Přesně podle předpovědi je celý týden horko, sluníčko pálí jak u nás na vrcholu léta. Protože jižnější část parku Cabo de Gata - Níjar už máme procestovanou a prošlapanou z předchozích let, stavujeme se jen u pramene mezi kopci
po cestě na playa del plomo a míříme rovnou do městečka Las Negras.
Las Negras je malé městečko, přibližně uprostřed pobřeží v přírodním parku. Má svůj osobitý ráz, za který vděčí hlavně nedávné historii. Po již zmíněném setkání Rainbow v Andalusii se zde usadili lidé z celé Evropy a obsadili zde mnoho opuštěných domů. Z Las Negras se stalo tak trochu centrum alternativní kultury. Dnes to již tak docela neplatí, ale stále je tato atmosféra ve městě cítit a rozhodně se na první pohled liší od ostatních městeček parku. Jak přišlo město ke svému názvu, koluje mnoho legend. Asi nejrozšířenější je ta, že kdysi, všichni muži z nedalekého velmi úrodného ale těžko přístupného zálivu San Pedro, se nevrátili z cesty po moři. Ženy, které ve vesnici zůstaly, se musely přesunout do místa, ze kterého by byla dostupnější cesta po souši do okolních sídel. Založily tak osadu právě zde, a protože všechny vdovy chodily na znamení smutku v černém, začalo se osadě říkat Las Negras. Ovšem je také dost možné, že název je od černých skal vulkanického původu, které město obklopují.
K atmosféře města přispívá i to, že Las Negras je nejsnazším výchozím místem do zálivu San Pedro, kde žije komunita lidí, kterou místní označují za komunitu hippie. Jak to u podobných komunit bývá, infiltrace lidí, kteří nesdílejí prvotní myšlenku života v souladu s přírodou a nezávislosti na všeobecně sdíleném systému, se rok od roku zvětšuje. Přesto věřím, že tvrdému jádru lidí se stále daří udržet si tento životní styl a vychovávat v něm své děti, přestože již záliv San Pedro není už tím neposkvrněným rájem a místní si museli zvyknout na mnoho věcí. Třeba i na to, že za 6 euro doveze motorový člun turisty z Las Negras, kteří si San Pedro prohlížejí a fotí, jako zoologickou zahradu.
Díky své výhodné orientaci, mořským proudům a sevření mezi útesy je záliv San Pedro velmi klidný a chráněný před silným větrem, který je častý na celém okolním pobřeží. Údolí má tak velmi příznivé klima a navíc dostatek pramenité vody. Na zdejších zahrádkách se daří všem subtropickým i tropickým plodinám, včetně třeba banánů.
Na několik dní parkujeme na centrálním parkovišti v Las Negras, kde je stále kolem dvaceti obytných vozů z celé Evropy. Jsou lidé, kteří mají toto místo opravdu rádi, ovšem je i dost těch, pro které je přímo nevydýchatelné. Podle mého mínění to nejvíc záleží na lidech, kteří se právě v tomto malém městečku sejdou. Las Negras jsme navštívili již několikrát a alespoň pro mě je takovým pohyblivým svátkem.
Na víkend zajíždíme na pláž Playa de Playazo, kde jsme loňský rok slavili vánoce. Je zde plno. Mimo obytných aut ze severu Evropy je zde spousta lidí ze severu Španělska, kteří sem přijeli na víkend za teplem. Potkáváme zde první camper z Čech. Ačkoliv jsme jen pouhý měsíc na cestě, je příjemné si promluvit našim rodným jazykem. V neděli večer se zvedá vítr a změna počasí je cítit všude. Dříve než nás stačí vyhnat počasí, vyhání nás odsud správa parku. Strážci jsou mimo letní sezónu velmi tolerantní, ale na všech plážích v parku je zákaz parkování přes noc a čas od času správa parku pláže objede. Pravdou je, že by jim časem všechny ty campery které park křižují stále dokola, brzo přerostli přes hlavu.
Probouzíme se do deštivého rána. Teplota klesla minimálně o deset stupňů a bez přestávky prší. Přejíždíme na druhý konec parku k majáku Cabo de Gata. Využijeme slabé půlhodinky bez deště, abychom se podívaly na ozdobu všech pohlednic z Cabo de Gata. Útesy Sirén je velmi fotogenická atrakce a tak i my pořizujeme pár fotek. Název dostaly již od římských námořníků, kteří zde vídávali sirény. Ve skutečnosti to byl druh tuleňů, kteří zde svého času byli velmi hojní. Dnes už zde nespatříte ani sirény, ani tuleně.
Z vodou zaplavených parkovišť u Cabo de Gata a salinas (solných ložisek vzniklých vysycháním slané laguny oddělené od moře pásem pevniny při poklesu hladiny moře) přejíždíme na jižní okraj Almérie. Chceme hned ráno zajet na rybářský trh pro čerstvou rybu. Probuzení však není zrovna šťastné - celý elektrický rozvod ve zkratu a po hodině hledání příčiny zjišťuji, že nám odešel měnič napětí. Sundám kola z nosiče a ejhle - zadní kolo je prázdné. Místo čerstvé rybičky slepuji duši a odpoledne se pouštíme do Almerie, hledat obchod z elektrovybavením a pořídit nový měnič. Večer se mraky opět stahují. Vyjíždíme dál po pobřeží na jih.
