Bublifuky mediokracie

Mediální zaklínadla bájeslovím. Čeští novináři versus společnost. Strategie a triky mediální manipulace. Mediasféra ve svých osidlech.

Mediální zaklínadla: nezávislost, objektivita, vyváženost

Tzv. média veřejné služby – Česká televize (ČT) a Český rozhlas (ČRo) mají v Zákonu a Kodexu ČT, ČRo výslovně předepsáno, že si zakládají na otevřenosti, nestrannosti, objektivitě a nezávislosti. Praxe vysílání obou institucí ukazuje, že redaktoři a moderátoři ustanovení porušují svévolným přizpůsobováním. Specialista médií Jan Jirák a sociolog médií Jaromír Volek konstatují, že nezávislost, objektivita a neutrálnost je jen líbivá ideologie a mýtus, neboť v tržním prostředí jsou takové instrukce sotva uskutečnitelné. O porušování pravidel ve vysílání zejména publicistických relací v ČT informuje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Tištěná média hlavního proudu provozují strategii „nestranného stranění.“ Předstírají, že nic nepředstírají. Mainstream si přisvojuje moc ekonomickou i politickou tím, že ji vyrábí; starají se o to tzv. spin doctors. Jejich úkolem je realitu aranžovat a řídit, aby vyvolávala psychologicky podmíněné reflexy přihrávající tomu, koho si vybrali, aby byl u moci. Např. spin doctor Karl Rove, spolupracovník prezidenta G. W. Bushe v r. 2002 řekl: My jsme nyní mocnost, my tvoříme vlastní realitu. Zatímco vy ji budete zkoumat, my připravíme další nové reality, které budete moci zkoumat, a tak stále dokola (citace Sanguinetti, zdroj dole).

Čeští novináři versus společnost

Čeští novináři ztrácejí u velké části společnosti hodnověrnost. Důvody výzkumně ověřovali mediální oborníci za spolupráce 700 českých novinářů. Na otázku kam se v pětibodové škále na ose pravice – levice umisťujete, se 45% řadilo k pravici, 41% ke středu a 14% k levici. Toto sebezařazení novinářů je rozdílné od sebezařazení celku české společnosti. Autoři výzkumu z r. 2016 uvádějí, že k pravici se hlásí 30%, ke středu 35% a k levici 35% občanů. U novinářů součet pravice + střed vykazuje 86 %. U společnosti součet středu a levice je 70 procent.  V protikladu převažující politické víry dvou táborů můžeme vidět zápletku vzájemné rezervovanosti. V dalším zkoumání etických a profesních hodnot českých novinářů ve srovnání s jejich kolegy z Německa, Rakouska a Švýcarska k výroku: Vyjadřuji názory jen tehdy, pokud mám pro svá tvrzení jasné důkazy a důvěryhodné zdroje, souhlasilo 91% německy píšících žurnalistů, a 60% českých. Když čeští novináři nemají oporu ve faktech, zprávu splácají dojmologicky, tj. ze špekulací, lidově – laciných špeků. Důvěryhodnost je klíčový předpoklad novinářské profesní existence (výzkumná zpráva J. Volek, K. Urbániková, zdroj dole).

