Proč ve Švédsku zlehčují problémy s bombovými útoky?

Švédsko má už několik let problémy s násilím a bombovými útoky, který bohužel neustává. Jakémukoliv řešení ale brání falešná politická korektnost.

Už loni jsem psal, že falešná korektnost problémy Švédska nevyřeší a země má problémy s nezvládnutou imigrací. Za ten rok se situace nezměnila, a pokud ano, tak rozhodně ne k lepšímu. A co je ještě horší, Švédsko bohužel jen pokračuje ve své politice přehlížení.

Jedním z největších problémů jsou časté útoky výbušninami a je naprosto jasné, že dosavadní benevolentní přístup nefunguje. Známá švédská novinářka, která se sama označovala za neo-socialistickou feministku, Paulina Neuding, si ve svém článku It’s Time for Sweden to Admit Explosions Are a National Emergency (volně přeloženo: Je na čase, aby Švédsko přiznalo, že exploze jsou vážný národní problém) všímá toho, že vláda vyhlásila loni na podzim v reakci na neutěšenou situaci amnestii na výbušniny. Lidé mohli odevzdat výbušniny bez postihu. Velkorysý přístup se ale zjevně příliš neosvědčil. Dalším výbuchům se zabránit nepodařilo a nepodařilo se ani snížit jejich počet.

Paulina Neuding vedle toho zmiňuje další pro Švédsko nepříjemné skutečnosti. V prvních třech měsících letošního roku bylo hlášeno 50 výbuchů, což znamenalo zvýšení oproti stejnému období v roce 2018, kdy Švédsko zažívalo v průměru tři výbuchy za týden. Výbušniny se staly zbraní gangů, nicméně v posledních čtyřech letech, patří mezi oběti i  63letý  muž, který nevědomě sebral ruční granát ležící na ulici, dále také 8letý chlapec, který zrovna spal, když do bytu dopadl ruční granát, nebo také 4letá holčička Luna Mandić, která v roce 2015 zahynula se svým otcem, když bomba vyhodila do vzduchu jejich auto.

Skutečně děsivý červen

Opravdu děsivý byl i letošní červen. V pátek 7. června 2019 ráno v 9 hodin explodovala bomba. Výbuch zdevastoval dvě bytové budovy a bylo ho slyšet kilometry daleko. 25 lidí při něm utrpělo řezné rány a pohmožděniny a poškozeno bylo 250 bytů. Blízká školka byla evakuována a nemocnice naskočily do katastrofického modu. Naštěstí nikdo nebyl vážně zraněn. Podobné zprávy by člověk za normálních okolností očekával hlavně v zemích zmítaných vnitřními konflikty, jako je Afghánistán, Sýrie nebo Jemen. Jenomže k tomuto neštěstí došlo v Linköpingu, jinak poklidném univerzitním městě na jihu Švédska. A nebyla to jediná exploze v tentýž den. Další výbuch byl hlášený dříve ráno na parkovišti v Göteborgu.

Vlnu násilné kriminality zažilo v červnu letošního roku i město Malmö. 11. a 12. června zde došlo v průběhu 24 hodin ke třem explozím a o den dříve (10. června) také ke střelbě na hlavním nádraží v Malmö, kdy policisté postřelili člověka, který volal, že má u sebe bombu, kterou chce odpálit. K tomu bych ještě rád dodal, že dalších násilných incidentů se ve zmíněných dnech odehrálo více.

Skutečně jde Malmö správným směrem?

U poměrně známého města Malmö, kde se v posledních letech odehrála řada antisemitských útoků, se ještě zdržím. Když se švédský list Sydsvenskan zeptal sociální demokratky Katrin Stjernfeldt Jammeh, starostky města Malmö, na názor na poslední události, řekla: „Město se opravdu pozitivně rozvíjí. Malmö jde správným směrem.“

Konkrétní kroky města přitom svědčí o úplně něčem jiném, než o tom, že by v Malmö mělo být vše v pořádku. Jak jinak si totiž vysvětlit skutečnost, že radnice rozeslala personálu ve zdravotnictví a sociální péči seznam rad, jak se vyhnout nechtěným situacím?

V seznamu se například radí, aby si zaměstnanci vždy dobře naplánovali cestu i případné alternativní trasy. Dále by se lidé měli snažit minimalizovat čas, kdy parkují vlastní kolo. Před opuštěním schodišťové šachty si mají také dávat pozor, rozhlídnout se a vyhodnotit situaci ve svém okolí tak, aby se vyhnuli nechtěné situaci. Seznam radí i nekoukat do mobilu, držet se dál od lidí považovaných za potenciálně ohrožující či nebezpečné a celkově se mají všichni snažit minimalizovat „čas mezi domem a autem“.

Nemám nic proti radám pro větší bezpečnost práce. U radnice, která jinak do médií v podstatě říká, že ve městě nikdy nebylo bezpečněji, jsou ale konkrétně tyto rady opravdu zarážející. Navíc ani nejsou určeny přímo pro pracovní dobu.

Bagatelizace problémů nic neřeší

Problémem dle výše zmíněné Pauliny Neuding je, že podle převládajícího mínění v politické diskusi musí být tyto zločiny chápány v socio-ekonomických termínech a opatření v sociální oblasti mají být všelékem na sociální nepokoje. Jenomže právě Švédsko je dlouhodobě známé jako jeden z nejštědřejších sociálních států. Podle řady odborníků by se vláda měla zaměřit na reformu systému trestního práva, protože to současné bylo určené pro výrazně mírumilovnější společnost, než je ta nynější.

Jedním z důsledků nastavení současného systému jsou podle ní také neadekvátně nízké tresty pro mladé kriminálníky. Např. 16letý člověk usvědčený z vraždy v pizzerii ve Stockholmu v roce 2018 dostal jen tři roky institucionální péče pro mladistvé, což v žádným případě nelze považovat za adekvátní trest. Ke zvýšení pocitu bezpečnosti rozhodně nenapomáhá ani skutečnost, že země má jeden z  nejmenších policejních sborů na počet obyvatel  v celé EU.

Vážnost situace dokazují také slova Ulfa Kristerssona, lídra opoziční Umírněné strany. Ten v reakci na bombové útoky velmi ostře kritizoval vládní Sociální demokracii za to, že “ztratila kontrolu nad tím, co se děje ve Švédsku.“ Zprávy o nepokojích v některých čtvrtích, o nichž informují i mnohá seriózní zahraniční média, už delší dobu výrazně kazí severské zemi její image ve světě.

Země kdysi proslulá jako jedna z nejlepších míst k životu musela samozřejmě reagovat. Namísto řešení problému zahájilo Švédsko přesvědčovací kampaň, jejímž cílem bylo problémy v oblastech obývaných imigranty bagatelizovat. Jenomže zlehčování problémů opravdu nezabralo, ani zabrat nemůže. Ale na to si zřejmě Švédi musí přijít sami.

Přeji hezký den a veselou mysl!