Přírodní (a tedy přirozené) skleníkové jevy: Venuše a její sopečné aktivity

Na Venuši se skleníkový jev vymkl kontrole. Vysvětlení má být v hojných sopečných aktivitách. Ty do atmosféry uvolnily množství skleníkových plynů. A proč se tzv. přírodní či přirozené skleníkové jevy nesměly zkoumat v Praze?

O planetě Venuši se začíná víc hovořit, neb v její historii je ukryto zatím málo známé tajemství, jehož pochopení může sehrát klíčovou roli v strategii lidstva při přístupu ku skleníkovému efektu. Planeta Venuše je totiž místem, kde se skleníkový efekt takříkajíc vymkl kontrole. A tak povrchová teplota na Venuši je 732°K, tedy 459°C. A třeba papír hoří, jak aspoň tvrdí Bradbury, už při 451 stupních Fahrenheita, což je cca 233°C. Ale těch  459°C ale není zdaleka způsobeno jen tím, že je Venuše blíže ke Slunci. Ještě blíže ke Slunci je Merkur, přesto jeho průměrná teplota činí 452°K. Rozdíl je ve složení jejich atmosféry. Merkur má jen velmi řídkou atmosféru tvořenou stopami vodíku a helia. Zato Venuše má atmosféru velmi hustou – její tlak na povrchu je 90 atm. A 97% její atmosféry je tvořeno CO2 a ten způsobuje masivní ohřev atmosféry skleníkovým jevem - hovoří se proto o vymknutí se skleníkového jevu kontrole. Při neadsorbující atmosféře by teplota povrchu Venuše byla nižší o nějakých 420 stupňů. Nyní se objevil nový přístup snažící se o vysvětlení původu tohoto masivního skleníkového jevu, a to v důsledku mnohočetných a současných sopečných aktivit. Ty v hluboké minulosti do atmosféry Venuše uvolnily i velké množství skleníkových plynů, což pak vedlo k jejímu výraznému oteplování, a následně i k jejich dalšímu uvolňování tepelným rozkladem minerálů. Tyto procesy nakonec na Venuši vedly k velké klimatické změně. Proto se v souvislosti s Venuší hovoří o přírodním či přirozeném skleníkovém jevu. Současně se ale předpokládá, že v geologické historii Země by až k takovéto rozsáhlé sopečné sérii nikdy dojít nemělo. Poměry na Venuši už dříve studovala třeba kosmická sonda Venus Express vyslaná Evropskou kosmickou agenturou ESA, či dosud Venuši obíhající družice Akatsuki (Svítání) japonské kosmické agentury JAXA. Nyní ESA pracuje na družici EnVision, která by spolu s projekty NASA pojmenovanými DaVinci+ a Veritas měla rozšířit jak informace o atmosféře Venuše, tak o geologických procesech, a zprostředkovaně tak přispět i k poznávání skleníkového jevu na Zemi. Mimochodem, nejenže sopečné aktivity mohou hrát roli v globálním oteplování planet, mohou paradoxně souviset i s jejich globálním ochlazováním - o tom někdy příště.

Onen přírodní či přirozený skleníkový jev se jako na jednom z mála míst zkoumal už v devadesátkách i v Praze. Jde např. o příspěvek srážkových dimérů N2 či O2, takže tyto komplexy se takto dostávají i na seznam skleníkových plynů. Příspěvek těchto dimérů ku skleníkovému jevu v oblasti Antarktidy může reprezentovat 40 % příspěvku jinak konvenčního atmosférického skleníkového plynu CH4. Pracovalo se i na atmosférických dimérech vody (H2O)2 v atmosféře nalezných pomocí maseru (https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1029/2007JD009148 ):

nebo výpočty atmosférického diméru kysličníku uhličitého. A nakonec se atmosféricky užitečnými staly i naše výpočty diméru kyslíku (O2)2 (https://www.liebertpub.com/doi/10.1089/ast.2013.0990):

