Už dřív do češtiny vnikl whistleblower (ten co píská na píšťalu), byť je vysloveně nezvukomalebný. Leč zvukomalebný český překlad neexistuje dodnes. Úřední termín je oznamovatel nepravostí, jeden návrh byl i sojka. Ale bude zákon.
Již před časem do češtiny vniklo slovo whistleblower (tady ten, co píská na píšťalu) jakkoliv je vysloveně nezvukomalebné. Leč zvukomalebný český překlad neexistuje dodnes. Úřední termín je oznamovatel nepravostí, jeden návrh byl i sojka (leč kdo z obyvatel měst zná sojku a její funkci v lese). Když se totiž do lesa blíží vetřelec, sojka spustí křik a vyvolá tak poplach. Snad by šel objevitel nepřístojností, ale taky to není hezky česky. Ale národ jistě něco trefného vbrzku vymyslí.
Jak známo, máme zmocněnce pro lidská práva, občas i ministra pro totéž. A ten úřad už před lety sliboval nějakou ochranu pro ty, co v různých institucích upozorňují na nepravosti a celkem spolehlivě se pak stávají předmětem perzekuce. Mysleli to sice dobře, ale dopadlo to jako vždycky - nula od nuly pošla. Poněkud překvapivě, za věc se ale vzala Evropská unie (EU parlament a Rada EU) a zatím to vypadá smysluplně (s výhradou, jak to třeba později v některých zemích rozmělní). Rada EU totiž odhaduje, že jen u veřejných zakázek v důsledku chybějící ochrany oznamovatelů dochází v EU ročně ku ztrátám kolem 10 miliard eur (což tedy musí být hodně konzervativní odhad). A tak vydali 23.10.2019 těžkotonážní (40 stránek nebendovsky hustým řádkováním) směrnici 2019/1937 o ochraně osob které upozorňují na prolamování zákona. A v ní se na konci unijním státům ukládá do 17.12.2021 zajistit postihy osob, resp. institucí, které ztěžují nebo se pokoušejí ztěžovat oznamování nepřístojností, mstí se oznamovatelům, vyvolávají proti nim otravná šikanózní pojednávání, prolamují jejich identitu.
A -- taky poněkud překvapivě -- i v Česku se na takovém zákoně už pracuje a dokonce už k němu probíhá připomínkového řízení (no, spíš se měl dát k připomínkám p.t. veřejnosti). Měly by umožnit postihovat dva typy aktivit - perzekuci whistleblowerů, a také vědomě nepravdivá oznámení. V organizacích by měly vzniknout "bezpečné kanály" kterými budou moci lidé hlásit protiprávní jednání a zároveň bude zachována diskrétnost jejich osobních údajů. Bude existovat i nějaký vnější systém pro oznamování.
Rozhodující bude podoba zákona schválená poslanci, což se může vyvinout do různých konců. Svého času třeba vznikal tiskový zákon, který měl zaručoval každému, že media musí zveřejnit jeho odpověď na informace zveřejněné o jeho osobě - jinak by následovaly pokuty, a po sérii pokut i možnost takové bulvární médium pozastavit. Pak ale do parlamentu naběhli lobisté, a celý tento smysluplný systém ochrany občanů před bulvárem vzal za své.
IMHO, tedy ve vší skromnosti, patřím k celkem zkušeným whistleblowerům, jmenovitě v akademické sféře. A pochopitelně jsem vytrvale předmětem dezgustujících a samozřejmě protiprávních aktivit ze strany vedení akademie (tedy protiprávních v právním státě, což ještě nějaký čas případ Česka nebude). A to jenom proto, že jsem občas popsal některé tamní amorálnosti - tedy právě proto.
Samozřejmě nejsem zdaleka sám. Třeba začátkem loňského roku se provalilo plagiátorství prorektora naší nejstarší univerzity. Leč rektor této naší nejstarší VŠ se agilně snažil odklonit věc do ztracena (s perspektivou obvyklého scénáře s následným deklasovaním whistleblowerů pro výstrahu všem, které by taková nekolegialita snad chtěla taky napadnout). Ti whistlebloweři by dnes za normálního vývoje postávali na úřadu práce a na vědu by mohli zapomenout. Došlo však k nečekané extra-mural akci - petici historické obce napříč institucemi. Prorektor přestal prorektorovat, přesunul se na profesorský post na naší nejstarší ekonomické VŠ. Bylo sice upozorněno na další jeho plagiáty, ale vyšetření šlo do ztracena, stejně jako suspekce na jiné plagiátory na UK. A naopak Etická komise té nejstarší naší ekonomické VŠ kauzu postavila na hlavu - jakože plagiátor podle jejich podivných kritérií plagiátor vlastně není. A tak se takto vzniklá absurdní fraška bude pojednávat u soudu (kde nejspíš skončí na nějaké nic neřešící formální floskuli).
