Bydlel jsem s Bolkem na koleji. Slíbili jsme si, že budeme v kontaktu i po škole, ale neviděli jsme se několik let. Slyšel jsem, že odjel do Anglie a snaží se prosadit jako grafik ve 3D studiu.
Jednou večer mi zavolal. Hlas mu obrousil smirek času, ale byl to on. Poprosil mě, jestli by u mě mohl přespat. Za pár dnů přiletí z Londýna a rád by ušetřil za hotel.
Přicestoval pozdě v noci. Z letiště se dopravil taxíkem. Vyhlížel jsem ho na ulici před barákem. Když lezl z taxíku, auto se rozhoupalo. Takřka omluvně se na mě usmál - notně přibral. Ale klukovský kukuč v hladkém obličeji zůstal stejný.
Dal si tašku ke mně a vyšli jsme ven. Nemohli jsme objevit žádnou hospodu, kde by ještě bylo otevřeno. Vyprávěl mi, že doma sháněl práci marně. Tak se sebral a odjel za bratrancem do Anglie. Bratranec umýval nádobí, Bolek hlídal parkoviště.
"Chtěl jsem ušetřit na pořádnej počítač," vykládal. "Pak jsem to zkoušel jako animátor v grafickým studiu."
Jenže brzy zjistil, že ambice má větší než schopnosti. Odložil sny na ramínko jako nepotřebný kabát a začal uvažovat pragmaticky. Uspěl v konkurzu na místo technika ve firmě, která prodává dveře na fotobuňku.
"A proto jsem tady. Zítra musím vyřešit malér v Lidlu. Naše dveře se tam chovaj nějak agresivně," uculil se.
Zapadli jsme do nonstop herny. Jako bychom sfárali do pekla. Smrdělo to tam a pivo nestálo za nic. Navrhl jsem, že se stavíme na benzínku pro lahváče a půjdeme do bytu. Ale Bolek měl jiný nápad.
"Kousek odsud jsme minuli nějakej klub."
"Hele, to byl bordel."
"Jo?"
"Harém pro zbohatlíky."
"Tak koukej, od firmy mám prachy na hotel. Slušný prachy. Díky tobě je neutratím, takže..."
"Takže?"
"Takže tě zvu dovnitř."
V nevěstinci jsem nikdy nebyl. Měl jsem pár kámošů, kteří tam chodili pravidelně, ale já cítil jakýsi ostych. Nechtěl jsem před Bolkem vypadat jako baba.
"O nic nejde," vytušil moje rozpaky. "Sedneme na bar a mrkneme na striptýz. V Anglii je to normální. Jen pokecáme. Stejně nemáme kam jít."
"Jedině na kutě. S lahváčem."
"Vole, už nám není dvacet."
Bylo rozhodnuto. Došli jsme k velkému secesnímu domu. U vchodu stály palmy v květináčích a vedle dveří hořely pochodně. Dal jsem Bolkovi přednost. Světácky se ušklíbl a vzal za kliku.
Vešli jsme do tlumeně osvětleného předpokoje. Byla to hloupost, ale vybavilo se mi, jak jsme takhle - bok po boku - chodívali na přednášky. Teď nás přivítala velice elegantní dáma za vysokým pultem. Vstup stál tisíc korun. Dostali jsme dvě magnetické karty.
"Veškeré útraty se připíšou na ně. Zaplatíte při odchodu. Příjemnou zábavu, pánové," popřála nám s vybranou grácií. Připadal jsem si jako v opeře. Vkusná dekorace ten dojem zesilovala. Ale vzduch byl ztěžklý vinou.
Ze stínu se vynořili dva urostlí vyhazovači v obleku a otevřeli nám dveře. Pohltilo nás šero a nasládlý pach. Šli jsme uličkou okolo dlouhého baru. Byl jsem nesvůj. Civěl jsem před sebe, ale periferně jsem rozeznával gauče a lenošky s lidmi.
Posadili jsme se k baru. Objednali jsme si pivo a whisky. Jako lordi, důvěrně obeznámení se životem. Po prvním loku jsme sebrali odvahu a rozhlédli se kolem. Nabito tu nebylo. Jen pár starších mužů, od pohledu majetných. Společnost jim dělaly dívky v dráždivém prádle.
Začala hrát hudba. Ozvaly se výkřiky a pisklavý smích. Ohlédli jsme se a spatřili hlouček dívek v tangách, košilkách, bikinách a jiných kostýmcích. Jejich pracovní stejnokroj doplňovaly podvazky a lodičky na jehlovém podpatku. Jedna brunetka se vyhoupla na pódium a chytla se tyče.
"Tak co?" podíval se na mě Bolek.
"Zajímalo by mě, kolik stojí to pivo."
"Kolik stojí to pivko?" křikl Bolek na barmana.
"Tři sta padesát korun."
Vyměnili jsme si významné pohledy.
"A to tady maj třetinky," potěžkal Bolek sklenici.
Ucítil jsem, jak mi něco vjelo do vlasů. Nesměle jsem se otočil. Těsně u mě stála vysoká zrzka a špulila na mě rty. Jednou rukou mě hladila, druhou si koketně přejížděla po bocích. Z černého korzetu jí trčela ňadra. Měla kozačky na absurdně vysokých jehlách.
"Ahoj," pozdravila. Přehrávala s nápadnou strojeností. Snažila se být smyslná, ale působila komicky. "Chcete se pobavit, chlapci?"
