Prohlížení bulváru přijde vhod na záchodě. Ke čtení v něm samozřejmě není vůbec nic, touhle blábolivou pšoukárnou se jen rychle listuje, což nám ušetří čas. K vyměšování se zcela přirozeně hodí, politováníhodné je pouze to, že obvykle páchne víc než exkrement na dně mísy. Je třeba uznat, že sem tam se bulváru povede něco zábavného. Nikdy sice nevyvolá vřelý smích, spíš s úžasem vrtíme hlavou, jakou opičárnu se zase nestyděli otisknout.
Ale bulvár dokáže být taky pěkný zaražprd. To pak trůníte a nic, protože se z míry nevkusu patrně udělalo mdlo i výkalům. Mám na mysli případy, v nichž se bulvár, věčně vrzající gramofon kydů a pomluv, staví do role morální autority. Tak třeba redaktorky, zoologicky bychom je mohli zařadit mezi krůty a slepice, si omočí pero v hnoji a tepou tisíckrát hezčí a schopnější ženy. Agátu Hanychovou a další modelky s myšlenkovou úrovní mentálně postižené jalovice do toho nepočítám.
Bulvár je zkrátka šašek, který si hraje na krále. A my si na to pomalu zvykáme. Před deseti lety byl přiblble prostoduchý, jen tak lehce přičechrával realitu, ale dnes? Dnes je krutý, zle sebejistý a má pocit, že je povolán k tomu, aby mentorsky kázal a bedlivě hlídal morálku ve společnosti. Všechny svoje články nakládá přímo ze záchodu, neupejpá se seškrábnout ty nejhnilobnější blitky, ale licoměrně je balí do voňavého papíru a prodává jako Velkou pravdu.
Co s tím? Bulvár nezmizí. Tohle smrduté kvítí roste po celém světě. Funguje na principu lidské zvědavosti, a ta je neukojitelná. Má právo na život, jistě. Ale neměli bychom zapomenout, že jde o póvl. Vetešnický šunt, navíc mizerně udělaný. Zpravidla v něm pracují pozoruhodně tupí lidé, kteří si bohužel myslí, že jsou reinkarnovanými Aristotely. Měli bychom mít tolik fištrónu, abychom tuhle bazarovou škváru nebrali vážně, protože pravdu nebo jediný hodnotný odstavec v něm nenajdeme.
Natožpak dobrý úmysl.
Ale bulvár dokáže být taky pěkný zaražprd. To pak trůníte a nic, protože se z míry nevkusu patrně udělalo mdlo i výkalům. Mám na mysli případy, v nichž se bulvár, věčně vrzající gramofon kydů a pomluv, staví do role morální autority. Tak třeba redaktorky, zoologicky bychom je mohli zařadit mezi krůty a slepice, si omočí pero v hnoji a tepou tisíckrát hezčí a schopnější ženy. Agátu Hanychovou a další modelky s myšlenkovou úrovní mentálně postižené jalovice do toho nepočítám.
Bulvár je zkrátka šašek, který si hraje na krále. A my si na to pomalu zvykáme. Před deseti lety byl přiblble prostoduchý, jen tak lehce přičechrával realitu, ale dnes? Dnes je krutý, zle sebejistý a má pocit, že je povolán k tomu, aby mentorsky kázal a bedlivě hlídal morálku ve společnosti. Všechny svoje články nakládá přímo ze záchodu, neupejpá se seškrábnout ty nejhnilobnější blitky, ale licoměrně je balí do voňavého papíru a prodává je jako Velkou pravdu.
Co s tím? Bulvár nezmizí. Tohle smrduté kvítí roste po celém světě. Funguje na principu lidské zvědavosti, a ta je neukojitelná. Má právo na život, jistě. Ale neměli bychom zapomenout, že jde o póvl. Vetešnický šunt, navíc mizerně udělaný. Zpravidla v něm pracují pozoruhodně tupí lidé, kteří si bohužel myslí, že jsou reinkarnovanými Aristotely. Měli bychom mít tolik fištrónu, abychom tuhle bazarovou škváru nebrali vážně, protože pravdu nebo jediný hodnotný odstavec v něm nenajdeme.
Natožpak dobrý úmysl.