Podobně se vleče fakticky rozsáhlejší, a stále se rozrůstající, absurdní kauza na naší druhé nejstarší univerzitě, která byla původně celé desetiletí úspěšně odkláněna. Tam byl PhD student, co na ni prvně upozornil, pohotově profesně znemožněn a vedení univerzity zatím nejeví žadnou ochotu k jeho rehabilitaci, ke které dle zdravého rozumu už mělo dojít dávno. V kostce je ta kauza popsána [" ..... student, který na podvod jako první upozornil, byl podvakráte vyhozen od obhajoby a nakonec přišel i o práci, poté, co přišel svědčit v letošním roce, děkan, který věc nechal prošetřit, byl rektorem vyzván k rezignaci a předseda Etické komise, která si dovolila věc nezávisle posoudit, byl vystaven hrubým osobním útokům, až nakonec rezignoval, zatímco hlavní aktér má neutuchající podporu rektora ..... "] zde:
http://www.dzurnal.cz/index.php/2019/11/19/co-je-prava-mira/
http://www.dzurnal.cz/index.php/2019/11/20/kam-se-hrabe-karlovka/
a podrobněji třeba zde:
https://forbetterscience.com/2020/07/13/extraordinary-results-of-the-olomouc-nano-con/
Opět jde o věc absurdně postavenou na hlavu. Specielně stojí za zaznamenání tento fabulační majstrštyk ve stylu totalitních médií: "..... Toto závažné tvrzení týkající se manipulace s daty, které student nijak věcně nedoložil a neobhájil, vyvolalo u členů komise velkou vlnu nevole. Prof. Trávníček toto jednání označil za hrubé porušení vědecké etiky. .....". Po této zinscenované "VELKÉ VLNĚ NEVOLE" byl whistlewlober pro výstrahu všem ostatním od obhajoby vyhozen. O této kauze by se dodnes nevědělo, nebýt nástupu nového děkana, který tu obludnost začal zásadově řešit. Etická komise věc sice jednoznačně ohodnotila jako vědecký podvod -- ale poté se to jaksi zaseklo. Vedení začalo věc relativizovat, přesně jako původně na UK při začátku toho prorektorského plagiátorství, jinak dodnes nepodniklo nic pro solidní řešení. A samozřejmě taky nehlo prstem stran nápravy té perzekuce poctivého whistleblowera. Mezitím se tam sice provalily další podvody, ale retrakce až tuctu prací je v nedohlednu (zdařila se jen retrakce té první podvodné práce, na kterou upozornil ten sprostě perzekuovaný PhD student).
To v Pacifiku, to je jiná - třeba hned v takové Australii mají celokontinentální organizaci whistleblowerů, Whistleblowers Australia Inc., s vlastním periodikem The Whistle. A tak si australští whistlebloweři mohli přečíst, jak vynalézavě perzekují whistleblowery (někteří) čeští akademici zde (jmenovitě na str. 7) :
https://www.bmartin.cc/dissent/contacts/au_wba/whistle200106.pdf
Pokud by ty www stránky ohrozily australské přírodní živly, tak ten článek je i zde: https://app.box.com/s/k9gvnl0swhfk3s8vqpkge9p8291glhyr
(ta moje emailová adresa je ale už obsoletní). Netřeba zmiňovat, že bylo a dodnes je nemyslitelné, že by zveřejnění té české (ehm - sofistikované, jak si aspoň myslí její původci) akademické špíny umožnila naše akademie -- přes todle teda asi ještě dlouho nepojede ani vlak. A tak následuje zde v mém uměleckém přebásnění (pořad lepší, než to zadat do google translate).
V současné vlně zájmu o vědecké nepřístojnosti je často zdůrazňována role momentálních vědeckých koryfejů. V této poznámce uvedu ale jen negativní příklad - případ koryfeje [tedy, řekněme, přední postavy], který se pokusil potlačit, pronásledovat a potrestat legitimní kritiku. Jedná se o kanadského vědce českého původu, říkejme mu XXXX YYYYY. Začněme ale z jiného konce. Před časem jedna z předních postav Akademie věd v Praze oznámila v rozhovoru pro hlavní deník objev "nejsilnější dosud známé klasické výbušiny, stokrát, možná i tisíckrát, silnější než trinitrotoluen, dynamit nebo nitroglycerin". Byl to zjevný nesmysl, triviální učebnicová chyba. Standardní vědecká etika vyžaduje opravu takových chyb, aby se zabránilo jejich šíření a opakování. Před časem jsem svou kritiku zveřejnil ve Skeptical Inquirer roč. 24, č. 4, str.18 (2000).
