U jurty seděla dívka - Richarda Feynmana cesta poslední

Richard  Feynman, Nobelista za fyziku z r. 1965, i jeden z prvních, kdo uvažovali o nanotechnologiích, vtipný glosátor vztahů vědy a společnosti, měl jeden sen, který si už splnit nestihl.  

Jmenovala se MARXa KYRGYSová a četla Feynmanovy přednášky z fyziky. Tuto neskutečně znějící informací nalezneme na straně 128 knihy o stále populárním Richardu Feynmanovi s tajemně znějícím názvem 'Tuva or Bust' (což snad můžeme přeložit jako 'Tuva za každou cenu'). Feynman byl nejenom slavný fyzik a amatérský umělec, ale též muž fascinovaný jménem malé asijské země Tuva. Tuva leží poněkud na jih od přibližného středu spojnice Semipalatinsk-Irkutsk v blízkosti Mongolska a Číny. Je to obtížné dostupná oblast ukrytá v horách. Až do roku 1911 byla součástí Čínského císařství. Pak Rusko podporovalo separatistické tendence a v roce 1914 vzalo území pod svou ochranu. V roce 1921 byla vyhlášena nezávislá Lidová Republika Tannu Tuva, a ta vydržela až do r. 1944, kdy byla připojena k SSSR. Možným důvodem byl fakt, že v oblasti byly objeveny zdroje uranu. Podle některých informací bylo hlavní město země, Kyzyl, ruským Los Alamos. To je ale asi přehnané; dost pravděpodobně sovětský atomový výzkum a produkce byly rozptýleny v řadě středisek (i když se o tom zatím stále moc neví - gasudarstvennuju tajnu ctili a ctí všichni zasvěcení včetně A. Sacharova). Na území Tuvy leží geograficky střed Asie, což dokládá kamenný pomník.

Autor vzpomínkové knihy, Ralph Leighton, středoškolský profesor a rodinný přítel Feynmanových, zkoušel v létě 1977 s jejich dětmi populární slovní zeměpisný fotbal. To vyprovokovalo Richarda k dotazu, když jak se zda zná všechny země světa, ať mu řekne, co se vlastně stalo se zemí Tannu Tuva. Leighton odpověděl, že taková země neexistuje. Richard sáhl po Britské encyklopedii a našel malé území s názvem Tuvinskaja ASSR a hlavním městem Kyzyl. Území si pamatoval z dětství, kdy sbíral známky, a ve sbírce měl kouzelné trojúhelníkové a kosočtverečné skvosty ze země s pohádkovým jménem Tannu Tuva. Jméno hlavního města je všechny fascinovalo, neb neobsahovalo žádnou pořádnou samohlásku. Tak vznikl plán tu zemí navštívit a začala více jak deset let trvající sága, kterou kniha chronologicky popisuje.

Děj se rozvíjí na pozadí počínající perestrojky, Feynmanova památného podílu na vyšetřování havárie raketoplánu Challenger, i fyzikova zápasu s neúprosně postupující rakovinou. Odtud také podtitul knihy - 'Poslední cesta Richarda Feynmana'. Tuva sama byla oblastí vpodstatě nepřístupnou cizincům, navíc informací o ní bylo málo. Ale oba přátelé postupně rozšiřovali své znalosti a stávali se i profesionály v pohybu v bludišti sovětské byrokracie. Jeden z prvotních plánu obráží, že vzhledem k sovětské realitě byli tehdy ještě cizinci z jiné planety. Na mapě objevili, že poměrně blízko Kyzylu, t.j. několik stovek kilometrů, se nalézá vesnice Sušinskoje, kam carský režim poslal Lenina do exilu. Což takhle půjčit si vůz v blízkém Abakanu, předstírat úmysl jet do Sušinského, a pak do něj neodbočit a ujíždět dál na jih. Ale Richard byl zásadně proti používání úskoků. Taktéž informace z moskevského zahraničního vysílání nebyly povzbudivé - ježto v Tuvě není žádný úřad Inturistu, nepodnikají se tam též žádné cesty pro cizince. A tak si zatím jen na Leightonův automobil pořídili kalifornskou poznávací značku s nápisy MONGOL MOTORS TOUVA KYZYL, neb toto předpisy umožňovaly. Kritický obrat ve výzkumech nastal nalezením brožurky Tuvinsko-Mongolsko-Ruská konverzace vydané v r. 1972. Oba přátelé přirozeně neovládali ani jeden z těchto tří jazyků, ale postupně, za použití anglicko-ruského a rusko-tuvinskeho slovníku začali pronikat do tajů tuvinštiny. V brožuře nalezli větu 'Jak doručujete zboží pastevcům', a též specializovaná slova pro jarní, letní, podzimní a zimní tábor. To indikovalo, že kočovný způsob života dosud existuje (později se jim podaří získat nahrávky originálního zpěvu těchto pastevců, kdy jedna osoba zpívá současné ve dvou tóninách, tedy dvouhlasně). I když byly i zjevné známky modernizace, např. v odpovědi na otázku o rozmnožování dobytka: 'Osvojili jsme si techniku umělé inseminace prostřednictvím manuální introdukce'. Neocenitelná brožura byla vydaná Tuvinským vědecko-výzkumným ústavem pro jazyk, literaturu a historii v Kyzylu, a této institucí byl tedy odeslán dopis v lámané tuvinštině.

