Krize? Sociální stát!

Jedním z hodně častých argumentů proti současné vládě ze strany voličů levice je krize. Jen co nastoupil Topolánek, už tu máme vyšší nezaměstnanost, zavírají se fabriky, recese na obzoru. Jo to za socialistů, to nám to jen kvetlo, koruna sílila, nezaměstnanost klesala, hdp rostlo. Výdobytky sociálního státu se prý musí udržet stůj co stůj, jen díky nim krizi porazíme. Jenže právě díky snaze o "sociální stát" krize vznikla.

Vize sociálního státu je snem každého populistického politika, který ví, že díky ní se dají nachytat voličské hlasy spíše než na hlášky o volném trhu, neregulovaném nájemném apod. Sociální stát znamená zasahování politiky do pravidel trhu s jeho samoregulačními mechanismy. Máte to jako s kytkou. Roste vám pěkná zdravá kytka, ale chcete větší? Koupíte hnojivo a pohnojíte, aby vyrostla víc. Ona opravdu víc roste, ale s jídlem roste chuť a tak se stane, že kytka se přehnojí a umře. Zatímco bez hnojení by vyrostla také, ale ne tak rychle. Stejné je to s ekonomikou. Pokud jí necháte, dokáže sama sebe regulovat, poptávka nabídka se o sebe postarají samy. Pokud se ale budete snažit jí podpořit, může se stát, že vám ujede ruka a jste v háji a nastane krize.

Počátek současné krize lze nalézt za dob prezidentování pana Clintona. Ten jako demokratický prezident (často se na něj odkazují i naši socdem předáci) uvolnil zákony o hypotéčním trhu. Před tím se každá banka snažila svého klienta alespoň jakžtakž vyprofilovat, aby bylo jasné, že dotyčný bude mít na to své závazky uhradit. Clinton řekl NE. Prý se jedná o diskriminaci menšin, které doposavad hypotéčním sítem nepropadly. Nu a co se nestalo, hypotéku najednou mohl dostat každý. Sice za občas nesmylsné úroky, ale nemuseli jste dokazovat pomalu ani své jméno a hypotéku vám schválili. Nedejbože, že by ne, to se pak okamžitě vyrojil hrozen právníků, kteří by šli té ošklivé bance po krku, že vás diskriminuje. A tak se stávalo, že nezaměstnaní si kupovali krásná velká auta a obrovské baráky, zadlužovali se stále více, jedním dluhem vytloukali ten předchozí, splátky rostly, ale proč koukat do budoucna? Žijem jen jednou, tak si užijem. Krom toho každý hypotéční dealer dostával za novou smlouvu tučnou provizi a kdo by nevěřil chlapovi v kravatě, takže hypotéky se rozdávaly i před úřady práce. Takže najednou uprostřed toho rybníku rostla jedna velká bublina peněz, které defacto neexistovaly. Nu a co udělá každá banka s takovouto hypotékou? Zcela logicky se jí snaží zbavit. Několik takových hypoték zabalí do úhledného balíčku a prodá je dál. Vždyť podívejte, jaký úrok vám ti lidé zaplatí! A máte to jisté, no tak nekupte to! Takže vlastníte-li pak nějakou takovou hypotéku, vůbec neplatíte bance, která vám půjčila, ale třeba támhle Pepovi Depovi, co si jí od té banky koupil. No a kdo takové hypotéky nejčastěji kupoval? Zase banky. Většinou ty investiční, jako třeba Lehman Brothers, a nebo banky v Evropě, které americkému zboží bezmezně věří a budují si pak díky nim krásná portfolia pro své klienty, kteří jim za to opět solí prachy, i když tentokrát ne ve formě nákupu samotných hypoték. Taková banka si totiž může dovolit pro své klienty nabídnout zvýhodněný úrok na termínovaném vkladu, který přebije konkurenci. A co z toho má? No samozřejmě nové peníze, které zase dále může půjčovat....

Jenže zatímco banky vesele vydělávají a jejich klienti též, tak někde nám něco kvasí... a čím dál rychleji. Najednou se vše dostalo do bodu, kdy si již dlužník nemůže půjčit další peníze na splácení starého dluhu... a přestane splácet. A co se stane? Banka mu sebere dům. A těch domů je čím dál více.... Jsou jich stovky a tisíce.... A co s nimy má ta banka asi tak dělat? Zkusí je prodat. Jenže jich má tolik a nikdo je nechce, tak musí s cenou dolů. No a tím pádem prodává mnohem levněji, než ve skutečnosti na ně půjčila. A to je ještě šťastná, protože to prodá. Když neprodá, tak co? No musí se o dům starat, aby nespadl na hlavu. A další peníze.... A ty krásné hypotéční balíčky najednou nemají žádnou cenu, protože je nikdo z druhé strany nesplácí. Vlastně už to nejsou hypotéky, ale bezcené kusy cihel, které nikdo nechce. Tímhle se najednou ztratila ohromná kupa peněz.

První, koho se to dotklo, byly velké americké pojišťovny a hypotéční banky. Aby nepadly, stát do nich musí lít ohromné peníze. ale to nepomáhá. Banky si nevěří, nepůjčují si peníze mezi sebou. Spousta jich krachuje. A také končí firmy, kterým tyto banky již nepůjčí. Spousta lidí nemá práci a ani peníze, tudíž si nemohou nakoupit auta či telefony, na které byli zvyklí. A krachují další firmy, od kterých si nikdo nic nekoupí. A banky stále nepůjčují, protože vlivem předchozích událostí se bojí, že jejich peníze někde nenávratně zmizí. Když se nad tím zamyslíte, tak to všechno má vcelku logiku a není to až tak složité pochopit. Ano, píši to velmi stručně, to ale aby to pochopili i ti lidé, kteří si stále myslí, že vše vyřeší jen třináctý důchod, zrušení poplatků a vyšší dávky pro všechny. Jenže tímhle to právě vzniklo. Snahou dát všechno všem. Mohl bych psát o dalších důsledcích, co z toho vyplívají, ale to je již notoricky známé. Vím, že přesvědčené zastánce sociálního státu tímhle ovlivnit nelze a oni si najdou své argumenty pro jeho zachování a nakonec to vše svedou na kapitalismus. Já na nikoho nic házet nechci, jen ukazuji, jak se věci mají a pokud to někomu pomůže pochopit kořeny toho, o čem se teď v novinách každý den píše, budu rád. Další dluhy nic nevyřeší a ač si jinak pana profesora Švejnara vážím, nemohu souhlasit s jeho teorií krátkodobého dluhu, protože splácet dluhy jsme neuměli ani v dobách růstu, tak jak jsme si jistí, že je budem splácet v dobách recese?

Velká bublina již vyplavala na povrch a za velké detonace praskla. Hladina rybníčku o pár decimetrů klesla, ale bude se dál dopouštět, teď jde o to, zda-li rychle či pomalu a taky aby dole nevznikaly další bubliny. Ekonomika si se vším poradí sama, zotaví se, vlády by teď měly spíše než o vydávání nových peněz přemýšlet o tom, jak vrátit lidem důvěru, že koupání v tomto rybníčku je bezpečné a není se čeho bát. A to nebude tím, že si budem hrát na Jánošíky a budem dělat další dluhy. Protože tu první bublinu udělali lidé a podívejte se, jak to dopadlo. Co terpve, když tu bublinu začnou dělat vlády....