Pokus o očištění autorky erotické literatury

Osobně soudím, že se autorka erotické literatury nemusí nijak ospravedlňovat, že píše, jak píše, ani že píše, co píše. Vždyť ani autor detektivek to dělat nemusí, natož básník…

Sébastien Roch Chamfort kdysi řekl: „Příroda nám dala iluze jako náhradu za to, co nejsme a smysl pro humor jako náhradu za to, co jsme.“ Řekněte sami, kdo jiný než knihy, by to měl vědět.

Jana Javorská píše výborně a její knihy baví stovky spokojených čtenářek i čtenářů. Ona nejen odvážně píše, ale i žije, jak už to zapálené motorkářky mívají. Je to zkrátka vtipná žena do nepohody a já jsem moc ráda, že se stala mojí kamarádkou. Smysl pro humor projevila i při nedávné návštěvě naší knihovny. To takhle sedíme, popíjíme kávu, slova střídá smích a naopak. A v jedné chvíli autorka erotické literatury pootočila hlavu, zjistila, pod jakou knihu se z nás všech přítomných zrovna ona mimoděk posadila, a všeobecné veselí nebralo konce. Protože nejen spisovatelky, ale i knihy mají smysl pro humor. Jak jinak by se mohlo stát, že právě nad její hlavou byla vystavena kniha s názvem: Očistím tě od hříchu? Janička se na památku s knížkou hned vyfotila.

Další chvilku pro úsměv mi poskytla detektivka od Jamese Pattersona. Projevil o ni zájem jeden ze čtenářů, jenže kniha již byla připravena v rezervacích pro čtenářku, která si ji zamluvila po internetu. Nakoukla jsem do regálku, kdo že si knihu objednal a už ve mně bublal smích. Taková symbióza se hned tak nevidí. Knihu s názvem pro ty, co mají pro strach uděláno: „Uvidíš, zemřeš“, si zarezervovala paní Hrůzová.

A poslední příhoda mi poskytla přímo hmatatelný důkaz, že knihy leckdy mají větší smysl pro humor než jejich autoři. To jsme takhle před 14 dny s kolegyněmi celé dopoledne přemísťovaly knihy z dospělého oddělení provizorně do starých regálů, které byly stejně provizorně rozmístěny v dětské půjčovně, aby mistři truhláři mohli na jejich místo montovat regály fungl nové. Takovou dřinu svět neviděl. Myslím to tahání knih, truhláři vypadali stále čerstvě. Když jsme kolem poledne naprosto vyčerpané stěhováním metráků literatury, ruce vytahané jako opičáci, konečně usedly k šálku kávy, kterou jsem kolegyním nabízela voláním: "Kdo si dá kávu a ibalgin?"… kolem nás improvizovaný nepořádek, haldy knih naštosované podle mezinárodního desetinného třídění, regály naskládané jeden za druhým, zjistily jsme, že kouzlem nechtěného sedíme – na mou duši - přímo pod knihou s názvem: "Uklizeno! Jednou provždy..." Náš smích v tu chvíli fungoval na bolavá záda líp než tablety.

P.S. Ještě bych ráda dodala, že když mi Jana Javorská snímek se zmíněnou knihou poslala, krásně k tomu podotkla: „Nepomohlo. Furt zůstávám hříšná.“