Kvůli věku se nenechte šikanovat

Rok narození nesmí být karabáčem, kterým nám ostatní mávají nad hlavou, abychom jim nepřekáželi. Nenechte si to líbit.

Mojí kamarádce Jitce je padesát. Je šikovná, učenlivá, výkonná, spolehlivá, zdravá a nemůže sehnat práci. Prý je stará. Třicetiletí náboráři na tuto štíhlou sympatickou ženu hledí jako na fosílii těsně před rozsypáním a ona právem tuší, že nechtějí vidět její kompetentnost, znalosti, zkušenosti a odbornou zdatnost. Jejich představivost infikovaná televizní reklamou se pro rok narození 1973 omezila jen na vizi umělého chrupu, inkontinenci a nějak podezřele dlouho placeným penzijním připojištěním.

Nedávno mi jeden dvanáctiletý chlapec řekl, že se stydí za svoji babičku, protože je stará. V tomto případě si člověk s pochopením povzdychne a pomyslí něco o pošetilém mládí. Podstatně horší je, když vás do starého železa zařadí váš dospělý potomek, ačkoli máte ve svých dvaapadesáti pocit, že ještě zdaleka nemáte vše pěkné za sebou, slovo budoucnost pro vás není utopií, a jste přesvědčeni, že má pro vás život v rukávu ještě nějakou zajímavou šanci. A víte, co je na tom nejlepší? Že to vaše třicetileté dítě nemá pravdu. Pravdu máte vy!

Věděli jste například, že naše vynikající herečka Otýlie Beníšková dostala svoji první filmovou roli ve svých 57 letech a její neméně slavná sestra Terezie Brzková ve čtyřiašedesáti?

A že fotograf Miroslav Tichý se černobílými obrázky žen proslavil až po osmdesátce? A představte si, že zakladatel české farmakologie Karel Chodounský začal ve věku 76 let přednášet na brněnské Masarykově univerzitě?

Pijete někdy Coca Colu? Pak vězte, že ji na trh uvedl John Pemberton ve svých 55 letech. Dnes by nad ním na pracáku lomili rukama v představě, jakou fušku jim dá tak starého uchazeče o zaměstnání umístit.

A to ještě není všechno. Četla jsem o nejstarším aktivním britském kulturistovi Tedu Brownovi, který v jednaosmdesáti podával obdivuhodné sportovní výkony. Třeba v disciplíně tlak na lavici (bench-pres) uzvedl 70 kilogramů, v dřepu 90 kilo a „v mrtvém tahu“ 130 kilo. Když si představíte vašeho třicetiletého synátora, jak s taškou nákupu funí do třetího patra, určitě cítíte jisté zadostiučinění.

Významný americký lékař Norman W. Walker zabývající se zdravím a výzkumem výživy napsal svoji poslední knihu ve 113 letech. Zásadně neslavil narozeniny a s oblibou říkával, že je věkuprostý. A kosmonaut John Glenn letěl do vesmíru ještě jako 77letý!

A tušili jste, že Goethe napsal Fausta po osmdesátce? A že v tomtéž věku namaloval Michelangelo některá ze svých nejlepších děl? Že Edisonovi bylo přes devadesát a ještě stále objevoval?

Když bylo naší Květě Legátové 81 let, vydala povídkovou knihu Želary, ze které se stal bestseller a předloha pro velmi úspěšný film. G.B. Shaw napsal za svůj život přes padesát her a tvořil ještě po svých devadesátinách.

V roce 2011 vyhrál žokej Josef Váňa v sedle Tiumena Velkou pardubickou pár dní před 59. narozeniny. Kdyby o jeho sportovním osudu měli rozhodovat výše zmínění pánové, dovolili by mu v jeho věku tak maximálně kydat koňům hnůj a ještě by ho chodili kontrolovat.

Dnešním blogem jsem chtěla jen říct, že rok narození nesmí být karabáčem, kterým nám někdo mává nad hlavou. Je to jen číslice, kterou můžeme svým konáním kdykoli pozdržet. A v žádném věku se nenechme šikanovat, máme to ve svých rukou, nohou… a především v hlavě!

P.S. Hlavně aby to přesně takto vnímali ti, kteří nám přespadesátníkům nechtějí dát práci.