Umožňují totiž dedukovat tlakové poměry na vzdálených planetách s kyslíkem v atmosféře. Souvisí to s okolností, že symetrické molekuly jako O2 či N2 jsou neaktivní v IR vibračních spektrech (protože se u nich při vibračním pohybu nemění dipolový moment). Ale ta jejich symetrie se naruší vytvořením jejich dimérů (někdy se hovoří o kolizemi indukované adsorpci). A tak se i O2 a N2, resp. jejich diméry, staly skleníkovými plyny, a to takříkajíc zcela přirozeně, přírodní cestou. Jde také o ukázky výzkumů, které byly u nás uťaty s příchodem post-totality (takže pak pokračovaly v Pacifiku, stejně jako třeba studium oslabování ozónového pláště či nanouhlíků). Dělo se tak z jediného důvodu - bylo třeba vytěsnit nehodící se svědky lidských a odborných selhání jednoho prolhaného totalitního kariérního denuncianta. A současně tak zastrašit další, aby je zavčas přešla chuť nevhodné pravdy říkat. Podobně byly tehdy i uťaty nadějné výzkumy Dr. I. Haslingerové, Doc. J. Pancíře, Dr. M. Svrčka, a dalších:
http://fragmenty.cz/index.php/spolecnost/soudcokracie/item/4224-docent-pancir-prvni-polistopadovy-disident-souzeny-na-103
Přitom šlo o produktivní výzkumníky s výsledky známými a uznávanými v zahraniči - perzekuce talentových lidí jenom proto, že řekli pravdu o podivných praktikách jednoho papaláše. Akademie věd, ve které může vůbec k takovým deformacím docházet, je systémově špatně nastavena. Nemůže a nesmí se tam říkat nehodící se pravda - za pravdu se tam totiž vyhazuje:
https://reportermagazin.cz/16825/nehrajte-si-na-hrdinku-kralici-valka-mezi-vedci/
A absurdnost akademických poměrů ještě navyšuje, že ten totalitní kariérní denunciant - jak už to u kariéristů přichází - sám nikdy nic objevného v tom oboru neučinil a učinit ani nemoh, neb neovládal jeho řemeslo. Např. výpočty pro jeho DrSc. práci mu hlavně prováděl Doc. Pancíř, neb ten papaláš na počítač nikdy ani nesáhl, natož aby někdy napsal nějaký program nebo odvodil rovnici. Úhrnem řečeno - příspěvek akademického vedení k řešení problémů skleníkového jevu, atd., byl ten, že se znemožňovala práce produktivním lidem, kteří přispět mohli, a to jenom proto, aby nevyšla najevo pravda o jednom (neproduktivním) hodnostáři. Absurdní? Jistě, ale nikdo se to tam ani dneska nemůže odvážit říct. Akademie, kde se perzekují whistlebloweři, má zásadní vadu na kráse:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-auditor-v-akademii-ved-panoval-strach-vedeni-dostavalo-kritiky-pod-tlak-235083
Tato nedávná, dosud nedořešená událost taky upozorňuje, že v Akademii může docházet nejen k perzekuci whistleblowerů, ale i k zneužívání finančních prostředků původně určených na poctivou vědu.

Ve světě podle etických pravidel pro vědeckou práci platí, že instituce mají whistleblowerům poskytovat ochranu a podporu. U nás se děje pravý opak:
https://osf.cz/wp-content/uploads/2015/08/TIC_whistleblowers_2009.pdf

Foto u perexu: Obálky knihy 451 stupňů Fahrenheita od Raye Bradburyho z roku 1953 (https://en.wikipedia.org/wiki/Fahrenheit_451#/media/File:Fahrenheit_451_1st_ed_cover.jpg).

XXVI. díl seriálu: 666@Sky - Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné
[blankyt:666THz]
XXV. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=812366
XXVII. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=814527

[hniloba@AVCR neboli Akademická špína v krystalicky čisté formě: Část LIX.]
LVIII. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=809240 LX. díl seriálu: Odkaz

This work is licensed under CC BY-NC-ND 4.0