Strom v Izraeli

Kde rostou stromy, neprojedou tanky (generál Kalahani). Keren Kayemeth LeIsrael (KKL) je zcela nepolitická, nevládní a nenáboženská organizace, která se již více než 100 let sbírá peníze po celém světě, za které pak skupovala půdu v dnešním Izraeli a tím dopomohla ke vzniku tohoto státu. Je tím pádem i největším vlastníkem půdy v Izraeli. Dnes KKL za sesbírané peníze pěstuje a vysazuje po celém Izraeli stromky. Díky tomu se začíná zelenat Negevská poušť, činnost KKL lze vidět i na družicových snímcích. Za třista korun si může každý koupit stromek, který pak bude v Izraeli vysazen. Mnohem lepší ale je si takový stromeček vysadit sám, jak se to povedlo i mně.  

Vše začíná svátkem tubišvat, což je v dnešní podobě svátek stromů. Kdysi dávno to byl den, kdy se za strom platila daň, dnes jde jen o oslavu života. Tubišvat se slaví v době, která je pro výsatbu stromků v Izraeli nejpříhodnější. Letošní tubišvat připadl na poslední lednovou neděli. Jde o společenské setkání, kdy se pije víno a pojídají se plody ze stromů. Druhý den poté prakticky celý Izrael chodí sázet stromečky do svých lesů. Jeden takový les má v Izraeli i Česká republika, kde si můžete svůj stromeček zasadit i vy. V našem případě šlo hlavně o symbolický akt, kdy jsme sazeničku jen zahrabali do připravené jámy, nicméně i tak po nás zůstalo asi 40 mladých stromků.

Stromy zadržují vodu, díky nově vzniklým lesům a vodním nádržím se z velké části Izraele stala ptačí rezervace, kde se na jaře a na podzim miliony ptáků migrujících po celém světe zastavují k odpočinku. Zalesněný Izrael je snem všech jeho obyvatel. Ročně KKL vysadí asi 2 miliony stromečků. Spousta z nich nevydrží, spoustu stromů spálí lesní požáry, často zakládané raketovými útoky Hamasu a Hizballáhu, ale i tak je Izrael světová jednička co se týká nárustu lesních ploch. Zasadit si strom, to je podle Izraelců dárek pro děti, mnohým z nich zaseli stromeček jejich rodiče, kteří se po lese v Izraeli nikdy neprošli, a tak i oni sázejí stromečky, aby ten les pro jejich děti byl čím dál větší. U nás je samozřejmostí zajít si o víkendu do lesa na borůvky, nebo na houby, pro Izrael to ale taková samozřejmost není, před rokem 1948 šlo praktikcy jen o písek, kameny a vyprahlou zem, kde rostla maximálně nějaká ta tráva, proto chcete-li zažít skutečnou úctu ke stromům, Izrael je to pravé místo. A nemluvím zde o žádném objímání stromů – kamarádů.

Projekty KKL nejsou zameřené jen na sázení stromků, jde i o další ekologické aktivity, často ve spolupráci s Jordánskem. Vznikají tak nové vodní plochy, ptačí rezervace. Spolupracuje i na záchraně Mrtvého moře. O této tváři Izraele se u nás mnoho nemluví, přitom jde o zásadní obraz země. Rakety, útoky Hamasu a jiné tragédie, to jsou novinářsky atraktivní témata. S agresorem a obětí. Vyvolá to rychlou emoci a prodá více výtisků. Skutečná emoce ze státu Izrael ale tkví v něčem úplně jiném. Je to zrod. Zrození něčeho nového ve světě, který za celou svou historii nezažil období klidu a míru. A ač se nám to odtud ze střední Evropy zdát nemusí, tak současná doba je pro území Izraele tím nejmírovějším a nejvíce prosperujícím obdobím v jeho historii.