Afghánistán očima Člověka v tísni...

… aneb země asijského kontinentu jako prioritní stát české zahraniční rozvojové spolupráce.

V rámci rozvojové spolupráce, pro niž v minulém roce jenom Evropská unie vyčlenila 50 miliard eur, působí nevládní organizace Člověk v tísni, která je na poli afghánském zmítaném nespočet konflikty od sedmdesátých let minulého století už několik let. Pro loňský rok operovala pro toto území s rozpočetem 67,3 milionů.

Afghánistán, který pro mediální svět není neznámý, má mnoho tváří – pozitivních i negativních, přičemž často ony negativní převažují. Země asijského kontinentu sousedící se šesti státy je státem především zemědělským a to díky svým přírodním podmínkám, které v sobě obsahují hornaté oblasti stejně jako suché pouště. Přesto prošel v posledních letech Afghánistán populačním boomem a jeho následkem populace do patnácti let představuje polovinu z celkového počtu obyvatel. Rostoucí ekonomika jde ruku v ruce s tímto populačním boomem, což se ukazuje být spíše kontraproduktivní.

Nepokoje, které probíhají v zemi už od roku 1979 s invazí SSSR, ke stabilizaci nepřispívají. Po desetileté okupaci na počátku devadesátých let propukla občanská válka o moc, do níž od druhé poloviny poslední dekády minulého století začal stále silněji zasahovat taliban. V roce 2001 byl ustanoven řádný režim, který chce být demokratickým. O rok později se v zemi rozbíhají rekonstrukční a rozvojové projekty s dlouhodobými plány.

Svět v zemi asijského kontinentu kritizuje nerovnoprávné postavení žen, které vychází z tradic a náboženství daných etnik. Tomáš Kocián z neziskové organizace Člověk v tísni k tomuto bodu dodává, že není úkolem organizací rozvojové spolupráce řešit ono téma, neboť impuls k jeho změně musí vzejít zevnitř, nikoliv zvenku. Ačkoliv gramotnost v Afghánistánu neustále roste, její význam je zmenšován právě zmiňovaným populačním boomem.

‚Neziskovka‘ Člověk v tísni, která v Afghánistánu působí už několik let, se realizuje ve třech oblastech – zdroje obživy, vzdělání a přístupu k pitné vodě. Jelikož zemědělství tvoří 80% celkového HDP, a to bez opia, pomáhá česká nezisková organizace s využitím nové technologie,  know-how či samotné přidané hodnoty, jíž zemědělci neumějí využít. Vzdělání, jež je druhým bodem rozvoje spolupráce Člověka v tísni, spočívá v primárním vzdělání, v němž probíhá rekonstrukce a vybavení škol, a v sekundárním vzdělání, jehož cílem jsou střední a zemědělské školy. Střední školy mají osmileté studium, kdy škola základní je zkrácena z našich devíti povinných let na šest. Člověk v tísni ­pomáhá vytvořit jednotné školské osnovy, zajištění pomůcek a prostředků a rovněž klade velký důraz na praxi, aby absolventi zemědělských škol skutečně za svého studia pracovali na poli, nikoliv na něm nikdy nebyli, což je dosud běžný jev afghánského školství. V posledním bodu programu rozvojové spolupráce Člověk v tísni je přístup k pité vodě, s nímž je spojena osvěta se správnou hygienou, která je základem prevence zdravotního stavu místního obyvatelstva. Problematika nedostatku pitné vody je o to složitější, že lidé především v hornatých oblastech si během podzimu a zimy musí doslova ‚nachytat‘ dešťovou vodu, jíž využívají v obdobích sucha, které trvají šest až sedm měsíců.

Organizace Člověk v tísni se snaží zlepšit celkovou infrastrukturu a to i formou tzv. hladových zdí. Aby činnost neziskové organizace byla efektivní, musí dojít k tak zvané akceptaci – akceptaci organizace k tradicím a kultuře místního obyvatelstva a akceptace Afghánců k neziskové organizaci. Právě tento bod nesplňují podle organizace Člověk v tísni ony provinční rekonstrukční týmy tvořících z armádních vojáků, kteří místo akceptace používají zastrašování. Což vede k ohrožení samotných neziskových organizací, jež se po státě pohybují bez jakékoliv vojenské pomoci, neboť důvěru a přístup místních obyvatel si zbraněmi v rukou nezískají.

V poslední době se začíná hlasitě spekulovat o možném rozdělní Afghánistánu podle rozličnosti etnik. Země asijského kontinentu se v současnosti skloňuje v souvislosti s bohatými nerostnými surovinami pod povrchem, které mohou sice stát finančně obohatit, stejně jako jej více rozdělit. Afghánistán se stal pro následujících sedm let prioritní zemí české zahraniční rozvojové spolupráce spadající pod ministerstvo zahraničních věcí, proto lze očekávat, že v českém prostředí bude i nadále velmi skloňovaným tématem.

Afghánistán byl a i do budoucna bude zemí mnoha tváří – o jeho vzestup a rozvoj se snaží i česká společnost.