Často jsem slyšel, že Polabí ve své střední české části je sice velmi úrodná oblast, ale z hlediska turistiky je to celkem nudná placka. Že to není tak docela pravda jsem se přesvědčil na pěším výletě z Poděbrad do Nymburka.
Tento nádherný týden, který mi spíš připomínal březen ve Španělsku, jsem prožil jako obvykle na pracovní cestě. Nicméně v Čechách, a navíc s hromadou volného času - ideální kombinace k výletům. Nejdříve jsem tedy trochu litoval, že zrovna za tak krásného počasí nejsem někde jinde, protože u nás rodilých horalů o středním českém Polabí koluje jeden velký předsudek - je to nudná a nezajímavá placka plná nekonečných rovných lánů a průmyslových zón. To vše v Polabí jistě najdeme, ale přesto může turistovi nabídnout mnoho krásných i zajímavých míst. Stačí se jen dívat.
Protože jsem byl na pracovní cestě, měl jsem k dokumentování jen svůj stařičký mobil, který se ani nepyšní přívlastkem chytrý. Nastavil jsem na něm fotoaparát a vyrazil k Labi.
Poděbrady je sídlo, jenž je zmiňováno už ve 13. století, kdy Přemysl Otakar II. nechal na břehu Labe vybudovat hrad. Asi nejvíce však Poděbrady proslavil Jiří z Kunštátu a Poděbrad, jako výjimečný český král a politik evropského formátu. Nutno dodat, že na město povýšili Poděbrady až synové Jiřího. Dalším obdobím jenž Poděbrady proslavilo, byl přelom 19. a 20. století, kdy byla objevena léčivá síla zdejších minerálních pramenů. Na fotografii je poděbradský zámek, který byl z hradu přestavěn v 16. století. V popředí je kopie sochy sv. Jana Nepomuckého, zhotovená podle originálu poděbradského sochaře Jana Bergmana.
Obdivuhodnou stavbou na Labi je poděbradské zdymadlo s malou hydroelektrárnou. Stavba byla dokončena v roce 1923, v rámci regulace labského toku, podle projektu architekta Antonína Engela z roku 1913. I taková čistě průmyslová budova může být krásná. Bude to platit i o dnešních průmyslových stavbách?
Když se pak vydáte po proudu našeho nejmohutnějšího toku, půjdete po asfaltové cestě, která je součástí dálkové polabské cesty, vedoucí od pramenů této řeky až do dalekého Hamburku. Určitě z ní budou nadšeni i vyznavači cyklistiky, nebo kolečkových bruslí. Cesta vede typickým lužním lesem a Labe se stará o stále přítomnou a impozantní kulisu.
Touto oblastí odedávna vedly obchodní cesty. Významná byla například Kladská cesta. Řeku však bylo nutné přebrodit, nebo překonat na přívozu. Převoznictví zde mělo dlouhou tradici a byla to i velmi výnosná živnost. Dnes je však již minulostí, protože Labe je překlenuto mnoha silničními i železničními mosty. Ale i ty mají své kouzlo – no posuďte sami!
Po levé straně toku míjíme obec Kovanice, kde na místním židovském hřbitově odpočívá babička France Kafky. Na fotografii kovanický katolický kostel sv. Václava.
A toto je Sánský kanál. Dnes je již odkloněn do řeky Mrliny, která se do Labe vlévá až v Nymburku. Zde však je jeho původní ústí. Tento kanál byl vybudován za přispění Jiřího z Poděbrad jako zdroj vody pro místní síť rybníků. Vhodnost zdejšího kraje k rybnikaření potvrdil i otec českého rybníkářství Jakub Krčín z Jelčan.
Mnoho rybníků slouží dodnes svému původnímu účelu. Z těch zapomenutých jsou dnes romantická zákoutí v lužním lese.
Když přicházíte do Nymburku, uvítá vás další stavba napříč tokem. Je to opět hydroelektrárna se zdymadlem. Není tak architektonicky působivá jako ta poděbradská, nicméně pozornost si zaslouží. Ještě v padesátých letech 20. století prý se svými pěti turbínami pokryla spotřebu elektřiny celého města.
A nakonec kostel svatého Jiljí v Nymburce a městské hradby. Hradby působí až pohádkově. Nejsou však zcela původní. Byly opraveny na počátku dvacátého století, podle projektu architekta Ludvíka Láblera. Ten městskému opevnění dodal cimbuří a další romantizující prvky.
Tak co říkáte? Je to opravdu nudná a nezajímavá placka?
