Velikonoční hodovníci nejsou žebráci

Někdy se tak strašně moc bojíme ctít tradice, že je raději znehodnotíme. Nebo bychom je i ctili, ale zpohodlněli jsme, zmalomyslněli. Jak jinak si vysvětlit, že někdo dává hodovníkům místo malovaných vajíček ponížení.

Ponížením, o kterém hovořím v předmluvě, jsou samozřejmě peníze. Místo kraslice pětikačku. Kdo chce dokázat, že není žádný velikonoční troškař, tak do košíku vloží i desetikorunu. Vloni jsem zažila v supermarketu zákaznici, která žádala pokladní, zda by jí mohla rozměnit dvoustovku na pětikoruny. Žena u kasy jí vyhověla jen částečně s tím, že druhou stovku jí dá papírovou, protože by jí drobné mohly chybět. Marně se nakupující dožadovala soucitu vysvětlením, že teda neví, co bude hodovníkům v pondělí rozdávat, když jsou prodavačky tak neochotné.

Věděli jste, že první historicky doložené barvení vajíček spadá do roku 1290, kdy tehdejší král Edward I. nechal jako dar obarvit 450 vajec zlatou barvou? A pravdou je i to, že malování a zdobení vajíček původně nijak nesouviselo s křesťanskými tradicemi, protože se vejce barvila už dávno před vznikem velikonočních svátků. Historické předpoklady dokonce hovoří o tom, že malovaná vajíčka se objevovala již pět tisíc let před Kristem. Vajíčko je zkrátka odpradávna bráno jako symbol života, v němž se samotný zárodek života nachází.

Doufám, že vás teď nikoho nenapadne, že dnes jsou symbolem života hlavně prachy, takže je velikonoční rozdávání pětikorun v pořádku, kdo by se matlal s vajíčkama, že jo. Vždyť takové velikonoční vajíčko vyjde ve finále dráž než na pět korun. Kolem pětikoruny pořídíme jedno vajíčko: A kde jsou náklady na barvy? Kde ztráta času na jejich vaření, barvení, mytí zaneřáděného nádobí?

Já jsem zastánkyní tradic, zvláště dobrých tradic, které mají smysl a stojí nám za to je dodržovat. Vždyť při barvení a zdobení vajíček se my ženy krásně zklidníme, hojíme si mysl, zapojíme kreativní pravou mozkovou hemisféru a můžeme třeba i pocítit určitou lidskou sounáležitost činností, kterou vykonávali lidé už před stovkami let. Může v nás na chvíli vzlínat pocit, že nás civilizace sice přenesla do zdánlivě dokonalejších dob, ale přes všechny technické vymoženosti zůstalo vajíčko stále primitivně stejné. A věřte tomu, že to podstatné v nás také. Ale jestli vás podobné rozjímání nebaví, pak věřte, že z vlastního rukodělného výrobku budete mít dobrý pocit určitě.

Já jsem si v průběhu let vyzkoušela všemožné druhy zdobení. Nakonec jsem zakotvila u barvení vajíček v cibulových slupkách a už pěkných pár roků se toho spokojeně držím. Na každé vajíčko přitisknu různé jarní traviny, zabalím ho do fáčoviny a ve starém kastrolu vařím některé v hnědých „cibulích“, jiné v červených. Moje radost, když po uvaření fáč i rostlinky sloupnu a vajíčko vyblýskám hadříkem namaštěným sádlem, je sice taky primitivní, ale přináší mi nevysvětlitelný pocit spokojenosti, i kdyby se zrovna v televizi hádali všichni světoví potentáti.

Přeji všem krásné velikonoční svátky! A jestli je u vás zvykem přidávat k vajíčku koledníkům i štamprličku něčeho ostřejšího, i to je dovoleno. Ale neurážejte je mincemi. Máte-li však pocit, že ti, co u vás zazvonili, na žádné velikonoční symboly nejsou zvědaví a čekají peníze, pak věřte, že to nejsou hodovníci. Jsou to… a sem si dosaďte slovo každý dle svého naturelu  :-)