Mezi stromy, stejně jako mezi lidmi, jsou opravdové osobnosti. Během loňského roku jsem zcela necíleně pořídil několik portrétů, o které se rád podělím.
Začneme stromem, který je jediný z mého alba cizincem. Fotografie je pořízena v saské výletní oblasti u kopce Oybin, na německé straně Lužických hor.
Když pojedete z Turnova na Jičín, projíždíte Českým Rájem. Několik kilometrů před Jičínem se po pravé straně ukáže solitér, kterého si nelze nevšimnout. Když zastavíte a vyběhnete si kopec, budete odměněni nejen kouzelným místem, ale i pěkným výhledem na jičínskou kotlinu.
Tento portrét jsem si nazval - "Jsem borovice - a kdo je výš!". Fotografie je pořízena nedaleko soliteru na Bradech u Jičína, odkud byla předešlá fotografie.
Z fotografie kterou jsem pořídil v pralese Boubín jde na první pohled trochu strach. Není se však čeho bát. Malé stromečky, které se často uchytí na spadlých uhynulých stromech, musí svými kořeny najít zem. Ležící stromy tak svými kořeny obrostou a když mrtvé stromy ztlejí, smrkům zůstanou bizardní podoby kořenů, které někdy vypadají jakoby strom stál na chůdách.
Ostrůvek na rybníčku ve Varnsdorfu. Stromy jako by se chtěly od vody odlepit.
Bříza je sličný strom. Ač mě podle holých větví připadá, že tento strom moc života v sobě již nemá, portrét je to krásný. Nazval jsem ho "Ranní toaleta". Fotografie byla pořízena v oblasti Kladská, nedaleko Mariánských Lázní.
Tak toto je láska. Pořízeno nedaleko přehrady Rozkoš u České Skalice.
Nejkrásnější samorost najdeme v přírodě, obklopen živou vegetací. Ta kombinace šedé a zelené je vyrovnání se přírody se smrtí. Pořízeno nedaleko města Žacléř na hranici s Polskem.
A ještě jedna "mrtvolka". Tentokrát z druhého konce Čech - Horská Kvilda.
A nakonec párek bohémů z podkrkonoší. Pořízeno nedaleko zámeckého komplexu v Kuksu.