Předtím jsem se ovšem pokusil distribuovat své kritické poznámky mezi zainteresovanými českými vědci (je prakticky nemožné zveřejnit takovou kritiku v české vědecké komunitě, protože lidé se obávají, že by to dále zhoršovalo už tak otřesený obraz vědy v očích široké veřejnosti). Nicméně tomuto pseudo-objevu se i tak začalo u nás kuloárově přezdívat 'česká studená fúze'. Tehdy jsem působil jako profesor na jedné univerzitě na Dálném východě. Jednoho dne dorazil z jedné kanadské univerzity podivný fax pro vedoucího katedry. Cituji jeho hlavní část: "Je mi velmi líto, že vás musím obtěžovat tímto dopisem. Nemám však jinou možnost, protože jsem obdržel dva anonymní dopisy zaslané v oficiálních obálkách vaší katedry. Přikládám xerox obou obálek. Mám podezření, že stejné dopisy byly zaslány značnému počtu vědců z celého světa. Mohl byste mi prosím poslat své faxové číslo, na které bych mohl poslat důvěrný dopis (preferoval bych vaše personální faxové číslo). Až dostanu toto číslo, podrobně vám napíšu, o čem je celý ten případ. XXXX YYYYY profesor ... profesor ... člen Královské společnosti ...". Když to čte někdo nezasvěcený, tak se mu může zdát, že jsem já snad udělal něco špatného. Tedy - já ne. Shrňme si relevantní fakta, abychom pochopili ono zcela matoucí a zavádějící sdělení. Na obou leteckých obálkách bylo mé jméno jasně uvedeno, napsáno mou rukou nad adresou katedry, i když to bylo provedeno v místním znakovém systému (neměl jsem soukromou adresu, protože jsem na kampusu i bydlel). Jenže na kopiích obálek s tím mým jménem bylo právě toto obratně zakryto při pořizování xeroxové kopie, a teprve pak faxováno (to začernění adresy katedry jsem jinak provedl sám čistě pro tento blog):
[N.B.: Právě v důsledku této cílené manipulace není na xeroxu vidět ani u jedné z obálek horní hrana barevného šrafování leteckých obálek, nýbrž jen hrana boční, popř. spodní.] Pokud by toto manipulativní zakrytí provedeno nebylo, tak by se samozřejmě nemohlo mluvit o anonymních zásilkách. Já sám bych tuto maškarádu prostě nazval manipulativní podvod. Dosud jsem ještě nezmínil další podstatný fakt - materiály v obou obálkách byly výhradně v českém jazyce (což samo o sobě vylučuje, že by mohly být zaslány 'značnému počtu vědců z celého světa'). Jedním z materiálů byl můj vlastní text, s mým jménem, a zabývající se kritikou výše uvedeného pseudo-objevu [vpodstatě ten text, co vyšel v tom hořením Skeptical Inquireru (a před tím se ho nepodařilo otisknout nikde v Česku)]. Druhým materiálem pak byl výběr z českých novin - kritiky nezdravých poměrů v Akademii věd ČR. Na obou materiálech byla přilepena žlutá samolepka s pozdravy a mým podpisem. Byla to tedy velmi česká záležitost, a vůbec nešlo mluvit o 'anonymních dopisech'. Dospěl jsem k jasnému závěru, že se mě ten vědec pokusil poškodit, protože jsem kritizoval čirý vědecký nesmysl, a navíc ten učenec použil nechutné zkreslení, manipulaci a fabrikování, které by jistě mohly - a měly - vážně poškodit mou vlastní reputaci, pokud by se ta maškaráda vymkla kontrole (ten falzifikátor sám není zodpovědný za onen pseudo-objev -- ten byl učiněn [s obrovskou reklamou zajišťovanou akademií] jeho blízkým přítelem). Pro tento typ podvodného [a nepochopitelného] stylu samozřejmě není omluva, zejména ne u člena některé královské společnosti! Zaslal jsem sice několik dopisů tomu kanadskému učenci českého původu, kde jsem jasně řekl, že se dopustil podvodu. Nikdy na ně ale neodpověděl. Celkově je na místě podtrhnout, že někdy mohou někteří koryfejové jednat přímo proti pravidlům vědecké etiky, která ale jinak sama ve skutečnosti vyžadují podporu a ochranu whistleblowerů (viz. nedávný panel NAS o zodpovědném provádění vědeckých výzkumů). Tento smutný a depresivní fakt samozřejmě činí jakýkoli boj s nepřístojnostmi ve vědě ješte obížnějším a riskantnějším.
Foto u perexu: Výsek z prvního českého příspěvku v periodiku The Whistle, které vydávají Whistleblowers Australia Inc.
____________
[hniloba@AVCR neboli Akademická špína v krystalicky čisté formě: Část XXV.]
XXIV. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=746291
XXVI. díl seriálu: https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=756870
This workis licensed under CC BY-NC-ND 4.0
