Jak sbírat houby s dítětem, které bolí nohy a má hlad

Houbaření je zdravý koníček. Dlouhou chůzí na čerstvém vzduchu posiluje tělo a zklidňuje mysl. Ale jen do chvíle, kdy se s vámi na houbařskou výpravu vydá potomek,který hned za prvním smrkem kuncá, že ho bolí nohy a chce jít domů.

Věděli jste, že na našem území roste asi tři tisíce druhů hub, z nichž je takřka tři sta jedovatých, že v porovnání s jinými Evropany jsme my Češi vyloženě národem houbařů, a že existuje i mykomapa, která ukazuje, kde v danou chvíli houby nejvíc rostou?

Já vím, určitě máte své osvědčené místečko, kam chodíte houbařit možná od dětství, nikomu o něm ze sběratelsko-bezpečnostních důvodů nepovídáte a nějaká mykomapa vám může být ukradená. Chápu. Také máme svoji oblíbenou lokalitu. Jezdíme tam snad už třicet let, ale neodtajním vám ji. Ne snad, že bych nechtěla, houbařský hamoun vážně nejsem, ale když já tam za celá ta léta pořád ještě netrefím. Má prostorová orientace je prostinká. A pokud by mě zde rodina zapomněla, budu poustevničit tak dlouho, dokud mě nevyhledá policejní vrtulník s termovizí.

Jsou však i sváteční houbaři, pro něž je každá výprava do lesních porostů něco jako prvovýstup pro horolezce. Jedním z nich je i můj kamarád. Chystal se vloni na houbařskou výpravu poprvé i s pětiletým synem. A kolega mu v práci poradil osvědčený fígl pro případ, kdy pochod se skloněnou hlavou nepřináší kýžené houbařské výsledky a prcka začnou bolet nožičky. To se prý z košíku vyjme nějaký hodně povedený hříbek s velkou blýskavou hlavičkou a jeden z členů výpravy se s ním vydá kupředu, aby ho na nějakém nepřehlédnutelném místě vkusně naaranžoval. Pak už se jen dítko tím směrem nenápadně navede a jeho radost z čerstvého úlovku je veliká. A motivace pro další toulání po lese jakbysmet.

Je dobré být poučen, pomyslel si kamarád, když ke fňukací epizodě skutečně došlo. Na dně košíku se mu v tu chvíli choulilo pár dutonožek, jeden zakrslý kozáček a jeden výstavní hřib žlutomasý. Manželce dal významným mrkáním najevo, aby odlákala synovu pozornost a hříbek putoval z košíku ke kořenu statné borovice, k níž kamarád rychle dospurtoval. A pak už oba rodiče znuděného chlapečka postrkovali, navigovali a nutili ho obhlížet okolí všech statných borovic. Po půl hodině marného hledání naaranžovaného objektu kluk řval jako túr, že má hlad a už chce jít domů, a po kamarádovi chtěla jeho žena vysvětlení, proč že si vzala takového pitomce, jelikož jejich naaranžovaného hřiba už nenašel ani on.

A tak všem s chatrným orientačním smyslem doporučuji, aby se na houbaření pro všechny případy předem dobře vybavili. Do batůžku nezapomeňte zabalit svačinu, mobil, lahev s pitím, baterku, suché oblečení, sirky, nůž, kapesníky, náhradní obuv, repelent, buzolu... Co že vám není jasné? Aha, kam dáte houby? Prosím vás, budete mít v hlubokém lese co dělat s tím, abyste neztratili z očí kamarády a příbuzné, tak jaképak hledání hub.