Věk není jen číslo. S přibývajícím věkem je člověk pomalejší a více nemocný. To je jednoduchý fakt. Na druhou stranu, dá se to docela vyvážit zkušenostmi a celoživotním vzděláváním.

S přibývajícím věkem také není tak atraktivní. Vrásky a povadlá kůže přitahuje jen pár exotů.

Ale ano, někteří lidé zestárnou a zmoudří. Jiní jen zestárnou.

k tomu veku (zejmena zen).

Kdyz mi bylo 14-15, tak jsem byl zamilovan do spoluzacky a 18. lete divky mi pripadaly obrovsky dospele.

Ve dvaadvaceti jsem byl na praxi v konstrukcni kancelari a culila se tam na me asi 35ti leta pohledna kreslicka. Rikal jsem si, co ode me ta 'starena' chce.

Zeny kolem 50. byly pro me babicky. Ony tenkrat take byly

Takze ja si myslim, ze to nase obecne vnimani veku je trochu geneticky zakodovane a proto jsou lide nad 50 stari, protoze prarodice.

V soucasne neoliberalni spolecnosti se ovsem naprosto idiotsky ocekava i od prarodicu 'vykon' - a my vsichni to mame vlastne v hlavach zakodovano jinak.

To je dané taky tím, že dneska ty generace nebydlí spolu. Dříve, když bydlili spolu, tak sice lidi třeba na venkově pracoval i třeba do osumdesáti, ale svým tempem a nikdo se nad tím nepozastavoval. že už třeba od takových 40 let jejich fyzická výkonnost v manuálních pracech klesala. A řekněme tak od 60 let už to nešlo dohánět zkušenostmi a takoví lidi se uplatňovali jen na velmi speciálních pracech.

Je fakt, že dneska hlavně v manuální práci se ve firmě nastaví normy na třicetiletého, maximálně tak čtyřicetiletého a prostě nejde jinak než aby každý, kdo tam pracuje, bez ohledu na věk, to stíhal.

"A v šedesáti má člověk před sebou menší perspektivu než ve třiceti. To je prostě fakt."

Jenže taky je fakt, že lidi mění průměrně po 3-4 letech místo, a někdo ve věku 55+ si hodně rozmyslí, jestli riskovat výměnu místa.

Já patřím mezi stálice. 30 let knihovničím, to už je dneska pomalu na zápis do Guinnessovky.

Pěkné řeči, ale skutečnost je jiná. Byla jsem propuštěna a nahradila mně o 20 let mladší kolegyně. Práce v IT, byla jsem zkušenější, rychlejší, výkonnější, nebývala jsem nemocná, nebrala jsem si paragrafy, přehled v problematice firmy. Nicméně kolegyně byla atraktivnější. Po pár nezdarech mé náhradnice, kdy nestihla termín a nevyznala se v problematice, mně oslovili, zda bych se nechtěla vrátit. S potěšením jsem je poslala tam, kam slunce nesvítí a připomenula fakt, že mladá je perspektivnější. Byli poněkud zaskočeni a já si vychutnal pocit zadostiučinění. Práci dnes mám, váží si mě a já jsem zato loajální. Když občas potkám bývalé kolegy a zeptám se, jak to jde, tak No comment.

Ano, takových případů je hodně. Dobře jste udělala, že jste se nenechala nalákat zpět. Máte teď dobrou práci a dobrý pocit, to je to nejdůležitější!

Tak ono je to dáno hodně tím, že v současnosti máme příliš zbytnělé vysoké školství. A to v podstatě z politických důvodů, protože kdysi před takovými 20 let populističtí politici nakoupili za peníze daňových poplatníků voličské hlasy, daňovým poplatníkům při volbách totiž slíbili, že i když je jejich dítě inteligenčně průměrné nebo i mírně podprůměrné, dostane bezplatné (za peníze daňových poplatníků) vysokoškolké vzdělání. To taky udělali a vytvořil i z výběrového vysokého školství, kde záleželo na kvalitě absolventa, masové vysoké školství, kde záleží na množství absolventů vlastnících diplom.

Vzniklo tak velké množství vysokoškoláků, kteří vzhledem k vlastnictví diplomu by měli nárok na to zastávat, například ve firmách, náročné a dobře palcené posty. Jenže oni sice mají vysokoškolký diplom, ale nemají na to zastávat ty práce. Proto jsou nuceni, když už je ve firmách přijmou, umisťovat na takové pracovní pozice, které mohou být vysokoškolské, ale ve skutečnosti nebo zdánlivě nejsou na znalosti a dovednosti příliš náročné.

