Nějaká politika? Pche!!!

Zatímco si ambiciózní politik myslí, že je regulovčík na křižovatce dějin, tak národ doufá, že funguje semafor.

Pokud jste nekandidovali, nebo pokud jste kandidovali a neuspěli, nebude vás tento blog možná vůbec zajímat.

Taky se váš všední den odehrává úplně jinak, než jak si představují naši vrcholní političtí představitelé? Taky žijete i něčím jiným než slzením nad tím, jak ve volbách dopadli ti vaši, nebo přemrštěným očekáváním, co světoborného dokážou ti vaši, co je lidi chtěli víc?

Víte co? Pojďte se se mnou projít denními okamžiky, kterými žiji já, aniž by se mi v těch chvílích politika otírala o myšlenky. A nepochybuji, že i vy máte takové a určitě i ještě lepší.

To si takhle ráno kráčím do práce, míjím auta zaparkovaná u chodníku, choulím se do bundy a najednou ve mně hrklo, nevylučuji, že jsem i poskočila, ale to si nejsem jistá, protože jsem dneska ráno neměla poskakování v plánu, ale to hrknutí vlastně taky ne, takže, kdo ví...

Naše knihovna je v obležení filmařů. Tedy ke čtení si nepřišli půjčit nic, ale na velvarském náměstí se točí reklama na jednu nejmenovanou banku a před knihovnou se usídlil filmařský catering. Neumíte si představit, jak obtížně se půjčují knížky nalačno, když mi do oken voní něco jako guláš, něco smaženého, něco pečeného a kafeee!!!

Dopoledne jsme pasovali žáky druhých tříd na čtenáře. Mnozí z nich byli v knihovně úplně poprvé a bylo vidět, že se jim ceremoniál i prostory naší knihovny hodně zamlouvaly. Z hlediska ochrany osobních údajů musíme oželet fotografie ze samotného pasování a spokojit se s předstartovním okamžikem. Jak vidíte, tak náš pan starosta se již převtělil do panovnického hávu a já přenáším podušku, kterou předestřu před královský stolec, aby na ni mohli čtenářští adepti pokleknout a býti pasováni na čtenáře. Co vidět není, to je krásný kovový meč, který dětem učaroval a poklekaly před něj i před krále s vážností a pokorou. A taky není vidět (ani slyšet), jak krásně děti četly texty z papírků, které jim, jak na snímku vidno, též přináším. Bylo to náročné, ale milé a užitečné dopoledne. Zaplaťpámbu za každé takové. A zaplaťpámbu za starostu, který si v napěchovaném programu pracovních povinností udělá čas a neupejpá se převléknout do kostýmu, aby udělal radost dětem a připravil jim krásný zážitek.

Odpoledne jsem vyšla ze samoobsluhy, otočila hlavu směrem k naší základní škole a zalapala jsem po dechu. Ten pohled byl báječný, romanticky podzimní, barevný. A tak jsem popadla dech a mobil... a tady to je:

Kdyby mi osud nadělil, že nemůžu jíst brokolici, červenou řepu a zelňačku, tak skloním hlavu a pochopím to, ale proč zrovna na mě nalíčil závislost na kapučínu a pak, když už jsem bez něj nemohla jít ani do koupelny, mi vytvořil alergii na laktózu? A tak když si dala kamarádka Táňa  v kralupské ametystové čajovně kapučíno, ovládla jsem se, neloudila jsem, ale vyfotit jsem si ho prostě musela. Auuuuu

Když jsem se v podvečer vracela domů, bylo mi chladno. A tak jsem si nešla vzít teplejší bundu. Šla jsem do kůlničky pro krmítko, nasypala do něj ptačí dobroty a pověsila ho. Ptáčci mají na zimu vystaráno. A já si budu muset koupit teplejší bundu.

P.S. Úsměvy politiků mají vesele zatnuté zuby. A voliči? Voliči se usmívají jen tehdy, když nemyslí na politiky.