejspíš neuvidíme.