A to jsou například personalsitické pozice, protože tam se v současné době dá ta neschopnost účinně skrávat a dá se nadřízeným účinně mlžit a lhát, jak je méžné, že nenašli lidi.

A s tím se právě svezla dskriminace starších zájemců o práci. Personalisté rekrutující se obvykle z množiny těch vysokoškoláků s nejnižším hraničním IQ nejsou schopni absorbovat poznatky a znalosti, podle kterých by mohli rozeznat schopnosti a kompetence toho uchazeče na většinu trochu náročnějších, třeba technických pozic. Proto se uchylují k náhradním kritériím, jejich posuzování dokáží zvládnout. A to je například ten věk, když oni sami jakožto mladší vidí, že sami by práci na takové pracovní m pozici absolutně nezvládli a automaticky předpokládají, že když je někdo o dost starší než oni, nezvládli by tu práci už tuplem vůbec. A proto starší automaticky vyřazují.

o kvalite tech HR (human resource) si nedelam velke iluze a je dost dobre mozne, ze se tam nenachazi nejaky vykvet inteligence.

Ale neni to jen HR. Jedna moje 'velmi blizka pribuzna' je na vedouci pozici ve strednim managementu a vede za rok urcite 30 pohovoru s novymi kandidaty. Od nejvyssiho vedeni je narizeno zamestnavat jen lidi pod 40. Starsi k pohovoru vubc nepozvou - vse samozrejme naprosto neoficialne.

V jednom blogu zde jsem asi pred 2 lety diskutoval s kolegou z IT, ktery si stezoval, ze by rad prijal do tymu lidi klidne kolem 55, ale vedeni mu to nepovoli.

Myslim si tedy, ze ten nahled na ten vek je tak trochu 'celospolecenska' zalezitost.

Hodně naivní !

V každé profesi se dá najít pár extrémů, které hraničí se zdravým rozumem, ale na 90 % lidí ten věk prostě hned poznáte. Lékaři po 60 by už neměli raději vůbec operovat, ačkoliv jsou odborně zdatní a havíři by už neměli lézt do šachty.

Spisovatelka si může klidně psát do 100, pokud najde někoho, kdo to koupí, ale fyzické i psychické síly věkem většině lidí rapidně klesají.

Zaměstnavatelé to vědí a pokud jsou nelidové, dokáží se s takovým člověkem velice rychle rozloučit, aniž by porušili ZP. Jsou ale i tací, kteří si veterána, který zná a umí - byť fyzicky je na tom hůř, považují a dávají mu úkoly, které zvládne - a dělá to bravurně - a to i s prstem v nose.

Svět neustále mluví o pozitivní diskriminaci. Ale lidé 50+ být diskriminováni mohou. Po padesátce je už mladí idioti plní sil do práce nevezmou. Pokud chce někdo prodlužovat věk odchodu do důchodu na 68 let, tak by měl zároveň navrhnout zákon, že každá firma bude muset zaměstnat 20% lidí starších padesáti let. Jinak bude odvádět dvojnásobné daně. V některých zemích už pozitivní diskriminace funguje, ať se jedná o rasu nebo o věk. Ale my jsme pořád jenom divoký východ.

[...] Pokud chce někdo prodlužovat věk odchodu do důchodu na 68 let, tak by měl zároveň navrhnout zákon, že každá firma bude muset zaměstnat 20% lidí starších padesáti let. Jinak bude odvádět dvojnásobné daně. [...]

to je fakt usmevne. To myslite vazne?

Proboha lidi, u te duchodove reformy prece nejde io to, aby bylo dost penez na ty duchody, nybrz o to, jak to navleknout, aby lidi brali mensi duchody ...

Přestože se domnívám, že tohle máme každý ve svých rukou, ač se může zdát, že ne. Váš článek se mi moc líbí. Je inspirující. 🙂

[...] se domnívám, že tohle máme každý ve svých rukou [...]

nezlobte se na me, ale ja tyhle kydy uz fakt nemuzu vystat ....

Nojo , ale jak ty personalistické a manažerské ......... které náhoda umístila na pozici, kde mohou o své libovůli a nekompetenci rozhodovat o našem životě, překonat?

plasticka operace a zfalsovat rodny list.

Vďaka za blogna túto tému.

Janka, děkuji, ráda jsem se nad tímto tématem zamyslela