Kniha „Manifest čtyř“: Akademik Fiala píše tak dobře, jak špatně politik Fiala vládne

Dosavadní způsob a výsledky vládnutí 13. českého premiéra prof. PhDr. Petra Fialy, Ph. D., LL.M. nejsou důvodem, proč jej i zavrhnout jako autora knih a textů. Čtěme jej navzdory tomu.

V prvé řadě pro zmírnění „kulturního šoku“ mezi výstupy dřívějšího „teoretického akademika“ a současného „praktického politika“ doporučuji shlédnout jeho projev Kontrarevoluce normálních lidí ze září 2014 a poté se nejlépe začíst do knihy Manifest čtyř: program pro přátele svobody z roku 2017, která vychází z textů konzervativní revue Kontexty s doporučeními k hodnotově ukotvenému a efektivnímu řešení současných problémů a snahou o obnovení autentické pravicové politiky. Dle mého názoru akademik Fiala píše tak dobře, jak špatně politik Fiala vládne a mezi tři nejzajímavější výňatky z knihy Manifest čtyř patří:

1) Sedm kroků ke svobodě:

- Redefinujme pervertující roli státu

- Zahajme antibyrokratickou revoluci

- Posilujme politické stranictví

- Nestyďme se hájit české národní zájmy

- Posilujme naši i evropskou bezpečnost

- Mysleme svobodně – odmítněme politickou korektnost

- Buďme aktivní a pozitivní – nepropadejme skepsi a negativismu

2) … „hnutí“ ANO Andreje Babiše… je jeho projekt postavený nikoli na racionálně formulovaných problémech, ale spíše na sdílených emocích…

3) Neomarxisté, „kultura odmítání“ a podvratný status „oběti“: Ideologie politické korektnosti, jakkoli se tváří moderně a humánně, je založena na starých radikálně levicových omylech a chimérách. Je sofistikovanější formou marxistického učení převedeného z oblasti ekonomické do oblasti kulturní. A je stejně dogmaticky redukcionistická; tak jako ekonomicky marxismus zjednodušoval celý historický vývoj na jedno hledisko (tvrzení, že veškeré dějiny určuje vlastnictví výrobních prostředků), kulturní marxismus tvrdí, že veškeré dějiny určuje moc, prostřednictvím které různé skupiny (definované podle rasy nebo pohlaví) ovládají skupiny ostatní. Vše ostatní je nepodstatné, respektive podřízené této ústřední premise… zvláštní nastavení levicové mysli, které se od druhé světové války šíří po celém západním světě, navrhuje Scruton nazvat oikofóbií (jako opak xenofobie), tedy zavrhování zděděných tradic a domova a sklon stranit v jakémkoli konfliktu „jim“ proti „nám“. „Oikofobii lze chápat jako období, kterým běžně procházejí názory všech dospívajících. Zároveň se však jedná o období, ve kterém někteří lidé – zejména levicoví intelektuálové – ustrnou na celý život.“

Čtěte na podobné téma:

Kniha: Umění vládnout – tajemství úspěchu moudrých státníků

Stát ve 3. tisíciletí – kniha vládnoucího knížete z Liechtensteinu