Do konce mi zbývá 12 dní! Přijde mi, že to rychle utíká. Už jsem téměř přesvědčená, že si hned po skončení dám ještě jednu "28čku". Ne, že by mi tak moc začalo chutnat, ale pořád se nějak nedostavuje slibovaná energie.
Zázračný příval energie se zatím nekoná
Nejsem extrémně unavená, ale že bych měla nějakou přebytečnou energii, tak to také ne. Chci dát ještě jeden měsíční cyklus. Mačingová někde zmiňovala, že na někoho přijde ten efekt po pár dnech, někdo cítí příval pozitivna (pozitivní energie, úbytku centimetrů a kilogramů, zlepšení pleti..) až po pár týdnech. Záleží, jak je tělo zanesené a kolik vitamínů a minerálů je potřeba tělíčku doplnit. Když bych měla poctivě ohodnotit svůj pitný režim, dala bych si tak dvojku, možná dvě minus. O víkendech jsem si na pravidelné zavlažování moc nevzpomněla. Ve všední dny je to lepší - jsem minimálně osm hodin v práci a lahev s vodou mám u stolu.. A od stolu se moc nehnu :)
Asi už hřeším :(
Nikde jsem nemohla sehnat sójový rohlík, který byl ke snídani v pondělí (poznámka pro ty, kteří knihu Antónie Mačingové nečetli - nebyl k snídani JEN rohlík:) Grahamový bohužel také nevyšel. Takže jsem musela improvizovat a vzít zavděk žitným chlebem s chia semínky. Byla to dobrota. Pečivo mi moc chybí.
Včera jsem odpoledne měla hlad a zrovna jsem nebyla blízko "svojí" zelenině. A jelikož jsem byla na návštěvě, vzala jsem si alespoň jedno rajčátko. To samozřejmě není hřích :), jenže podle poznatků o stravování podle krevních skupin je rajské jablíčko pro mě přímo škodlivé! Nevadí. Podle mě lepší zajíst hlad nějakou zeleninkou, než hladovět.
V noci jsem si připravovala oběd na dnešek. V jídelníčku se pro 16. den předepisuje polévka a dvě jídla, která jsem doteď měla jako hlavní. Jak už jsem nejspíš zmiňovala v minulosti, žaludek není tak "nenažraný" jako předtím, takže mi k jídlu stačí malé porce. No, a jelikož už byla skoro půlnoc a nechtělo se mi dělat tři různé věci, připravila jsem jen polévku a jedno jídlo k tomu. Bohatě mi to k obídku stačilo.
Pozitivní změny
Nic mě nebolí a netrpím hlady. Chutě pořád jsou - nejkritičtější je to přímo po obědě. Dnes jsem se na sebe pořádně podívala do zrcadla a všimla si, že mi pomalu mizí druhá brada :) To potěší. Hahaha. Jako pozitivní beru také to, že se mi trošku zmenšila ňadra. Škoda, že jsem si na začátku poprsí nezměřila.
Vždy jsem se "crcala" s blbostmi. Vnitřně se cítím čistě a odolně. A také jsem teď víc praktičtější. Což je při mé naivitě, hlavě v oblacích a lenosti dobrý posun.
Jím méně. Smála jsem se, když někde nějaká modelka tvrdila, že jí ke svačině stačí kus okurky. A světe div se - dnes jsem ke svačině měla kousek okurky i já. Tohle ale vidím jako potencionální nebezpečí. Neumím rozpoznat, jestli je to tím, že mi ta jídla zas až tak moc nechutnají a nebo tím, že mám ten menší žaludek, ale trošku se obávám, jestli pak nebudu mít tendence dělat s jídlem experimenty. Jsem psychicky slabší člověk a možná bych mohla mít časem choutky k tomu jíst třeba jen jednou denně. Snad ale jen maluji čerta na zeď.
Nikdy bych nevěřila, že mi přijde tak přirozené si vařit. Nebavilo mě to, pořád jsem tvrdila, že mě baví vařit pro někoho, ale jen pro sebe ne. Teď už jsem i JÁ někdo :) Stojím za to, abych si pro sebe navařila. Svým způsobem se mi líbí, že je vše jasné a jednoduché - tak nějak si tento nový režim (nakupování, hlídání si vypitých tekutin, vaření) přirozeně sedl.
