Řeknete po volbách kamarádovi, že je blbej, když volil ty pitomce?

Zajímalo by mě, kde my, běžní voliči, bereme tu neotřesitelnou jistotu, že jenom náš názor je správný?

Spílat volebním výsledkům je nesmysl. Je to to samé, jako bychom před volební místností číhali na ostatní voliče a plivali na ně jen kvůli tomu, že se rozhodli jinak, než smýšlíme my.

Kde bereme neotřesitelnou jistotu, že jen náš názor je správný? Samozřejmě, že jdeme k volbám, abychom podpořili stranu, jejíž program je nám blízký a soudíme, že naši vlast nebude po další čtyři roky plundrovat, nýbrž zvelebovat. A nezbývá nám nic jiného než věřit, že se stejnými ideály přistupují k volební urně všichni.

Zahrajme si tedy na to, že je odvoleno, vykonáno jest. A teď nastává odpoledne plné vyhlížení volebních výsledků, televizních debat, komentářů, politologických rozborů, vyjádření volebních lídrů jednotlivých stran a uskupení. Vyhrát chce samozřejmě každý. Vyhrát může jen jeden. A tím je logicky dáno, že většina bude nespokojena. Někdo dá v plen funkci, jiný kopec výmluv. Pokud dojde na zlobu, toleruji pouze tu, která je namířena do vlastních řad. Co šlo udělat líp, kde jsme udělali chybu, že jsme naše záměry nedokázali voličům dobře vysvětlit. Přesně tohle udělají politici. Posypou si hlavy, nazují si někteří bagančata, jiní taneční střevíce, další nepromokavé holínky a vyšlápnou vstříc dalším dějinám.

Po každých volbách si říkám, oč hůř jsou na tom ti, kdo nekandidovali, ale volili. Všechna naše práce spočívá v tom, že si rozmyslíme koho, zvedneme se z křesel, vypravíme se do volební místnosti a odevzdáme svůj hlas. Víc udělat nemůžeme. Neřečníme na předvolebních mítincích (možná jen řekneme Bohoušovi u piva, že je blbej, když chce volit ty pitomce), nevypracováváme volební programy, neschůzujeme... a přesto máme za volební výsledky spoluzodpovědnost. A na rozdíl od politiků, kteří si hned po volbách vyhrnují pomyslné rukávy a už vteřinu po nich šturmují na volby příští, my máme na čtyři roky padla.

Tedy... mohli bychom mít, jenže ti naši nevyhráli a my si budeme celou čtyřletku kazit zažívání vztekem, že máme kolem sebe tolik hňupů, protože když nevolili ty naše, tak ničím jiným být prostě nemůžou. Je mi smutno z lidí, kteří sice správně obhajují své názory a stojí si za nimi, ale nejsou ochotni sportovně přijmout, že další lidé měli taky svůj názor a prostě jich tentokrát bylo víc.

V tomto smyslu můžou být volby i očistné. Svitne nám skoro hmatatelně, že nejsme na světě sami. A pokud se obklopujeme přáteli se stejnými názory, pokud na blogu v komentářích kamarádíme jen s těmi, kdo naše smýšlení sdílejí, a ostatním se vysmíváme, vytváříme si vědomě kolem sebe ulitu jednoduchosti a falešného přesvědčení, že my jsme ti myšlenkově vyvolení. Protože jen rovný a zdravě sebevědomý člověk, který má životní hodnoty srovnané, umí slušně poblahopřát vítězi a žít dál svůj život bez zášti a nepřiměřených odsudků. Věřte, že s většinou z těch, kdo budou volit jinak, byste – pokud tuto okolnost neznáte a o politice s nimi nehovoříte – šli klidně na pivo nebo na kafe a dokonce se u toho skvěle bavili a smáli.