Taky každý rok touto dobou při návštěvě nějakého obchodňáku přemýšlíte, jak je možné, že Santa tak „úspěšně“ válcuje Ježíška?
Když pominu ostatní „přivezené svátky“, jako je Valentýn či Halloween, v roce na nás nejdelší dobu kouká, mává, kdekomu leze do baráku a já nevím, co ještě dalšího dělá, Santa Claus. Tlustej dědula s plnovousem, který je oblečený do červené kombinézy s bílými lemy a červené čapky s bambulí. Leckde mu dělá společnost pytel narvaný dárky a saně tažené soby. Jak je ale možné, že se tento „páprda“ v naší zemi tak zabydluje, zatímco „náš“ Ježíšek jako by se ztrácel v zapomnění?
U rodin, které si touto postavičkou ozdobí svůj dům, můžeme jenom hádat - buď mají kořeny v některé z ze zemí, kde má Santa tradici, a je to pro ně tím pádem vzpomínka, nebo jenom chtějí ukázat, že jsou světoví, ale ve skutečnosti by jim bylo jedno, jestli se jim na důkaz světovosti po žebříku visícího z okna sápe Santa nebo třeba žlutý tučňák se zeleným „čírem“. A dohadovat se zde můžeme také o tom, kdo v takovýchto domácnostech nosí dětem dárky - je to náš tradiční Ježíšek, nebo už ho nahradil právě onen tlouštík v červeném?
U prodejců je pak důvod zřejmě jasný - Santa má zkrátka jasně danou podobu, takže na rozdíl od Ježíška, kterého si každý představuje jinak (v čemž je mimochodem právě ono jeho kouzlo), ho můžou vecpat do výlohy, na balicí papír, do reklamy a prostě všude a každý hned bude vědět: „Hele, to je Santa!“. Všemožnému využívání Santovy podobizny pak nahrává i fakt, že na tuto „hru“ přistupuje (bohužel) stále více Čechů, kteří nejen, že se s nadšením fotí v Santových saních, které jsou součástí výzdoby obchodní galerie, ale taky a především kupují například ozdoby s jeho tváří či již výše zmíněné závěsné svítící figurky.
Když se na tu záplavu Santů dívám, je mi docela smutno. Vyrůstala jsem na Ježíškovi a teď mám sledovat, jak ho vytlačuje a do povědomí především dětí se dostává nějaký starý tlusťoch? Kdyby to bylo v mé moci, Santu bych nechala čistě jenom jako reklamní figurku Coca Coly a víc nic. Jenže to v mých silách není, takže asi jediné, co můžu, je obrnit se, červeného dědulu pokud možno ignorovat a dál pod stromkem nacházet dárky, které „přinesl“ Ježíšek. A doufat, že toto pobláznění Santou jednou zase pomine a my tak ve výlohách budeme vídat zase „jenom“ různobarevné baňky, krásné bílé sněhové vločky a podobnou vánoční výzdobu vycházející z našich tradic.
A co Vy? Taky je Vám při pohledu na Santu tak nějak smutno a přemítáte, kolika dětem už nosí dárky on místo Ježíška? Nebo jste naopak jeho příznivci a Vánoce bez něj si už snad ani neumíte představit?
