Blahoslavené i mnohými zatracované video Kony 2012

Dokument organizace Invisible Children, vyzývající k zadržení vůdce Armády božího odporu, rozpoutal emoční vlnu ve společnosti – od dojímavé a slzy zatlačující reakce počínaje přes rozhořčené odsouzení konče. Jen na odezvu země Velkých jezer se zapomíná, přestože jí se to primárně týká.

Jen za prvních osmačtyřicet hodin, co byl dokument puštěn do světa, ho zhlédlo na sedm miliónů diváků, na deset tisíc lidí ho označilo facebookovským tlačítkem ‚Like‘ a další tisíce lidí ho sdílely dále mezi svými přáteli. Rovněž se spustila vlna komentářů, zpočátku velmi oslavných a dojemných, postupně odsuzujících až nenávistných. O co v dokumentu Kony 2012 jde?

Zjednodušená propaganda pochybené organizace

Rebelové seskupení do Armády božího odporu (LRA), jejichž vůdcem je Joseph Kony, drancují sever Ugandy už dvě dekády let. Postupně se rozšířili i do okolních zemí a s jejich násilím se potýká Jižní Súdán, Demokratická republika Kongo či Keňa.

Joseph Kony je první na seznamu největších zločinců Mezinárodního trestního soudu (ICC). Ten začal působit v roce 2002 a svůj první rozsudek vydal teprve v polovině března letošního roku, kdy uznal vinným velitele konžských milic Thomase Lubangu ze zločinů proti lidskosti a verbování vojáků. Josephu Konymu je připisován stejný díl viny na verbování nezletilých chlapců a využívání dívek jako sexuálních otrokyň.

Mezinárodní trestný soud je sám podezříván z podjatosti a přílišného zaměření se na africký kontinent, neboť mezi nejhledanější patří právě afričtí vůdci militantních skupin či bývalý politici. Právě fakt, že Joseph Kony není jediným hrdlořezem Afriky, přispělo ke kritice dokumentu.

Video nabádá k aktivitě občanskou společnost, aby přinutila americkou administrativu zůstat v Ugandě a mohla napomoct k zadržení Josepha Konyho. Dokument čelí obvinění z přílišného zjednodušení. Často zmiňovaným argumentem je, že samotné video přichází lidově s křížkem po funuse. LRA v současnosti na území Ugandy působí sporadicky, ale přesunula se do sousedních zemí. Podle kritiků má dokument pouze zahrát na emoční stránku a má sloužit jako propaganda americké síly a její role morálního policisty, jak USA definoval prezident Woodrow Wilson.

Kromě výše zmíněných kritik míří na organizaci Invisible Children ironická otázka, jestliže tolik chtějí pomáhat zbídačeným ugandským dětem, proč pouhých 37 % z jejich příjmů jde na přímou pomoc, zatímco velká část peněz se ztratí v platech pracovníků a v marketingové prezentaci organizace. Mezi propagaci organizace patří i samotné video Kony 2012, které se dočkalo odmítnutí jako hollywodského trháku, nikoliv seriózního dokumentu.

Nic není černobílé

Jak už to v životě bývá, nic není černobílé, natož Kony 2012. Dokument bývá odmítnut jako příliš zjednodušující. Často se ale zapomíná na fakt, že Afrika je kontinentem ověnčeným historickou zkušeností kolonialismu a bouřlivými prvními léty nezávislosti, které společně s masivní etnickou heterogenitou kontinentu vytváří spletitou mozaiku politických, socioekonomických a kulturních problémů.

Za selháním evropských kolonialistů v Africe stojí právě neporozumění africkým reáliím. I proto se dodnes západní svět nehrne do intervence na africké území. Vliv některých evropských zemí je znatelný jen ve vybraných bývalých koloniích. USA ale v Africe nikdy žádnou državu neměla. O Libérii, která vznikla v roce 1847 jako domovina osvobozených amerických otroků, se stěží dá hovořit jako o americké kolonii.

