Choulostivé téma - průjem, aneb, Musíme tam všichni

Pokud ne přímo každý, tak určitě alespoň mnozí z nás zažili na vlastní kůži pernou chvilku, kdy v našich útrobách rozehrál filharmonický orchestr pěkně odvazovou melodii a útěšná místnůstka nikde.

A nás – bez ohledu na to, jestli sedíme na poradě u šéfa, který nám vysvětluje nové pracovní postupy, nebo jestli nasloucháme zajímavému výkladu slečny průvodkyně při prohlídce reprezentačního Trůnního sálu kroměřížského zámku – napadá jediné: zkraťte ty informace, teď musím trůnit já, ale proboha kde???

Mám kamaráda, který se v zoufalství cestou na autobus uchýlil se svojí rychlou potřebou do zeleně mezi rozestavěnými domky. Byl rád, že když už to musí být, tak v poledne, protože zedníci právě odešli na oběd a na staveništi byl klid. Když vykonal své a začal utahovat pásek na kalhotách, tak málem zkolaboval. Až teď si všiml, že jeden z těch domků je už dostavěný a nějaká nedočkavá hospodyňka myje v prvním patře okno. Samozřejmě měl celou dobu vysazeno přesně jejím směrem.

Kamarád totiž trpí intolerancí laktózy, a když neuváženě vypije kapučíno, začne vyhlížet WC a zrychlí se mu krok. K této alergii se dopracoval tak jako mnozí jiní až po čtyřicítce, protože snížená snášenlivost laktózy se až na výjimky objevuje v dospělosti. Jedině vy, kdo máte podobný problém, chápete, jak krušné a někdy i trapné okamžiky se s touto diagnózou dají zažít.

Před pár lety alergie na laktózu našla útočiště i u mě a od té doby mám občas o zábavu postaráno. Z panoptika WC příběhů se s vámi podělím třeba o jednu zvláštní past, do které spadnete, ani nemrknete. Zavítala jsem na oslavu narozenin svého dobrého známého. Trávil léto na chatě, kterou si pořídil teprve vloni, takže jsem tam byla poprvé. Je to výtvarník, zdařile ilustroval i několik knih, ale zapomněl se mi pochlubit, že jeho zálibou a velkým koníčkem je sbírání splachovadel. To jsem zjistila, až když mě nutnost zavedla na toaletu. Nejdříve s rozpaky, posléze s nelíčeným zájmem jsem obdivovala desítky WC splachovadel různých historických období a různých stylů. Visely ze stropu jako závěsy. Všechny byly opatřeny visačkami s krátkým rodokmenem. Byly tam k vidění exempláře splachovadel keramických, dřevěných, krajkových, mosazných, plechových, drhaných, řetízkových… největší zádrhel však spočíval v tom, že jen jedno z nich bylo funční. Rychle jsem pochopila, že každý nový host musí projít tímto zasvěcením, zatímco majitel chaty se královsky baví při představě, jak se těm WC chudákům brotí čelo potem, protože ví, že kousek od dveří sedí veselá společnost, kterou by ještě víc rozjařil jeho zoufalý dotaz volaný z místnůstky, kam i císařpán chodí pěšky. A tak nezbývá, než zkrátka tahat za konce tak dlouho, až se ozve zvuk tekoucí vody a je vyhráno.

Jednou z možností, která může lidem s intolerancí laktózy zkvalitnit a usnadnit výběr vhodných potravin a následně i každodenní život, jsou bezlaktózové výrobky. Bývají, pravda, o něco dražší než klasické mléčné produkty, ale bezlaktózový jogurt či tvaroh přijdou občas k chuti. Velké obchody je zákazníkům nabízejí už delší dobu, ale do menších prodejen si teprve nacházejí cestu.

Potěšilo mě, že i naše samoobsluha začala nabízet výrobky, které tento problém řeší. Mimochodem, dozvěděli se to i psi a jeden se hned postavil do fronty... asi na bezlaktózové buřtíky. :-)