Obnova paměti kulturou

Jak se v první polovině 20. století v konkrétním místě jižních Čech zhmotnila myšlenka F. C. Kampelíka k hospodářské svépomoci venkovu. Fotoblog.

Stručná historie místa a objektu

Na území bývalého okresu Český Krumlov, poblíž Křemežského potoka, mezi dnešním městysem Křemže a obcí Holubov byl vystavěn Holubovský mlýn. První mlýn v místě stál prý už od roku 1600. Dále je registrován při vojenském mapování v 18. století. Na počátku 20. století vzešel podnět od tří velmi podnikavých zemědělců z velkých statků v nedaleké osadě Krásetín k založení „mlýnského družstva.“ Ustavující valná hromada se uskutečnila koncem září 1913. Od vdovy po dřívějším mlynáři družstvo existující objekt koupilo. Jelikož sdružení dobře konalo, z počátečního počtu 24 členů se postupným náborem zvýšil počet na konci I. světové války na 80 a koncem II. světové války na 182 členů vlastnících 422 podílů. Velká změna nastala v roce 1929 – 30. Mlýn byl rekonstruován – přistavěno další patro, zakoupeny a instalovány nové mlýnské stroje a zřízena vodní elektrárna.

Postupný konec starého mlynářského řemesla v Československé republice nastal po výnosu z října 1951. Rušení zdůvodněno nepotřebností malých mlýnů, neboť kapacita mlýnů socialistického sektoru výrobu plně zajišťuje. Roku 1953 bylo mlýnské družstvo donuceno k předání Holubovského mlýna Jihočeským mlýnům a pekárnám. V budově byl pak léta sklad obilí zemědělského družstva. Po roce 1990 pokračovatelé původních vlastníků podle Zákona o restituci požádali o vrácení odebraného majetku. V roce 1999 byl objekt mlýna vyhlášen kulturní památkou. Bohužel, nový vlastník stavby ji dál nechal pustnout. V roce 2014 objekt odkoupila rodina Šímova z Českých Budějovic. Poté nastala fundovaná obnova do dřívější podoby, v jaké byla po rekonstrukci roku 1930.

(Informace k historii Holubovského mlýna jsem získal od žijícího pamětníka pana Vladislava Svobody, který se tam narodil v lednu r. 1928 a poskytl mi písemné i ústní vyjádření).

Holubovský mlýn jsem v letošním září navštívil dvakrát a fotograficky jsem dokumentoval exteriér i interiér objektu a předkládám výběr ze snímků.

Současný vlastník památky pan Šíma hovoří o historii mlýna k návštěvníkům. Vpravo na snímku bělovlasý a s rukama za zády je místní rodák pan Vladislav Svoboda (1928).

Celkový pohled na mlýn od jihu.

Přítok vody k mlýnu náhonem. Zařízení zachycující hrubé nečistoty – větve, listí atp. je česle.

Odtokový kanál od turbíny.

Strojovna v prvním podlaží mlýna.

Na podlahách druhého patra se zrní dosoušelo. V popředí zdviž pro pytel s obilím, aby ho nosič shora snáze uchopil a odnesl.

V podstřeší na trámech je zavěšena soustava kol s převody, která poháněla kapsové výtahy.

V tomto demontovaném dřevěném potrubí vedoucím prostupy mezi podlažími se pohyboval pás s kapsami dopravující melivo.

Pod transmisním systémem je silo (část s okénky).

Náhled do tesařské konstrukce sedlové střechy.

Dole v přízemí měl mlynář jen malou kancelář s dobovým vybavením.

Ve mlýně se pekl domácí chléb. Tady se chléb vsazoval do pece. Na policích dřívější běžné pomůcky k provozu domácnosti.

V bývalé stáji mlýna je výstava s řemeslnickým nářadím i staršími stroji k obrábění dřeva.

Detailní náhled na jednu ze sestav nářadí.

Kampelíkova idea pomoci venkovu

František Cyril Kampelík (1805 – 1872) byl syn mlynáře; profesí lékař, ale též národní buditel, spisovatel, český vlastenec. Chtěl, aby se v českých zemích zlepšoval hospodářský rozvoj venkova.  Byl  propagátorem družstevnictví. Kampelíkovo heslo jeho ideu stručně formuluje: Co jednomu nemožno, všem dohromady snadno.  Do roku 1913 vzniklo u nás 5000 družstevních záložen a na jeho počest byly pojmenovány Kampeličky, tj. spořitelní a úvěrová družstva, která byla po roce 1948 nově nastoleným režimem zrušena.

Družstevnictví se dnes považuje za hanlivé slovo. Původní obsah a význam pojmu byl znehodnocen komunistickým režimem, když družstevnictví se organizovalo shora a silově. Kampelíkova myšlenka družstevnictví měla účel v oborovém sdružování podnikavých lidí zdola na základě dobrovolnosti a s nutným étosem zřizovatelů a kontrolních orgánů, tj. členů, představenstva i dozorčí rady. Taková byla praxe v době provozování Holubovského družstevního mlýna od r. 1913 až do roku 1953.

Heslo F. C. Kampelíka na fasádě Holubovského mlýna je opět obnoveno, byť se slovní odchylkou od původního (místo „snadno“ je tu snáze).

Fotografie: Zdeněk Hosman

Dřívější fotky mlýna i před nedávnou rekonstrukcí: http://www.mlyn.wbs.cz/historicke-foto.html