Strategie a triky mediálních manipulací

Mediokracie používá strategie i triky k manipulování veřejného mínění. Definuji: Mediální manipulace je snaha ovlivnit cítění a myšlení příjemců informací, vědomým i nevědomým postupem (u řečových rituálů jsou přítomné fráze, např. „vysílat signál“), slovem a obrazem. Připomínám jen část známých fíglů: Selekce témat:  V médiích se určí, o čem se bude mluvit, psát. Rozhodne se, co se zamlčí, tj. co jakoby neexistovalo. Odvětvím komunikace je též „nekomunikace.“ Černobílý svět v prostoduchém určování: hodný – zlý, chytrý – hloupý…, další možnosti neexistují; totalita ulpívá na dualitě světa. Taktika vnucované jednoznačnosti a záruky; z odposlechnutých výroků: „ujišťuji vás, věřte mi, jsem přesvědčen, nepochybuji, zařídíme, můžete se spolehnout, že…“ = papalášské slovní přísliby bez garance. Trik kvantita/kvalita ve výrocích: „Většina rozumných lidí se shodne (kdo se neshodne, není rozumný?); „ všechny seriózní redakce jsou důvěryhodnější, než dezinformační weby“ (které redakce jsou seriózní, určí domácí manipulátoři, anebo hodnotová, pro-transparentní eu-komisarka Jourová?). Předběžně otrávená studna je neférová taktika. Manipulátor předem ohlásí, že názory protivníků jsou motivované zištnými zájmy. Výroky: „Každý, kdo je k sobě upřímný, uzná…, každý komu není vývoj v této zemi lhostejný, s námi souhlasí“ (oponent pak riskuje, že dle kategorického tvrzení není k sobě upřímný a je netečný k vývoji domoviny). Taktika tabu ilustruje autoritářský, mocenský tlak. Výroky: „O tomto problému se nebudeme s vámi bavit (tedy, nemluvíme s vámi ocejchovanými  „nedemokraty, dezoláty, protisystémovými stranami“); „vy můžete akorát šoupat nohama;“ velitelsky: „Maul halten und weiter dienen! To je nejlepší a nejkrásnější“ (J. Hašek: Švejk).

Akční mediální manipulátoři

Cílem médií státních či soukromých není jen občany informovat, ale spolu s tím vyrábět a též  manipulovat veřejné mínění, neboli provozuje se speciální druh převýchovy lidí. Propagandisté mají předpřipravenou materii, jež je slepena z dogmat byznysových, mediálních i partajních věrouk. Agitující propagandisté ve své zaslepenosti z jednostranných jedině správných ideologií se takto stávají zajatci své ziskuchtivosti a lživosti. Petr Nutil, novinář, zakladatel a šéfredaktor webu Manipulátoři.cz ve své knize napsal, že pro pochopení světa médií jsou podstatné čtyři faktory; první zní: Média nejsou arbitrem pravdy. Půvabný úsudek mediálních manipulátorů.

Před koncem dřívějšího režimu se říkávalo: (Československá) Televize lže, jako když Rudé právo tiskne (RP byl tisk KSČ). Dnes Česká televize (část jejích aktivistických redaktorů) nelže, jen různě manipuluje veřejné mínění. Mediálně manipulačním schématem státní TV je známá nedělní relace OVM (Odpovědi Venouše Manipulátora). Ze staronové suroviny Venouš předpeče a spotřebitelům nabídne sváteční pišingr. Lační TV konzumenti se pak ládují jalovými oplatkami bez náplně. Venouš žvaní, pozvaným oponentům vstupuje do promluv, neboť nejsprávnější odpovědi předkládá jen on. Oponentům neumí, ani nechce naslouchat. Je mistrem v manipulativních tricích, jak jsou některé v textu výše zmíněné. V redakci zpravodajství ČT objevili zprávu, že se našel lék proti dýmějovému moru. Před vysíláním se redaktoři ptají: Nevíte, zda je námi podporovaná TOP partaj pro mor, anebo proti?

Citované i další studijní zdroje:

Jan Jirák, Barbora Kӧpplová: Masová média. Portál, 2015; 2. vydání.

Petr Nutil: Média, lži, příliš rychlý mozek; průvodce postpravdivým světem. Grada Publishing, 2018.

Jaromír Volek, Martina Urbániková: Čeští novináři v komparativní perspektivě; hybridní, virtuální a mizející žurnalisté v posttransformační fázi. Academia Praha a Masarykova univerzita, 2017.

Zbyněk Vybíral: Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci. Portál, 2003.

Gianfranco Sanguinetti: První, kteří zemřou, nebo… Literární noviny 4/2016, s. 8.