Politika v době umělé inteligence #3: Koncipování „paralelní kyber-polis“

Pro vymanění se z totalitního režimu v 70. letech 20. století definoval disident, kybernetik a počítačový odborník ve Výzkumném ústavu železničním Václav Benda koncept, tzv. paralelní polis. Dnes definujme "paralelní kyber-polis".

V nastupující době umělé inteligence také hrozí různé nové druhy totalit jako kyberokracie či algokracie. Měli bychom tak na základě našich zkušeností s definováním paralelní polis nyní definovat její obdobu, tzv. "paralelní kyber-polis" , která by byla obdobně koncipována v oblastech:

- Obsahová náplň pro neustálé hlídání a ověřování míry občanských práv a svobod, které má stát tendenci omezovat.

- Míra paralelní nezávislé kultury a různých sfér umění, které jsou provozovány a rozvíjeny bez povolení a podpory ze strany veřejné moci.

- Míra paralelního školství a vědy, které představují realizaci práva na svobodné vzdělávání a rozvoj vědeckého bádání.

- Míra paralelního informačního systému jako výrazu práva na svobodné šíření informací.

- Míra paralelní ekonomiky založené na vzájemnosti a důvěře v jednotlivé osoby, tzn. přirozeného reputačního principu s nekontrolovanými směnnými prostředky a měnovými nástroji.

- Míra rozvíjení pro-občanských stínových politických struktur do takové funkční podoby, že budou schopny nahradit jakýkoli proti-občanský vládnoucí režim.

- Míra paralelní zahraniční politiky pro stabilizaci a zakotvení občana v mezinárodním kontextu a pro hledání potenciálních materiálních i myšlenkových zdrojů.

Takový informační model občanství by reprezentoval vztah občana a společnosti s jeho charakteristikami - tzv. virtuální model občanství v časové, finanční a věcné oblasti a toto soustředění a propojení informací v modelu by přineslo jeho dříve nedosahovanou informační komplexnost a usnadnilo tak občanovi rozhodování a pomohlo předcházet výskytu problémů. Demokracie totiž bude hotova až si každý uvědomí svůj spolurozhodující vztah k státu, vládě, úřadům nebo k parlamentu. Někdo se ale nemusí vžít do toho, že demokracie, vládnutí nebo pořádek je kolektivní dílo, na kterém i on má svůj kousek účasti, odpovědnosti a případně spoluviny. Duševně často ještě může žít pořád ve stavu nevolnictví, ovládanosti či nesvobody. Nyní mám již stav techniky umožňuje, aby každý mohl být „Osoba Samostatně Občansky Činná“ - občan jako jednočlenná politická strana, bez kompromisů mezi stranickými aparátčíky a svým svědomím.

Čtěte na podobné téma:

Politika v době umělé inteligence #1: "Senát zesnulých osobností" udržitelné společnosti

Politika v době umělé inteligence #2: "Česká identita" skrze synergii "českých prezidentů"

Více svobody slova na Západě: Tvoří informované voliče a ti funkční demokracii