Zbavme se sociálního státu

Spojení sociální stát je novodobou mantrou pro spoustu lidí, kteří se snaží pod pláštíkem falešné solidarity sami sebe přesvědčit o tom, že jsou v právu, pokud chtějí žít z pěněz, které sami nevydělali. Sociální stát je ovšem i jednou z příčin toho, na co oni sami žehrají, a tím je nesolidárnost těch ostatních. 

Když se podíváme do historie, tak současný systém sociálních výhod neexistuje déle než padesát let. Myslíte si snad, že v minulosti existovaly nějaké dávky v nezaměstnanosti? Nebo přídavky na děti? Nebo školství zdarma? Nebo důchody? Kdepak, lidé se museli spoléhat sami na sebe a na své blízké. Rodiče podporovali své děti a ty pak podporovaly své rodiče. Dnes, kdy se o vás stát takříkajíc „postará“, nemusíte řešit to, jestli vaše máma nebo táta mají co jíst, protože mají přece důchod, tak je můžete šoupnout do domova důchodců a tam se postarají. Sociální systém dnešní doby tedy dle mého názoru silně deformuje mezilidské a hlavně mezirodinné vztahy. Starat se o bližního svého není již potřeba, postarají se jiní. Tímto všechna ta slova o solidaritě, která zaznívají ze strany socialistů, padají na hlavu. Rodina jako fungující svazek, to je několik generací, které si mají vypomáhat a hlavně měly by vést své potomky k zodpovědnosti vůči svým blízkým. Odpovězme si sami, je-li toto ten správný systém.

 Neříkám, že bychom měli šmahem zavrhnout systém sociálního státu. Lidé by měli vědět, že v případě opravdové nouze tu existuje systém, který vás nenechá umřít hlady. Nicméně nastavení v současné době, kdy lidé jsou schopni z dávek i ušetřit, kdy pracující nejsou nuceni dělat si sami ze své svobodné vůle žádné rezervy na stáří, kdy školství a zdravotnictví bereme jako samozřejmost a ne jako něco, čeho je potřeba si vážit, tak takový systém deformuje člověka. A takový systém hlavně vychovává nezodpovědné a nesoběstačné tvory, kteří za sebe nechávají rozhodovat jiné. Nechtějme po nikom spartánskou výchovu, jen se zamysleme nad tím, co současný systém vychovává za jedince. Stěžovat si na to, jak se lidé odcizují, jak děti nerozumí svým rodičům, to je jednoduché. Přiznat si, že vinen je i současný systém, který z lidí dělá ovce, co se nemusí snažit o žádné uplatnění, protože se někdo postará, a že tento systém sami utváříme a podporujeme, to je už složitější.

 Demokracie nám dala do rukou možnost volby. Levicové strany se více či méně snaží využívat lidské pohodlnosti a tak se podbízejí. Rozdávají z něčeho, co není jejich a ještě dělají dluhy. Lidé zpohodlněli a práce tak pro mnoho z nich znamená sprosté slovo. Vykřikují slova o solidaritě a že je potřeba být k nim solidární, protože oni žádnou práci nemají. Solidárnost ale netkví v tom, že jsme nuceni pomáhat tam, kde to není potřeba, ale v tom, že chceme pomáhat tam, kde to potřeba je. Pokud bychom se dokázali zbavit této falešné solidarity, kterou se dnes mnozí ohání, možná by to chvilku někoho zabolelo, protože by přišel o své pohodlí. Ale v budoucnu by to možná pomohlo chovat se zodpovědněji k sobě samým a svým blízkým. Proto doufám, že naše příští vláda se pokusí tento sociální stát když už ne zrušit, tak alespoň řádně omezit, aby se lidé naučili postarat se sami, protože s trochou snahy budou lepším hospodářem sebe samých, než kdyby se o ně starat jen stát. Já radši peníze, které jdou z mých daní, věnuji tam, kde to opravdu potřebné je, než je strkat do nesmyslných dávek a přídavků. Jen mi dejte tu možnost, mě rodiče vychovali slušně a jsem si jist, že bych se o ně dokázal postarat sám.