USA se navíc v Africe už značně spálila a svou pošramocenou pověst si musela napravit propagačním filmem Černý jestřáb sestřelen, který byl skutečnou a do očí bijící propagandou americké vlády, která na snímku s režisérem aktivně spolupracovala. Selhání americké intervence do Somálska je dodnes příliš silným zážitkem, který USA nutí spíše neúčastnit se afrických konfliktů. Proto i současná americká operace v Ugandě, k jejímuž prodloužení dokument vyzývá, není přímou vojenskou intervencí. Jejím úkolem je technologická a výcviková pomoc ugandské armádě.

Kritici tvrdí, že dokument přichází pozdě. Argument lze odmítnout, pokud se na situaci podíváme z pohledu sousedních zemí Ugandy. LRA možná přestává drancovat území Ugandy, s jejími zločinnými následky se potýkají země okolní. A i ony musí čelit smutnému faktu dětských vojáků a novodobému otrokářství ve formě sexuálních otrokyň. Síla LRA po dvou desítkách let sice slábne, ale stále ne natolik, aby se lidé v zemích z oblasti Velkých jezer mohli přestat bát o svůj život.

To, že tvůrci dokumentu se rozhodli zahrát na emoční strunu diváka, se dá pochopit. V jednadvacátém technologickém století tvůrci často přistupují na trend citového vypětí snímku, aby zvýšili potenciální zájem divácké obce. Typickým příkladem je vzrůstající vliv infotaimentu v médiích a celosvětová obliba bulváru. Není to sice nic oslavného, přesto je to rys soudobé společnosti.

Příliš vzdálená Afrika

To, co se děje v Africe, je navíc pro mnohé příliš vzdálené. V zásadě tomu přispívá i skutečnost, že rozvojová pomoc v miliardách dolarů se stále míjí účinkem. Kromě chybějící historické zkušenosti s demokracií je velkým problémem rozbujelá korupce. Například při transportu zboží v Kamerunu musí řidič uplatit 47krát policejní hlídky za 500 km. V porovnání s tím se korupce v Čechách jeví jako malichernost.

Afrika se dodnes zmítá v postkoloniálních bojích a stále hledá svůj směr. Integrace evropského modelu selhala, vždyť současná Evropa se rodila více než dva tisíce let. Nezávislost Afriky se přitom počítá na ‚pouhé‘ půl století. Přijetí evropské předlohy demokratického státu navíc ztroskotalo nejenom v Africe, pochopení pro něj nenašly ani země Latinské Ameriky a v mnohém ani státy asijské.

Paradoxní na celé situaci je, že ze zločinu verbování dětských vojáků a využívání sexuálních otrokyň, z nichž je Joseph Kony obviňován, je podezříván i současný prezident Ugandy Yoweri Museveni, který v čele státu stojí od roku 1986. Povstalecké jednotky Ugandy navíc působí na východě Demokratické republiky Kongo, kde se jim nepříčí masivní znásilňování žen a kde západní svět jen bezradně zavírá oči.

Argument, že USA využívá dokument k intervenci do Ugandy, aby získala nerostné suroviny země, neboť před časem byla na ugandském území nalezena ropná ložiska, by byl v mnohém neotřesitelný, kdyby to ovšem byl motiv pouze USA. Čína nerostný potenciál Afriky pochopila už dávno a stala se jedním z největších investorů. Pokud přijmeme kritiku, že USA jde pouze o nerostné zdroje Afriky, je nutné odsoudit i operaci NATO v Libyi. Zatímco tam se mezinárodní společenství sjednotilo, u Sýrie zůstává už rok přehnaně rezervované. Důvod by byl jednoduchý – nejkvalitnější ropa afrického kontinentu.

Při vypjatých sporech, jestli Kony 2012 je propagandou či pravdu zobrazující dokument, se zapomíná na ty, jichž se to primárně týká. Jestliže osvěta dokumentu zachrání alespoň jednoho ugandského, konžského, keňského chlapce před naverbováním a dívky těchto zemí nebudou denně znásilňované, měl by si svět poblahopřát. V silně tradicionalistické Africe totiž být dětským vojákem či sexuální otrokyní znamená být navždy vyloučen ze společnosti. To vytváří generaci ztracených a naštvaných. Zlost pak vede k agresi a agrese znamená utrpení. Jestliže dokument zmírní tento smutný koloběh, lze ho odmítnout, i kdyby byl jen čistou propagandou americké vlády?