U letu společnosti Air Transat směřujícímu 24.8.2001 z Toronta do Lisabonu došlo ke ztrátě paliva v důsledku prasknutí palivového potrubí. Posádce se však podařilo po 20 minutách doplachtit na letiště Lajes na Azorských ostrovech.
Před lety jsem měl letět z jednoho amerického letiště do Tokia, tedy přes Pacifik. Nastupili jsme a já seděl za křídlem. Tu jsem zpozoroval, že z konce křídla vytéká palivo a vytváří na betonu jezero. Pokud by se nastartoval motor, tak by mohlo snadno dojít k požáru. I vyrazil jsem za letuškou s tím, že z křídla vytéká gasoline, použil jsem pro jistotu i termín kerosene, kdyby ji byl jako profesionálce bližší. Ta mne však odbyla s tím, že to je jen voda. Nevzdal jsem to a opáčil, že tam voda být uložena nemůže, neb by při letu zmrzla. Nicméně ona se věcí dál už nehodlala zabývat. Stal se však zázrak v podobě vozu policie. Po amerických letištích pojíždějí policejní vozy a monitorují provoz. Zjevně si všimli té kaluže a zastavili poblíž. Na rozdíl od té letušky pochopili situaci a přivolali technický tým. Ten byl vybaven gumovými lopatami (aby nevznikla jiskra při tření o beton) a také nějakou adsorbující bílou hmotou. S tou kaluž vysušovali a nasáklou hmotu přenášeli do pytlů. Mezitím se zastavilo to vytékání ze křídla. Moje pracovní teorie je, že se nějak otevřel (a pak i zavřel) ventil na vypouštění paliva za letu, který je na konci křídla (a používá se v připadě, že je třeba přistát předčasně – aby se snížila hmotnost stroje). OK, tento problém byl vyřešen, ovšem klesla zásoba paliva. Pilot to vyřešil hlášením, že špatně funguje nějaký čip, který má monitorovat stav paliva, a proto nádrž není plná a musí se doplnit. A proto si dle bezpečnostních předpisů musí cestující vystoupit. Bylo docela dobře možné, že jsem byl jediný, kdo bral unikání paliva vážně, ostatní cestující to buď neviděli, nebo tomu stejně jako ta letuška nepřikládali význam (však ta nakonec přece říkala, že je to jen voda).
Takže je patrné, že se mohou stávat případy, že se za letu přijde na to, že letadlo nemá do cíle dostatečnou palivovou rezervu. Takový případ se například stal 24. srpna 2001. Šlo o let o let 236 společnosti Air Transat Flight směřující z Toronta do Lisabonu se strojem Airbus A330-243. Po necelých čtyřech hodinách letu však došlo k unikání paliva v důsledku prasknutí palivového potrubí. Leč posádka údaje přístrojů nejprve interpretovala jen jako špatnou funkci čidla. Teprve po další hodině se rozhodli pro nouzové přistání na Azorských ostrovech. Jeden motor však pro nedostatek paliva zhasl, když tam zbývalo ještě nějakých 150 námořních mil.
Zde malá odbočka. Námořní míle (nautical mile, nm; i když nm je též nanometr) činí 1.852 km. To si ani nemusíte pamatovat, stačí, když víte, že obvod Země (měřeno přes severní a jižní pól) je cca 40008 km, a že 1 nm je ten jeho úsek, který je ze středu viděn pod úhlem jedné úhlové minuty – voilà: 1nm = 40008/360/60 = 1.8522 km (nakonec stačí si pamatovat jen 40000 km: 40000/360/60 = 1,8519 km).
Leč když na letiště zbývalo ještě 65 nm, zhasl i druhý motor (takže systém přešel na nouzový zdroj elektřiny, začal též klesat tlak v kabině a později došlo i na aktivaci kyslíkových masek). V té chvíli byl letoun ve výšce nějakých 10.5 km, takže byla šance to doplachtit (a zatím se nezačít připravovat na nouzové přistání na hladině). A zdařilo se – po 20 minutách bezmotorového plachtění letoun skutečně dosedl na plochu letiště v Lajes. Následovala nouzová evakuace letadla, při které došlo jen několika lehkým zraněním. Prasknutí palivového potrubí bylo přisouzeno technické údržbě. A let se tak stal držitelem rekordu v bezmotorovém plachtění motorového letadla.
XXIX. díl seriálu: 666@Sky - Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné [blankyt:666THz]
XXVIII. díl seriálu: Odkaz
XXX. díl seriálu: Odkaz
Foto u perexu: Azorské ostrovy z ptačí perspektivy (cs.wikipedia.org/wiki/Azory#/media/Soubor:Satellite_image_of_The_Azores_in_May_2003.jpg).
This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0
