Končím s psaním

Nedivte se mi. Psát blog, fejeton, článek… je náročná disciplína, žádá si spoustu času, jeden nápad za druhým a pak čekání, jestli se to lidem bude líbit.

Asi takhle. Mám k dnešnímu dni uveřejněno 519 blogů, což znamená, že jsem 519x ze sebe vydala to nejlepší, mozek pracoval na plný výkon, prsty rejdily po klávesnici, leckdy i ořezaná tužka po papíru, prostě hodiny u psacího stolu a neumyté nádobí mě z plného dřezu zasypávalo nadávkami. Což o to, odměna v podobě hojné čtenosti a bohaté diskuse pod článkem mě často odměnily, ale jinak…

Asi takhle. Jsou sociální sítě, u mě konkrétně facebook, kde člověk poskytne něco ze sebe a pak chodí zkontrolovat, kolik lidí už to zkouklo, jestli to někdo komentoval, lajkoval, ale hlavně sdílel. Protože, když se někomu váš příspěvek líbí natolik, že si ho umístí i na svoji vlastní titulní stranu, pak to má teprve ten pravý úspěch. Bože můj, co já už jsem tam uveřejnila mých fejetonů, kávových básniček a mých vlastních skvělých glos, promiňte, když se mi něco povede, musím si to pochválit, znáte to, nikdo jiný to za nás neudělá, ale aby to někdo sdílel, uff, to se stává jen velice zřídka. Aha, ptáte se, jak zřídka? Nu, jednou či dvakrát za půl roku.

Asi takhle. Ve čtvrtek u nás hodně napršelo. Něco takového se v naší suché dolině vidí velice zřídka. Čtenáře ten neutuchající déšť uvěznil u nás v knihovně, ostatní prožívali stejný osud na poště a v lékárně, odkud vykukovali, zatímco my jsme s kolegyní stály mezi vraty a kulily oči. Kočičí hlavy velvarského náměstí přestávaly být vidět, až zmizely úplně. Tím nemyslím mňoukající chlupáče, ale kamennou dlažbu. A pak jako by nahoře někdo řekl dost a bylo po dešti. Jenže příroda během té čtvrthodinky vytvořila malé, vlnící se moře v místech k tomu nevhodných. Fofrem jsem udělala čelem vzad a běžela si do knihovny pro mobil. Mám jen maličký, starožitný, ale pár snímků vytvořit umí.

Asi takhle. Večer jsem ty snímky uveřejnila. Včera jsem se šla mrknout, jestli si jich někdo povšiml a nestačila jsem se divit. Jůů, 30 sdílení.

A tak mě napadlo, že skončím s psaním a začnu pršet, lidi to mají radši.

P.S. Asi takhle... jestli bude mít tento blog úspěch, budu v psaní radši pokračovat. Píšu totiž častěji než prším. :-)

Pohled z knihovny – levá část velvarského náměstí – foto já

Vzadu v pravé části Mariánský sloup neboli Morový sloup – foto já