Otto Wichterle o nezávislosti Akademie věd

Životopisná kniha Vzpomínky od Otta Wichterleho uvádí na straně 138, že XXIV. valné shromáždění ČSAV (17. a 18. dubna 1968) bylo pozoruhodné tím, že se zde poprvé (a bohužel i naposledy) mluvilo vesměs spatra místo předčítání předem připravených a bůhvíjakými organizacemi schválených referátů.

Podle Wichterleho v postojích členů Akademie, kteří se jednání aktivně účastnili, převažovaly nelítostné útoky na prezidium, motivované také tím, že tak mohli mnozí snadno smýt svůj podíl odpovědnosti za dosavadní autoritativní, a tudíž málo demokratické poměry v Akademii. V tom se vyznamenávali podle něj zvláště jeho kolegové komunisté ze společenských věd. Pokládal tak za nutné vystoupit se svým stanoviskem nestraníka, kterým chtěl vyjádřit svůj vztah k politickým poměrům za pražského jara 1968 a vůbec jeho názor nestraníka na totalitní režim.

Záznam z XXIV. valného shromáždění ČSAV:

Akademik Wichterle: ,,Vážené shromáždění, slyšeli jsme v průběhu těchto dní ve všech rejstřících hrát na téma demokratizace a svobodného rozvoje vědy. Mnozí zvýšeným hlasem táborových řečníků vrhali hromy a blesky na orgány Akademie jakožto nositele všech možných deformací. Pokusil bych se vrhnout na tyto vztahy světlo z jiného směru: bude to zase asi jednostranný pohled, ale bude jiný a mám dojem, že tu ještě, nebyl vysloven. Jde totiž o to, že - jak se mi zdá - jednaly orgány Akademie přesně tak, jak jim ukládal zákon, a o zákonu se tu nemluvilo nebo když, tak se mluvilo o jeho periferních ustanoveních spíše než o zákonu. Nemluvilo se zejména o tom, co zákon ukládá již ve své preambuli, která naprosto jednoznačně ukládá Akademii plnou poslušnost Komunistické straně Československa. Ukládá Akademii, aby ve všem svém počínání respektovala směrnice, stanovené Komunistickou stranou Československa. Tedy jaképak výtky orgánům Akademie, že se chovaly podle tohoto zákona, že respektovaly směrnice, které vycházely z tohoto politického centra?...

…Chtěl bych říci zejména to, že když jste naváděli k tomu, co se v budoucnosti má v řídících orgánech Akademie dělat nebo jste je za něco kritizovali, že jste je naváděli k překračování zákona. Jestliže s jejich chováním, které vyplývá ze zákona, nesouhlasíte, prosím vás, dotýkejte se tohoto zákona. Je to vědečtější postup, než který jste volili. Chválili jste dokonce orgány prezidia za to, že se dovedly pohybovat v trhlinách politického aparátu. To je švejkovská politika. Je to typické pro náš národ, máme v tom ohromnou rutinu. Já sám si myslím, že jsem se pohyboval v mnoha trhlinách, ale není to důstojné vědeckého sboru...

….To je můj dojem, ale myslím, že strana nikdy nedopustí, aby tato preambule ze zákona zmizela, protože tím by se strana zbavovala mocného nástroje, kterým je věda. Tím si vykládám to naprosto diskrétní mlčení o této otázce. Budeme muset nadále s touto preambulí počítat. A v tom případě jsou irelevantní všechny návrhy, které tu byly vzneseny o nezávislosti vědy, o plné volitelnosti orgánů, které jsou orgány politickými. To je přece v rozporu se zákonem. Jestliže zákon proklamuje komunistickou stranu jakožto jedinou instituci, vůči které je Akademie odpovědna - nikoli snad nějakým absolutním vědeckým pravdám nebo svědomí vědců atd. - bude tato strana i nadále určovat podle zákona Akademii, jakým způsobem má postupovat - a může to být míněno až do úplných detailů – čili když se komunistická strana rozhodne, že např. Sviták má být odstraněn, musí se ho prezidium zbavit a vyloučit ho ze strany. Jestliže komunistická strana rozhodne, že Sviták má být přijat opět do Akademie, prezidium musí splnit tuto směrnici, ikdyby nechtělo...

…V minulosti to nebyly deformace, nýbrž to byla forma, která byla Akademii dána a která platí nadále. Nikdo to nedeformoval, každý se jen touto formou ukázněně řídí; tím spíše, že vedení Akademie je komunistické a již jejich stranická disciplína jim přikazovala, aby se řídili instrukcemi z politického centra. Bylo by naprosto nesprávné, kdybychom je za tuto jejich činnost jakožto osoby chtěli kritizovat.“

Akademik Šorm: „Než dám slovo k faktické poznámce profesoru Kalábovi a akademiku Kořínkovi, chtěl bych říci k akademiku Wichterlovi, že doufáme, že preambule bude změněna. V akčním programu strany je to řečeno tak, že je naděje, že Akademie se stane nezávislou institucí.“

Z uvedeného je tedy zřejmé, že pokud chce být jakákoli instituce nezávislá na státní správě a právě zvolené politické reprezentaci, jako v tomto případě ČSAV na KSČ, tak musí být na ní nezávislá v prvé řadě ekonomicky. Nedokáži si představit, že by kterýkoli správce veřejných financí komukoli poskytoval podporu bez souběžné závazné dohody o kontrole na co a jak je podpora vynakládána.

Přičemž není zde jen riziko ztráty nezávislosti z důvodu "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej", ale i možnosti, že i když by taková dohoda byla sepsána idealisticky a prakticky byla naplňována, vždy se mohou časem objevit podnikavci s jiným právním výkladem a chtít skrze státní autoritu využít daný text pro cíle jiné. Státní autorita by tedy na řízení určitých institucí měla rezignovat a ponechat jim jejich úplnou nezávislost, včetně nezávislosti v získávání dobrovolných finančních darů od občanů a nevynucovat jejich podporu pomocí daní. Myslím, že touto cestou by právě na vědu šlo také daleko více financí než nyní.

Čtěte na podobné téma:

Otto Wichterle: Vzpomínky – odzbrojující životopisná kniha