Paroubku neškoď!

Koukal jsem nedávno na jednom českém zpravodajském kanále na sestřih historických událostí vztahujících se k únoru 48. Notoricky známý Gotwaldův výstup o tom, jak se právě vrátil z hradu, záběry na studující "rozvraceče" státu atd... Rétorika let padesátých může mrazit, leč s poslancem Paroubkem a Rathem se vrátila i v jedenadvacátém století a na "údernosti" nic neztratila.

Po druhé světové válce si naše země užívala jen pár let jakési demokracie, dá-li se tomu tak říkat. Už v této době se komunisté, mocně podporovaní Stalinem, drápali k moci ne zrovna vybíravým způsobem. Vyhrožování a vydírání bylo na denním pořádku. Kroucení krky jakbysmet. Někteří se tomu tehdy smáli, jiní se báli.

Po více jak padesáti letech to tu máme zas. Sic to nejsou komunisté, ti se na ty svá kroucení krkem omezují k 1.5. na výstaviště, nicméně o to je to možná nebezpečnější. Téměř den co den si můžeme přečíst, jak Rath někomu někde vyhrožuje za to, že někdo nechce jako on porušovat zákony. V zahraničních médiích si z ČR dělají v lepším případě legraci za to, jak u nás jeden nabubřelý socialista svrhnul vládu v tom nejméně vhodném okamžiku. Jeden můj italský známý na to řekl: "My sice máme Berlusconiho, to je taky pěknej vejlupek, ale alespoň kope za Itálii. Ale ten váš Paroubek, ten v té prostoduchosti vyhrál ligu mistrů." Nebo jak to řekl jiný můj kamarád: "To bylo jako když kopneš ženskou v sedmym měsíci do břicha a ještě z toho máš radost..."

Samozřejmě svržení vlády byla jen poslední kapka, sociálnědemokratický bojkot vazeb na rozumně smýšlející svět začal mnohem dříve. Stačí si vzpomenout na mise v Afghánistánu, které díky němu byly málem zrušené a další mezinárodní ostuda byla na světě. Či jeho projev po prohraných volbách, který se objevil přetisknutý v několika zahraničních denících.

Škod, které Paroubek napáchal vně ČR je dost, více jich je ale uvnitř samotné země. Stačí si přečíst jeho program o boji s krizí, který by způsobil rozpočtovou bublinu, po jejímž prasknutí by nám i Maďarsko připadalo jako ráj na zemi. Nebo jeho neutuchající podpora hejtmana Ratha, který si beztrestně porušuje zákony, krade peníze z daní a rozdává je na jakýchsi rathovkách, místo aby opravil nějakou tu silnici, ze které se po zimě stal zákop.

Velice humorná mi také přišlo jedno z posledních prohlášení pana Škromacha o tom, ať ODS drží hubu. Šlo o reakci na nějaký předvolební meeting, kdy se zřejmě někdo z ODS nedobře zmiňoval o ČSSD. Stačí se podívat na billboardy socialistů a jejich heslům Zabraňme návratu ODS, nebo šíleným Rathovým výrokům, že za vše může ODS (včetně za zmizení toaleťáku na jeho WC). A ejhle - vy můžete a oni nemůžou? Takže takhle vypadá demokracie v sociální demokracii?

Celý tenhle článek možná vypadá jako agitka a ano, on agitkou je. Blíží se volby, agitovat se bude a já nejsem tak silný jedinec, abych dokázal psát bez emocí. Nechci podporovat žádnou konkrétní stranu, ale chtěl bych svojí trochou do mlýna přispět k ukázání toho, co nám hrozí, vyhraje-li volby strana s takovým vedením, jaké má momentálně ČSSD. Nic než jedna velká ostuda a blamáž, nezměrný populismus a touha pomoci hlavně sobě samým (viz Paroubkův postoj ke snížení platů vysokých manažerů, ale běda tomu, kdo sáhne na jeho peněženku). A na závěr velmi reálný a konkrétní návrat komunistů do vlády, kdy si již nyní ČSSD zadává průzkumy, jak moc to lidem bude vadit.

Sociální demokracie nebyla vždy taková. Ač jsem s jejím programem nesouhlasil, musel jsem jí jako stranu respektovat. Ne že by její vlády byly kdovíjak skvostné, dělat dluhy v dobách růstu je bez pardonu prasárna, ale vždy uvnitř existovala slušnost a ať Špidlu nebo Grosse by nikdy nenapadlo byť jen prstíček podat komunistům. V současné situaci je ale ČSSD stranou nebezpečnou a je potřeba si to uvědomit. Ne sice životu nebezpečnou, ale chceme-li být hrdí na to, že žijeme v ČR, pak to poslední, co tu potřebujeme je Rath a Paroubek.