Slovany ano, Afričany ne

„Multikulturalismus selhal,“ prohlásila na jaře německá kancléřka Angela Merkelová. Jiří Paroubek, který se na politickou scénu vrací s novou stranou, tomuto prohlášení přikyvuje. Ba co víc dodává: „Přiveďte raději Slovany než Afričany.“

Podle bývalého premiéra je politika České republiky, potažmo celé Evropy, postavena na špatných základech. Multikulturalismus, který měl skloubit životní styl a kultuur menšin ve většinové společnosti, není cestou, jíž by se česká společnost měla vydat. Jestliže migraci, pak spíše z východních slovanských zemí, míní Paroubek.

Zároveň popírá, že by se mělo jednat o rasistickou či xenofobní politiku, neboť experty „určité“ kultury české země stále potřebují. Slovo „určité“ už blíže nedefinuje. Obrat k otevřenosti hranic především slovanských obyvatelům je dle něj dáno kulturní příbuzností, díky níž se mohou Slované snáze integrovat do většinové společnosti a zcela s ní splynout.

Odmítání multikulturalismus a fixace na příbuzné národy není v politice novým jevem. O převažujících negativních jevech multikulturalismu nad pozitivními se debatuje už dlouho, o tzv. pozitivní diskriminace jakbysmet. Ironické je, že Rómové, tj. neslovanská menšina, si podporu bývalého předsedy ČSSD zasloužili. Podle něj je to právě stát, který je „dusí a zavírá do ghett“.

Poté se těžko věří, že uzavřenost hranic pro migranty z Asie či Afriky není rasistickým projevem, jestliže pro Slovany či naopak romskou komunitu budou dveře otevřeny. Člověk by si myslel, že v jednadvacátém století, čímž se Paroubkova politická strana pyšní ve svém názvu, by v demokratickém státě měla pravidla platit pro všechny stejně, ať jsou jeho kořeny v Africe či na Slovensku a jeho kulturní příslušnost je slovanská, keňskáči romská.

Anebo řešením může být uzavření hranic s ostnatým drátem. S tím už české země taky mají své zkušenosti.