Reklamace - neznalost, překrucování, nebo snaha oblbnout zákazníka?

O tom, s čím jsem se taky setkala během svých reklamací a co není právě "košér"...

Skutečnost, že jsou naše zákony v některých případech spíše džunglí, je známá. Myslím si ale, že co se týká reklamací, tak základní pravidla jsou zcela jasná. A i přesto jsem se setkala s několika případy, kdy prodávající buď zákon neznali, nebo si jej překroutili podle svého, a nebo se snažili zákazníka záměrně oklamat.

První případ se mi stal, když jsem loni reklamovala boty ke konci záruční doby. Byla to celkově již 4. reklamace (navíc 3. reklamace stejné závady), takže jediným možným řešením bylo vrácení peněz. Problém však nastal, když se počítalo, o kolik dní se mi původní záruční doba prodlužuje - tedy jak dlouho byly boty celkově v reklamaci. Zákon to říká jasně - záruční lhůta se prodlužuje o tu dobu, co je zboží mimo užívání zákazníka. Prodavačka ovšem - i přes moje upozornění - počítala pouze dny, kdy byly boty během reklamace mimo prodejnu. Nezná zákon? Nebo se mě snažila oklamat? Těžko říct.

Druhý případ se mi stal předevčírem. Jednalo se o druhou reklamaci (vlastně třetí, ale poprvé mi sdělili, že se nejedná o závadu) mobilu, který byl zakoupený na začátku listopadu a hned do 4 dnech od koupě putoval do oné první, neuznané reklamace, na kterou asi po 3 dnech po vyzvednutí navazovala druhá, přičemž potřetí mobil putoval do reklamace ještě v den vyzvednutí. Prodejce pochybil hned 2x: při vyplňování reklamačního listu se mě nezeptal, jakou formu vyřízení (opravu/výměnu/vrácení peněz) preferuju. Když jsem se tedy ozvala, že bych chtěla výměnu a ne opravu (mobil je víc v reklamaci, než v užívání), bylo mi řečeno, že výměna je možná až při třetí reklamaci té samé závady. Což samozřejmě není pravda. Výměna je možná hned při první reklamaci, při třetí reklamaci té stejné závady má prodejce povinnost vrátit peníze. No, nehádala jsem se s ním, protože jsem viděla, jak si dělá na jejich kopii reklamačního listu poznámku, že chci výměnu. Jak je ale možné, že mi tvrdil takové bludy? Neznalost, nebo snaha zmást (oklamat) zákazníka?

Nejhorší příklad neznalosti zákona či snahy oblbnout zákazníka, mě potkala v létě. Koupila jsem si sluneční brýle (koncem června), avšak asi po 2 týdnech nošení jsem si všimla, že mají nějak divně popraskaná skla. Šla jsem je tedy reklamovat (měsíc po koupi). Prodávající mi ale bylo sděleno, že mi je do reklamace nevezme, že se jedná o levné brýle (129 Kč, nebylo ale kupováno u Vietnamců!) a že je to mýma očima. Neměla jsem čas se s ní dohadovat, takže jsem odešla s nepořízenou. Zkusila jsem to ale při nejbližší příležitosti (začátek září) znovu. Ta samá prodavačka mi opět odmítla vzít brýle do reklamace s tím, že už končí sezóna a že by to tak mohl dělat každý. když jsem ji upozornila, že má ze zákona povinnost brýle do reklamace přijmout, odbyla mě rázným: "Ne!". A na moje slova o tom, že budu informovat ČOI, mi řekla, že ty brýle můžu dát klidně na zkušebnu, ale ona mi je do reklamace prostě nevezme. ČOI jsem tedy informovala a jejich pracovnice šla zkusit štěstí se mnou. To už byl začátek října. Opět jsme se setkali se stejnou prodavačkou a opět se jí příliš nechtělo vzít mi brýle do reklamace. Nakonec mi je ale se slovy: "Tak tentokrát vám je teda vezmu" přijala. Nevím, jestli si mě (a má slova o kontaktování ČOI) pamatovala, nebo jestli pomohlo, že jsem tam tentokrát nebyla sama. Možná kombinace obojího. Nicméně - když jsem se byla po měsíci ptát, jak to dopadlo, byly mi rovnou vráceny peníze - jednalo se totiž o výrobní vadu série! Vyvstává tu tedy otázka: byla ona "velmi příjemná" prodavačka tak netknutá zákonem, že mi odmítala brýle do reklamace vzít? Nebo jsem nebyla jediná, kdo je vracel ze stejného důvodu, a ona mi to odmítala z důvodu, aby s tím neměla další práci? Nebo  mě prostě a jednoduše chtěla odbýt, aby měla klid a nemusela nic vypisovat?

Ať už byly příčiny těchto tří pochybení jakékoliv, vychází z toho jediné:

Prodávající buď opravdu neznají zákony (!!!), nebo si je upravují podle sebe a spoléhají na to, že zákazník je nezná či že se neozve, nebo se snaží zákazníka vědomě "oblbnout" a namluvit jim nesmysly, přičemž opět spoléhají na to, že zákazník svá práva nezná či že se neozve.

Ať už je to tak nebo tak, nenechte se "oblbnout" nebo odbýt. A pokud si nejste jistí, poptejte se (na internetu je spousta možností, kde získat opravdu relevantní informace), nebo se podívejte do Občanského zákoníku.

Autor: Zdeňka Zamazalová | středa 22.12.2010 21:29 | karma článku: 14,25 | přečteno: 1473x