Odpověď přišla, v tuvinštině, a začínala sdělením: 'Pětačtyřicet sněhobílý jsem já'. Richard, dobře známý svými kryptografickými zkušenostmi, to pohotově přeložil jako přežil jsem už pětačtyřicet zim. Dalším významným zdrojem informací se staly navigační mapy oblasti, které pořídilo pro případ potřeby americké letectvo. Ale skutečným klíčem k Tuvě se stalo umění, organizace sovětské výstavy v zahraničí pod názvem Nomádi Euroasie. Nalézt sponzora z americké strany bylo snazší, stalo se jím přírodovědné muzeum v Los Angeles. Zde byly ledy prolomeny, když šéfovi výstav po pravdě vysvětlili, že výstava má být trojským koněm jak se dostat do Tuvy. Byl to jejich muž, neb také měl svůj sen - ten jeho se jmenoval Madagaskar. Pro průlom na sovětské straně se zdála jako jediná možnost Akademie věd, kde přirozeně měl Feynman svou váhu a vědecké přátelé. Nadšeného spojence našli v A. P. Kapitsovi, synu legendárního sovětského fyzika a Nobelisty. Ale k získání pozvání do tajemné Tuvy bylo třeba ještě mnoha úsilí a vynalézavosti.

Feynmanův zdravotní stav se zhoršoval, a ten nakonec zhoubné nemoci 15.2.1988 podlehl. A tak až krátce po jeho úmrtí dorazil dopis od místopředsedy Akademie E. P. Velichova k návštěvě Tuvy na pozvání a náklady AV SSSR. Ale Ralph Leighton s chotí Phoebe do vysněné Tuvy nakonec dorazili. Nalezli zde jurty, a pomník středu Asie, vyslechli jejich zvláštní melodie, a pochopili proč jejich předchůdce, učenec Owen Lattimore, ukončil svou zprávu o návštěvě Tuvy slovy 'ztratil jsem srdce pro Tuvu a její obyvatelé'. V roce 1991 u příležitosti sedmdesátého výročí vyhlášení samostatnosti Tuvy byla u památníku středu Asie zasazena plaketa na paměť Richarda Feynmana (a oznámen úmysl zřídit jeho stálou expozici v novém Tuvinskem národním muzeu). Ostatně, každý z nás má svou Tuvu, pro někoho je to Madagaskar, pro jiné Island, Hokkaido, či třeba Peskadorske soustrovi, byť ne každému se podaří té jeho Tannu Tuvy dosáhnout. Ale to možná ani není to nejdůležitější, krásné je totiž už ono úsilí samo. Ať už je to úsilí o Tuvu, či třeba o diagramatický popis zákonů kvantové elektrodynamiky. Neb jak známo - cesta je cíl. Ostatně, někdy je ta cesta bez konce. Roku 1965 Feynman v knize The Character of Physical Law napsal: I think I can safely say that nobody understands quantum mechanics.

Foto u perexu: Richard Feynman předvádí experiment vysvětlující příčinu havárie raketoplánu Challenger.

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0