Letos prostírejte ekologicky

Při prostírání si nečiňte žádné násilí a zůstaňte sami sebou. Možná váš host jí doma nejraději míchaná vajíčka z kastrůlku.

Určitě jste již také nejednou řešili situaci, kdy bylo potřeba pro návštěvu nejen dobře uvařit, ale také svátečně prostřít. A to bývá dilema. Zatímco svíčková se připravuje již léta letoucí stejně a pokud se nám nezdrcne smetana, není na ní snad ani co zkazit, tak prostírání prochází nepřetržitým vývojem a podléhá módním trendům. Navíc má i jisté zákonitosti, jejichž porušení se rovná společenské sebevraždě. Zkrátka, host vám spíš promine brokolici ve španělském ptáčku či slupne karbanátek z jezevce, ale nad chutným pozdním sběrem kvalitního vlašského ryzlinku v hořčičné sklínce se ušklíbne.

Jestli k vám o víkendu zavítá nějaký prostírací hnidopich, honem zapomeňte na bóžohodový vyšívaný ubrus po tetičce, který ze skříně lovíte jen při opravdu výjimečných příležitostech. Stejně vždycky trnete, že se teta obrací na nebesích, když na něm neopatrný strávník vyrábí skvrny od kečupu. Dneska frčí ekologické prostírání. Hitem sezóny jsou praktické materiály jako bambus, vodní hyacint či mořská tráva. Jindy vám postačí příčně vyrovnat na bílý ubrus barevné pruhy látky či uprostřed podélně pohodit tyl. V zásadě by mělo platit, že při přípravě prostírání můžeme zapojit fantazii, být kreativní, ale vkusní. A důležitá je i praktičnost.

Co je platné fantastické prostírání, když uprostřed stolu neprakticky plápolá pětiramenný svícen, v jehož těsném sousedství trůní všechna dochucovadla jako sůl, pepř, sójová omáčka a další příchutiny. Věřte, že návštěva bude raději konzumovat nedokořeněný pokrm, než by riskovala ohořelé košilové manžety a začouzené fiží. Zažila jsem situaci, kdy si hostitelka tento zádrhel včas uvědomila, stolujícím se omluvila a svíčky velice ochotně, leč neuváženě, jedním fouknutím honem uhasila. Ozvalo se pětinásobné prsknutí a zkoprnělí hosté si počali olupovat z oblečení voskové flíčky a dávat si vzájemně rady, čím doma zlikvidovat nepěkné mastné obrysy, které po vosku zůstaly. Věřte, že bychom se v tu chvíli raději smířili s nedosoleným bujónem.

A víte co? Jestli si nejste svým stolovacím uměním zcela jisti, zvěte na hostiny pouze děti. Vzpomínám na svého strýce Jindřicha, který svým dvěma malým vnukům připravil k večeři nožíky, dřevěná prkýnka, kostky másla, slánku a mísu horkých brambor. A ještě jim k tomu líčil, že takto dříve večeřeli chudí lidé na vesnici, když se po těžké práci vrátili domů. Kluci baštili brambory na loupačku, až se jim dělaly boule za ušima a starší z nich najednou nadmíru spokojeně povídá: „Teda, dědo, ty chudý lidi, ty si teda ale žili!“

Takže si při prostírání nečiňte žádné násilí a zůstaňte sami sebou. Možná váš host jí doma nejraději míchaná vajíčka z kastrůlku a za vrchol blaha svého času považoval vlašák z papíru.