Vládní stratkom

Pokrokářská novořeč. Loutkohra principála F – frazéra. Petrův princip nekompetentnosti v byrokracii.

Pokrokářská novořeč

Newspeak, tj. novořeč v literárním zpracování románu George Orwella Devatenáct set osmdesát čtyři je totalitním režimem plánována tak, aby se jejím zavedením zmenšoval rozsah myšlení. Jedním ze způsobů slovní zásoby jsou složeniny ze dvou i více slov či jejich částí; příklady v anglickém originálu románu: goodthink (správné myšlení), doublethink (podvojné myšlení), thoutghtcrime (zločin závadného myšlení). Spřežky se staly rázovitým rysem úpadku politického jazyka nejen v románu, ale inspirovaly se jím současné evropské i české politické pseudoelity. V liberalistické novořeči se objevují všelijaké patvary a obsahy; jedním z nich je stratkom.

Strategická komunikace, zkráceně stratkom, měla být v ČR praktikována okolo r. 2016. Realizována je až vládou Petra Fialy: návrh dokumentu byl odborníky kritizován. Vládním zmocněncem pro média a dezinformace byl jmenován Michal Klíma, který na Úřadu vlády ČR pomáhal založit Centrum strategické komunikace. Klímovým začátkem byl stratkom kampaně Deštník proti drahotě. Poté projektoval udavačskou akci: Nahlásit dezinformace není práskačství (duben 2022). Byrokrat Klíma ve svém úřadu setrval rok. Existuje analýza a doporučení Strategická komunikace státu, ekonomická transformace (červen 2022); v jejím rozsahu 46 stran se vyskytují anglické výrazy, např. watchdogový  orgán, databáze a zapojování stakeholderů. Podle autorů textu nejen vláda, ale každé ministerstvo by na strategickou komunikaci mělo mít své vlastní experty. Objevil jsem, že ministerstvo vnitra připravovalo dezinfozákon, čímž se odvázala moje obraznost: V příslušném dezinformačním zákonu ministerstvo ostře ideologicky asi odliší dezinfo pozitivní (komunikace vlády, státní kanály ČT a ČRo, spřátelená média a kulturní údernictvo) a dezinfo negativní (dezoláti, vidláctvo). V praxi se ukazuje, že šiřitelé pozitivních i negativních dezinformací nemusejí mít své zařazení trvalé, v čase bývává převrácené. Když Helena Langšádlová, ještě jako kandidátka na funkci, dnes ministryně pro vědu a výzkum v interview ČT 24 dne 6. 12. 2021 na opakovaný dotaz: Co je strategická komunikace, odpovídala – „je to strategická komunikace,“ byl to náběh k budoucí frašce.

Loutkohra principála F – frazéra

V politice je důležitý dojem, vláda Petra Fialy to ví a sází na jevištní účinek. Občané – diváci ho mohli sledovat v inscenování letošního májového kusu zvaného Za pět minut dvanáct (Česko ve formě). Ze skla hlavoun předčítal, co se v hlavní roli nenaučil (původní profesí učitel češtiny neovládá základy rétoriky). Za doprovodu loutkovitých pohybů rukou čtyřicet minut nudně odříkal elastickou báchorku. Trvalou platnost má poznatek: nemá-li mluvčí temperament, náhražkou mu je ornament – fráze. Karel Čapek znalecky napsal V zajetí slov (1933): Fráze stírá rozdíl mezi pravdou a nepravdou; je mimo pravdu a lež.  Žádný logický podvod, žádná nesmyslnost nekorumpuje lidské myšlení tak jako fráze. Frazéra nepřesvědčíte, protože lže nevědomě, sám podváděn slovy, která přijímá místo věcí. Za nadbytek politických a politologických frází by mezi všemi daněmi měla být vymáhána daň nejvyšší, ať ji říká Petr nebo Šavel – obrácený Pavel. Komentátor Lidových novin, fanda současné vlády, Petr Kamberský trefil podstatu frašky 11.55, když napsal: Heslo Petra Fialy SPOLU nezvýšíme žádné daně, vstoupí do dějin politických lží – vláda zvedá daně všechny (mýlka, knihy mají daň sníženou; Lidové noviny 13. a 14. 5. 2023). Přídavkem k „ozdravnému balíčku“ je pak rozhovor jeho návrháře, ministra Stanjury: Možná jsme něco úplně nedomysleli, detaily balíčku ještě budeme řešit (rozhovor Z. Stanjury v deníku E15, dne 29. 5. 2023). Vládní strategická komunikace se inscenovala karikaturou.

Petrův princip nekompetence  

Strana mírného pokroku v mezích zákona ve svém volebním programu podle § 4. žádala Zřízení státních vychovávacích ústavů pro slabomyslné poslance. (Co je to poslanec, ví každý, a který z nich je slabomyslný, ví také každý). O tom, jak na základě pracovního výkonu, zásluh a loajality jsou povyšováni zaměstnanci z nižší pozice na vyšší, a jak v hierarchii organizace se změnou místa se mění ne/výkonnost lidí, sepsali satirické a praxí ověřované poučení Lawrence J. Peter a Raymond Hull: The Peter Principle: Why Things Always Go Wrong (Pan Books, 1969). Po žebříčku byrokratické mašinérie zaměstnanec kariérně postupuje až do místa, kde dosáhne úrovně své nekompetence. Neexistuje vazba mezi kvalitou výkonu pracovníkem podávaného na nižší pozici a schopností plnit zcela odlišné požadavky, jež jsou spojené s vyšší pozicí. Nová pozice vyžaduje jiné znalosti i dovednosti, které zaměstnanec nemá. Velikost neschopnosti je přímo úměrná výši postavení.  Povyšovaný dosáhne funkce, pro niž je úplně nekompetentní, ale zároveň bývá nesesaditelný. Příklad z knihy: zdatný učitel, loajální ke zřizovateli školy, je pozvednut na pozici ředitele školy, avšak novou funkci nezvládá. V českých zemích by dříve nebo nověji vlezl do politické strany, třeba ODS, STAN; může být pak zvolen jejím předsedou. Načež ho povýší na ministra školství, anebo vnitra? A když v nové funkci neuspěje, mohl by třeba být předsedou vlády. Informovaný čtenář si v souvislosti s  výkonností poslanců, senátorů i ministrů vlády ČR najde jmenovité příklady nízké kompetence politických figur. Úvodem této části textu jsem citoval ze stanov strany mírného pokroku v mezích zákona ke zřízení vychovávacích ústavů pro slabomyslné poslance, nuže klasikem i zakončeme: Já to předpovídal, řekl Švejk, ale v tom blázinci o tom ještě nic nevědí, ačkoliv by to měli mít z první ruky. Tuhle vojnu vyhrajem. A v dálných dálavách historie snášela se k Evropě pravda, že zítřek rozboří i plány přítomnosti (Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, 32. vydání, 1983).