A pak lidé nemají být z politiky znechuceni

Do voleb zbývají dva a půl měsíce, volební speciál diskuzí kandidátů po jednotlivých krajích se rozběhl, továrna na sliby každým dnem víc a víc zatemňuje mysl voličů. A do toho se už rýsují přesné obrysy kampaní stran. Česká společnost ovšem začíná být znechucenější den za dnem.

Volby patří k základům demokracie, která by se bez nich zhroutila. Na jedné straně je volič v očekávání možné změny, na druhé straně tak nějak tuší v hlouby duše, že korýtka stejně zůstanou korýtky. Nadšení a očekávání klesá, nechuť stoupá. Přesto bychom k volbám jít měli, ovšem bez opileckých oparů, jimiž nás svými planými sliby omámili politici.

Sport mít pod palcem vláda. Bohatým brát, chudým dávat. Třináctý měsíc do kalendáře zavedeme, ať další výdaje ze státního rozpočtu zdůvodníme. A kdo jednotlivým resortům bude vládnout, víme více jak sedmdesát dní předtím, než vůbec k urnám půjdeme. Za chvíli už politici budou dělat za nás rozhodnutí, na které jsme zatím ani nepomysleli. Nevím, jestli je hloupý politik nebo hloupější volič, jenž je schopen tomuto všemu uvěřit. Naprosto komickým závěrem je pak sledování, fotografování a možné publikování svým odpůrců.

ČSSD se ve své demagogii pohybuje na hraně, a přestože jsme národ Švejků, tak neustále krmení nás prázdným talířem, nebudeme akceptovat věčně. Aby nakonec nebyla oranžová revoluce smetena stejně jako oranžový proud dnes už bývalé ukrajinské premiérky Timošenkové.

Buďme ale upřímní. Ona ta bílá holubička OSD rovněž nelétala ve svém funkčním období po trase, jíž před volbami vtloukala do hlav voličů. Úsměvnější pak je, když názory ozývající se ze sídla vítězů posledních voleb parlamentních jsou nejednotné.

ODS postaví svou kampaň na tématu nezvyšování státního schodku. Frázi ‚Půda nepatří nám samým, mám ji pouze půjčenou od svých dětí‘, by si mohla vytesat do volebního kamene. A pak se vzrůstajícím bojem o hlasy voličů přijde poslanec zmiňovaného klubu a řekne, že snížíme daně za služby především pro maloobchodníky, například restauracím nebo kadeřnictví. Krásné gesto v přímé opozici s tím, co hlásají šéfové strany. Ale no tak pánové a pár dam, nechtělo by to mít med mazající kolem pusy voličů stejný?

Téma boje s korupcí má ve svém programu každá strana už kolik volebních období, přesto si američtí podnikatelé v tomto týdnu stěžovali, že u nás neexistuje volná soutěž o získávání státních dotací. Modrá síla s ní chtěla zamést, nepovedlo se. S tím souvisí i výtka proti nově tvořící se straně, v jejímž čele stojí Schwarzenberg, TOP 09.  Ve volebním boji šermují s tématem korupce a nenavýšení, popřípadě snížení státní rozpočtu. Ovšem nejsou kandidáti TOP převážně bývalí členové KDU-ČSL, která si v současnosti hoví ve sněmovně a u kormidla českého státu byla po boku ODS a SZ? Nicméně mnohé se nezměnilo. Můžeme si vybrat ze dvou důvodů, proč se volební programy nesplnily do puntíku – buď chyběla politická síla či opozice dělala svou práci víc než dobře.

Opozice je sice dalším základním pilířem demokracie, bez něhož bychom měli diktaturu jedné strany. Není to nic imaginárního či čistě teoretického jen na papíře. Český národ tuto neblahou vládu zažil dlouhých čtyřicet let. Proto soudit program a jednání KSČM není potřeba. Když opomeneme fakt, že v samotném názvu strany je slovo komunistická, tj. věc, jež je ve společnosti nepřijatelná po zkušenostech východní Evropy, tak pro připomenutí nedávných ‚nostalgických‘ let komunismu, kandidát KSČM ve volebním speciálu z Liberce navrhoval zestátnění hlavního průmyslu. Jak říkám – škoda slov. Přesto se očekává, že KSČM dostane necelý 14% hlasů, pro mé myšlení nepochopitelné.

Opozice. Její práce je potřebná, aby každý hloupost nevešla v platnost. Ovšem neměli by se politici zamyslet nad tím, že i opozice je odpovědna za chod státu? Neměla by se proto chovat iracionálně a rušit důležité návrhy zákonů jen proto, že je nenavrhla ona sama. O svržení vlády v době evropského předsednictví bylo napsáno už mnoho. Myslím, že jde o černou třešničku na kalorickém dortu neslavné práce opozice. Naděje, že se nad chybami v politice její aktéři zamyslí, je jako čekání na Godota. Očekávání se stupňuje, on však nepřichází…

Je příznačné pro demokracii, že v době voleb jsou voliči opíjeni prázdnými sliby zaobalenými do natřásajících se sladkých obalů. Současné demagogické lákání k urnám už nyní zapáchá nesplnitelností. Paroubek jako šéf sportu mající pod palcem hokejisty či Sablíkovou, jejímuž sportu ani nerozumí? S Putinem by si pak mohli gratulovat, že díky jejich intervenci získá národní sport medaile. Vlastně raději sport než převést zahraniční politiku k Paroubkům do obývacího pokoje, jak to zalíbilo Berlusconimu. To už raději zelenou planetu po vzoru zelených či udělat nynějšího ministra pro lidská práva a menšiny Kocába prezidentem.

Nevím, jak Vám, ale mě už se sladkost slibů zajídá. Chtělo by to opepřit a přiostřit a tím se vrátit do reality.