Odstíny šedi v rusko-ukrajinské válce

Překlad článku „Shades Of Gray In The Russia-Ukraine War“ od Sheldona Richmana publikovaném na webu The Libertarian Institute dne 15.4.2022.

Sheldon Richman je výkonným redaktorem Libertariánského institutu a bývalým vedoucím redaktorem Cato Institute a Institute for Humane Studies, bývalým redaktorem časopisu The Freeman a bývalým viceprezidentem Future of Freedom Foundation. Publikoval také např. v Reason a bývá překládán i českým Liberálním Institutem. Mezi jeho nejnovější knihy patří Coming to Palestine a What Social Animals Owe to Each Other.

Odstíny šedi v rusko-ukrajinské válce

Pokud hledáte morální příběhy - střety mezi jasně dobrými a jasně špatnými - doporučuji vám podívat se jinam než na geopolitické divadlo. Tam najdeme jen konflikty mezi odstíny temnější šedi.

Zdá se, že tomu tak bylo v průběhu celých dějin. Říše a rádoby říše soupeřily s konkurenčními říšemi a rádoby říšemi o území, zdroje, daňové poplatníky a vojáky. Žádné překvapení: vlády budou vládami, a to není dobré. Tím nechci říci, že se odstíny šedi vůbec nelišily, možná dokonce občas i výrazně, ale cílem byla vždy především kořist a kontrola lidí. Zájmy prostých lidí byly příčinou jen zřídka, pokud vůbec někdy.

Vidíme to na ruské válce proti Ukrajině. Řekněme si to jasně: Vladimir Putin a jeho ruská vláda se svobodně rozhodli poslat vojenské síly přes hranice na Ukrajinu. Jejich vojenský personál jim vyhověl. V konečném důsledku nesou odpovědnost za svá rozhodnutí, a tedy i za smrt, zranění a chaos, k němuž dochází. (Výjimku dělám pro prokázané operace pod falešnou vlajkou na ukrajinské straně, pokud se na nějaké přijde).

Nyní, když je otázka primární viny vyřešena, můžeme přejít k diskusi o spoluzavinění. Doufám, že jsem nikomu neponechal příliš prostoru pro argumentaci, že přisuzování spoluzavinění jiným osobám má za cíl zprostit ruský vládní personál odpovědnosti.

Jaký druh zavinění mám na mysli? Je to něco na způsob nastražení pasti a naložení návnady s cílem nalákat cíl. Rusko se muselo rozhodnout, že do ní vstoupí, ale ti, kdo past nastražili, nemuseli udělat to, co udělali. Tudíž přispěli k hrozné situaci.

Mnozí odborní analytici již dlouho poukazují na to, že americká vláda přinejmenším od konce 90. let vědomě provokuje Rusko tím, že rozšiřuje NATO až k západní hranici země, do níž začlenila většinu spojenců a některé republiky bývalého Sovětského svazu. Americká vláda a další představitelé NATO již léta veřejně hovoří o tom, že by chtěli do NATO pozvat bývalé republiky Ukrajinu a Gruzii. Všichni věděli, že Ukrajina je obzvláště citlivou záležitostí, protože dlouho představovala nárazník mezi Ruskem a státy na západě, zejména Polskem. Sovětský svaz byl ve 20. století třikrát napaden, dvakrát Německem a jednou Polskem, oběma členy NATO od zániku SSSR.

Varování před postupem NATO na východ bylo příliš mnoho a zaznívala od tak rozdílných osobností, jako jsou Henry Kissinger a Noam Chomsky, guru sovětské rebelie Paul Nitze a architekt sovětského zadržování George Kennan.

Současný ředitel CIA William J. Burns v roce 2008, kdy byl velvyslancem George W. Bushe v Rusku, varoval, že žádný ruský vůdce - konzervativní ani liberální - nikdy nebude souhlasit s přijetím Ukrajiny a Gruzie do NATO. Burnsovo uniklé memorandum bylo napsáno krátce poté, co NATO veřejně prohlásilo, že vítá žádosti těchto států o členství.

Bylo to před 14 lety a šest let předtím, než americké ministerstvo zahraničí pomohlo rozpoutat nacisty podporovaný puč, který odstavil od moci Rusku přátelsky nakloněného, ale demokraticky zvoleného prezidenta - přestože ten opozici v ulicích dělal ústupky, včetně výzvy k předčasným volbám. Motivem pro americkou vládu byl záměr tohoto prezidenta odmítnout exkluzivní ekonomické a politické vztahy s Evropskou unií, aby mohl přijmout půjčku s liberálními podmínkami od Ruska.

