Nemít rád Klause se nenosí...

V mém posledním článku jsem se opět opřel do naší hlavy státu. Začal jsem s lehce familiérním oslovením a také jím skončil. Každý chápavý člověk musel pochopit, že se jednalo o nadsázku. V průběhu jsem se nedopustil jediné urážky či jiného napadení, jen jsem vycházel z fakt, které si kdokoliv z nás může přečíst ve většině seriozních periodik. A pak jsem jen s pobavením sledoval diskuzi pod článkem obviňující mě z mládí (to zejména, mládí se tu zřejmě nepromíjí) a z všeználkovství (ač bylo popsáno, odkud jsem čerpal své zdroje). Krom toho, jak už tu bývá často zvykem, začala jistá skupina napadat i příspěvky od lidí, kteří můj názor akceptovali. Nemít rád Klause jednoduše není v módě.

Při jakékoliv nesouhlasné poznámce na prezidenta v článcích na blogu idnes se vyrojí skupina jistých lidí, kteří to dávají autorovi takříkajíc "sežrat". A to dokonce i tak, že někteří již raději pod svými články diskuzi nepovolují, aby se pak o sobě nemuseli dočíst všemožné, někdy i sprosté, invektivy. Dost často je zmiňováno, jak je vůbec možné, že cucák jako já (mimochodem je mi třicet let, jsem ženatý a pracuji na celkem vysoké pozici v jedné mezinárodní společnosti), si může dovolit neprojevit úctu k panu prezidentovi. Povím Vám vážení, jak je to možné. S naprostou většinou názorů pana Klause se ztotožnit nemohu a ani neumím. Nemohu mít úctu k člověku, který podepsal a vymyslel opoziční smlouvu. Nemohu projevit úctu člověku, který se ke globálnímu oteplování staví tak, jako pan Klaus. Nemohu mít úctu k člověku, který spáchal kuponovou privatizaci. A tak dále, a tak dále... A nemohu apriori projevit úctu k úřadu, ve kterém mimo pana Masaryka a Havla zasedali i Gottwald a Husák. Nebo snad ano? Chtějí mi tím připomínáním úcty k úřadu někteří lidé naznačit, že oni úctu k prezidenskému úřadu měli i za Husáka? V tom případě sorry, ale já to neumím. Mou úctu mohu projevit jen opravdu silné osobnosti, jejíž názory v hlavních bodech korelují s mými. Proto se mé úcty nikdy nemůže dočkat ani pan Klaus, nebo pan Paroubek, Grebeníček, Čunek...

Přesto respektuji názor druhých, kterým tito lidé imponují. Jsem s nimi schopen vést normální diskuzi, jít s nimi na pivo a logicky obhajovat můj názor. To bohužel dle všeho někteří diskutující ze zdejšího blogu schopni nejsou. Pod nicky jako důchodce či mamamia mi sdělují, jaký jsem to vlastně člověk a jak mě mají prokouknutého. Gratuluji vám, že jste tak dobří. Tedy ano, přiznávám, že současný prezident mi k srdci nepřirostl. Takříkajíc mým prezidentem byl pan Havel, na kterého plivají síru právě ti, co glorifikují Klause. Vaše věc, jsem jiného názoru. A jsem rád za jakýkoliv názor, který je protipólem toho mého, je-li vyjádřen důstojnou formou, protože má-li pan Klaus obhájce, kteří svou obhajobu staví pouze na výsměšcích a urážkách, tak to důstojné určitě není.

Přiznávám i některé světlé chvilky, které na současné hlavě státu nacházím. Jednou z nich je i hlas pro radar. To jen tak na okraj, abych ukázal světu, že se snažím hledat i to dobré v názorově rozdílných povahách. Prezentuji své názory v takové formě, o které předpokládám, že je objektivním a pod mým úhlem pohledu i seriozní. Debaty, které se poté občas rozvinou, jsou krásnou sondou do hlubin čtenářských duší. Děkuji všem za korektní názory.

Na závěr: krom pana Klause mi ještě není sympatický Paroubek, Rath, Tluchoř, všichni komunisti, fašisti atd... (pořadí je náhodné). To jen, abych náhodou nebyl poplácáván po zádech někým, kdo si mé antiklausovství špatně vyložil.