Když dítě křičí: „Zabij ho!“

 „9 leté děti dnes mají Facebook, Twitter, telefony a iPody. Když já byl v jejich věku, měl jsem omalovánky, pastelky, křídy a fantazii...“

Nedávno mi kamarád citoval tento úžasný výrok a mě mrzí, že si nevzpomněl na autora, protože ta věta je kouzelná. Asi tomuto povzdechu dají zapravdu všichni, jejichž dětem se o Velikonocích zadečky přiklížily k počítačovému křeslu.

Zažila jsem v knihovně podobně infikovaného dětského návštěvníka. Dokázal strávit u počítače i pět hodin na jeden zátah. Že si před svítící obrazovkou netříbil fantazii, nebrousil důvtip, ani neprahl po vyhledávání užitečných informacích, svědčily jeho občasné výkřiky: „Zab ho! Bacha, zlikviduje tě! Auuu, dostal mě, ale já ho teď zmasakruju! Střílej!“ Musím honem uklidnit ty z vás, kdo neholdují podobnému typu zábavy. Chlapec netrénoval na recidivistu, ale hrál počítačové hry. Jen doufám, že se tyto dvě věci časem neprolnou.

Jeho opakem byl šikovný předškolák Vojta. Přišel do knihovny se starší sestrou. Zatímco ona si dlouho vybírala knížky, klučina mě požádal o pastelky a velký papír. Maloval opravdu důkladně, s citem pro správnou kompozici. Obdivovala jsem, jak důmyslně pokryl rozsáhlou bílou plochu velikosti A3. Žádný chaos, vše mělo své místo. Ocenila jsem, že u malování ani nekřičí povely k zabíjení. Pak se mi přišel se svým výtvorem pochlubit.

Vystavěl pastelkou velký dům, obklopil ho prostorným pozemkem, malým rybníčkem a zajistil i příjezdovou cestu. A pak mi začal popisovat, jaká auta po té cestě jezdí, kde garážují, rozličné druhy zvířat spásající zelenou pastvinu, prut, který na břehu ponechal rybář, protože si odskočil vydloubnout na zahrádku kedluben a taky očesat úrodu hrušek. Přidal i jmenný výčet lidí, kteří se odpoledne do rybníčku přijdou vykoupat. Jeho fantazie se mi zdála bezbřehá a slovní zásoba nevyčerpatelná.

Pak jsem si všimla divného útvaru na střeše domečku. „To je zloděj,“ prozradil mi šeptem malý výtvarník. „Pán, co tu bydlí, teď loví ryby, zloděj to ví, spustí se komínem a vykrade ho.“ To byla závažná informace. Těšila jsem se, jak mi s pomocí své košaté slovní zásoby vyjmenuje veškeré vybavení postižené domácnosti od naducaných peřin až po televizní dálkový ovladač, které si poberta naláduje do pytle.

A tak jsem si v očekávání dlouhého výčtu odložila rozdělanou práci stranou a zeptala se tak, jak situace vyžadovala: „A co všechno ten zloděj, Vojtíšku, ukradne?“

Chlapeček se opravdu dlouze zamyslel a pak to lakonicky shrnul: „Různý věci.“

Nevím, jak by tato odpověď potěšila úředníka při sepisování pojistné události, ale mě upřímně rozesmála, protože vím, že i bezbřehá fantazie má své limity... například si nemá kde usušit plavky.

Ovšem nemohu tak úplně souhlasit s tím, že Facebook, Twitter, telefony a iPody likvidují fantazii. Já si například dovedu celé hodiny představovat, co všechno by se dalo dělat, kdyby neexistovaly.