Kromě otevřených rozhovorů o NATO je tu otázka umístění raketových odpalovacích zařízení americké vlády v Polsku a Rumunsku. Ve stavu, v jakém jsou vybavena, jsou určena pro obranné protiraketové střely, ale to by se mohlo změnit. Navíc obranné rakety samozřejmě mohou být užitečné v útočné kampani. Připomeňme, že Donald Trump, údajný ruský agent, dříve vypověděl smlouvu z Reaganovy éry, která zakazovala jaderné zbraně středního doletu v Evropě i jinde. Nikdo se nemohl divit, když to vše Rusy znepokojilo. (Připomeňme si, co se stalo v roce 1962, když se Sovětský svaz pokusil umístit rakety na Kubě. John F. Kennedy uvalil na ostrov námořní blokádu a byl připraven zahájit jadernou válku, pokud rakety nebudou odstraněny).

Od ruské invaze Joe Biden a jeho lidé ze zahraniční politiky svatouškovsky odsuzují Rusko za porušování mezinárodního práva a brutalitu, včetně neomluvitelné smrti nebojujících osob. Není nevhodné se ptát, kdy americký prezident respektoval mezinárodní právo, když to bylo pro cíle USA nevýhodné. Jen v 21. století zahájili američtí prezidenti nezákonné agresivní války na Blízkém východě a dalších místech, aby dosáhli změny režimu a dalších geopolitických cílů, a to i částečně ve prospěch jiných států, například Izraele. Američané přitom zabili nespočet nebojujících osob. Mučili vězně. Způsobili odpornou zkázu a vytvořili hordy uprchlíků - a tak dále. Přesto den co den prolhaní američtí představitelé - ale opakuji se - Putina napomínají za jeho špatné chování. Není nad to jít dobrým příkladem.

Vinu nesou i ukrajinští představitelé. Ti představitelé, kteří se přiklonili k Západu, se neostýchali usilovat o vstup do NATO, protože dobře věděli, jak si Rusové tato slova vyloží. Od převratu v roce 2014 - v reakci na nějž Rusko anektovalo dlouholetou bezpečnostní zónu, Krym s ruskou námořní základnou, aby se nedostal do rukou NATO - mohli ukrajinští prezidenti Rusku dělat nadbíhání, ujišťovat, že nebudou usilovat o členství v NATO, a nabízet, že Ukrajina bude neutrální po vzoru Rakouska od roku 1955. To však neučinili, přestože současný prezident Volodymyr Zelenskyj, bývalý komik a herec, byl zvolen na platformě míru s Ruskem.

Zelensky je na první pohled přitažlivá postava. Je mladý, charismatický a nosí trička. Jeho země byla napadena, což ho samozřejmě staví do sympatického světla, když se objeví v televizi. Ale je to celý příběh tohoto muže? Zdá se také, že navzdory podmínkám minských dohod není ochoten jednat s vůdci v silně rusko-etnickém regionu Donbas na samém východě Ukrajiny o domovské správě. Dvě tamní provincie, Luhanská a Doněcká, mezitím vyhlásily nezávislost, kterou Rusko uznalo. Ukrajinská armáda ostřeluje oblast od převratu v roce 2014 a donbaské síly se brání. Ztráty na obou stranách byly vysoké.

Jak navíc píše Jacques Baud, zpravodajský expert, který pracoval pro NATO, OSN a švýcarskou strategickou rozvědku:

Dne [24. března 2021] vydal Volodymyr Zelenskyj dekret o znovudobytí Krymu a začal rozmísťovat své síly na jihu země. Současně proběhlo několik cvičení NATO mezi Černým a Baltským mořem, doprovázených výrazným zvýšením počtu průzkumných letů podél ruských hranic. Rusko poté provedlo několik cvičení, aby prověřilo operační připravenost svých jednotek a ukázalo, že sleduje vývoj situace. [Videorozhovor Aarona Matea s Baudem naleznete zde.]

Baud také píše: "Ukrajina v rozporu s minskými dohodami prováděla v Donbasu letecké operace za použití bezpilotních letounů, včetně nejméně jednoho útoku na sklad pohonných hmot v Doněcku v říjnu 2021. Americký tisk si toho všiml, ale Evropané ne; a nikdo tato porušení neodsoudil."

Začíná to vypadat, že Zelenskyj bezstarostně využil ukrajinský lid pro své vlastní cíle: místo aby usiloval o mír, usiloval nebo byl ochoten riskovat válku s Ruskem, přičemž předpokládal, že americká vláda a další státy NATO ho podpoří možná více než dodávkami zbraní. Stále požaduje bezletovou zónu NATO, která by téměř zajistila novou světovou válku a možná i válku jadernou. Takže i on nese svůj díl odpovědnosti.

Jako obvykle je viny dost a dost.

Zdroj:

https://libertarianinstitute.org/articles/tgif-shades-of-gray-in-the-russia-ukraine-war/